##title:Hráz
##author:Nedvědi
====

St[G]ál tam na stráni d[Gmaj7/F#]ům, v něm židle a st[Emi]ůl,
pár kůží a k[G]rb, co dřevo z něj v[Ami]oní,
s j[D7]arem, když máj rozdá barvy svý,
tu sosna krásná nad chajdou se skl[G]oní[D7],
a ř[G]íčka, když stříbrným h[Gmaj7/F#]ávem se přikryje s r[Emi]ánem,
svý ahoj jí d[G]áš a pak je tu d[E]en,
z[C]azní údolím kytara tvá, ta p[Emi]íseň ráno uvítá,
svět s n[D7]ím, svět s n[G]ím[D7].


Touláš se po lese, touláš a jenom tak bloumáš
a koruny stromů tě uvítaj' rosou,
víš, že času je dost, to znáš,
a možná potkáš někde dívku bosou,
po slůvkách, který se říkaj', po dnech něžných stisků
vás uvítá chajda a pak je tu den,
zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá,
svět s ním, svět s ním.


Však náhle volání táhlé ti přeruší snění
a oznámí všem: je poslední den,
voda zaplaví údolí,
sosnu, chajdu, pohled zabolí,
ta hráz je potřebná všem, však zabíjí den,
co nosil tě v náručí romantickém,
zazní údolím bolest tvá, ta bolest ráno uvítá,
svět s ním, svět s ním ...