##title:Těšínská
##author:Nohavica Jarek
====

Kd[Ami]ybych se narodil př[Dmi]ed sto lety v[F] t[E]omhle m[Ami]ěstě[Dmi],[FEAmi]
u Larischů na zahradě t[Dmi]rhal bych květy[F] sv[E]é nev[Ami]ěstě[Dmi],[FEAmi]
m[C]oje nevěsta by b[Dmi]yla dcera ševcova
z d[F]omu Kamiňskich [C]odněkud ze Lvova,
kochal bym ja i p[Dmi]ieščil, ch[F]yb[E]a lat dw[Ami]ieščie[Dmi].[FEAmi]


Bydleli bychom na Sachsenbergu v domě u žida Kohna,
nejhezčí ze všech těšínských šperků byla by ona,
mluvila by polsky a trochu česky,
pár slov německy, a smála by se hezky,
jednou za sto let zázrak se koná, zázrak se koná.


Kdybych se narodil před sto lety, byl bych vazačem knih,
u Prohazků dělal bych od pěti do pěti a sedm zlatek za to bral bych,
měl bych krásnou ženu a tři děti,
zdraví bych měl a bylo by mi kolem třiceti,
celý dlouhý život před sebou, celé krásné dvacáté století.


Kdybych se narodil před sto lety v jinačí době,
u Larischů na zahradě trhal bych květy, má lásko, tobě,
tramvaj by jezdila přes řeku nahoru,
slunce by zvedalo hraniční závoru
a z oken voněl by sváteční oběd.


Večer by zněla od Mojzese melodie dávnověká,
bylo by léto tisíc devět set deset, za domem by tekla řeka,
vidím to jako dnes: šťastného sebe,
ženu a děti a těšínské nebe,
ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká,
n[Ami]a na na[Dmi] ...[FEAmiDmiFEAmi]