##title:Padaly hvězdy
##author:Plíhal
====
R:
[C]Padaly h[Ami]vězdy a [D9/F#]jedna z nich s[G]lítla
mé milé př[C]ímo d[D9/F#]o klín[G]a,
j[C]ak byla žh[Ami]avá, tak s[D9/F#]ukně jí ch[G]ytla,
a od sukně c[C]elá r[F]oklin[C]a.


[Ami]Má milá k[Emi]řičí: [Ami]pomoz mi p[Emi]řece,
n[Ami]estůj tu j[Emi]ako z k[D#dim]amene,
t[Ami]ak jsem ji r[Emi]ychle [Ami]odtáhl k ř[Emi]ece
z d[Ami]osahu t[Emi]oho pl[D]amen[G]e.

R:


Jenže ta hvězda tu moji milou
rozpálila jak kamínka,
zuby i nehty mi pustila žilou
a já drtil její ramínka.

R:


Pod hlavou nebe a nad hlavou země,
v obrovským požáru škvařím se,
jsem totiž v ní, jako ona je ve mně,
jako dvě kapky steklé na římse.

R:
Teď už jen v očích jak tečka za snem
skomírá malý plamínek,
běžíme k hvězdě a oba žasnem:
je to jen chladnoucí kamínek.