##title:Tak už mi má holka mává
##author:Daněk
====

P[Emi]osledních p[D]ár minut zb[C]ejvá j[Emi]en,
máš teplou dl[D]aň, už se stm[A]ív[Emi]á,
těžký je ř[D]íct, že se k[C]ončí d[Emi]en,
vlak posledn[D]í vagón m[A]ív[C]á.[E]


R:
T[G]ak už mi má holka mává, ve vočích má slzy p[F]áliv[D]ý,
ž[Emi]ivot jde dál, to se st[C]ává, j[A7]á to v[D7]ím,
t[G]ak už mi má holka mává, výpravčí zelenou d[F]áv[D]á,
tak j[Emi]eď, jeď, jeď, tak jeď, jeď, jeď,
tak jeď, jeď, jeď, tak jeď.


Koleje jsou cejchem loučení,
holkám se ve vočích střádá,
smutek je šátek osamění,
co mužskejm na cestu mává.

R:


Za zády zůstal mi pláč a smích
do tmy se můj vlak teď řítí
zmizela holka jak loňskej sníh
a světla měst v dálce svítí.

R: