##title:Padaly hvězdy ##author:Plíhal ==== R: [C]Padaly h[Ami]vězdy a [D9/F#]jedna z nich s[G]lítla mé milé př[C]ímo d[D9/F#]o klín[G]a, j[C]ak byla žh[Ami]avá, tak s[D9/F#]ukně jí ch[G]ytla, a od sukně c[C]elá r[F]oklin[C]a. [Ami]Má milá k[Emi]řičí: [Ami]pomoz mi p[Emi]řece, n[Ami]estůj tu j[Emi]ako z k[D#dim]amene, t[Ami]ak jsem ji r[Emi]ychle [Ami]odtáhl k ř[Emi]ece z d[Ami]osahu t[Emi]oho pl[D]amen[G]e. R: Jenže ta hvězda tu moji milou rozpálila jak kamínka, zuby i nehty mi pustila žilou a já drtil její ramínka. R: Pod hlavou nebe a nad hlavou země, v obrovským požáru škvařím se, jsem totiž v ní, jako ona je ve mně, jako dvě kapky steklé na římse. R: Teď už jen v očích jak tečka za snem skomírá malý plamínek, běžíme k hvězdě a oba žasnem: je to jen chladnoucí kamínek.