##title:Slavíci z Madridu ##author:Matuška Waldemar ==== [DmiAmiEAmiDmiAmiEAmi] N[Ami]ebe je modrý a zl[E]atý, bílá sluneční z[Ami]áře, horko a sváteční š[E]aty, vřava a zpocený tv[Ami]áře, vím, co se bude d[E]ít, býk už se v ohradě vzp[Ami]íná, kdo chce, ten může j[E]ít, já si dám sklenici v[Ami]ína. R: Ž[Dmi]ízeň je veliká, ž[Ami]ivot mi utíká, n[E]echte mě příjemně sn[Ami]ít, v[Dmi]e stínu pod fíky p[Ami]oslouchat slavíky, zp[E]ívat si s nima a p[Ami]ít. Ženy jsou krásný a cudný, mnohá se ve mně zhlídla, oči jako dvě studny, vlasy jak havraní křídla, dobře vím, co znamená pád do nástrah dívčího klína, někdo má pletky rád, já si dám sklenici vína. R: Nebe je modrý a zlatý, ženy krásný a cudný, mantily, sváteční šaty, oči jako dvě studny, zmoudřel jsem stranou od lidí, jsem jak ta zahrada stinná, kdo chce, ať mi závidí, já si dám sklenici vína. R: