##title:Ďáblovo stádo
##author:Matuška
====

[Am]Po zasmušilé pustině jel 
[C]starý honec krav,
den [Ami]temný byl a ševelil
dech větru v stéblech trav.
Tu honec k nebi [Ami5+]pohleděl
a [Ami6]v hrůze zůstal [Ami7]stát,
když [F]z rozedraných oblaků
viděl [Ami]stádo krav se hnát.

R:
Jipijaé jipija[Ami]ou,
to [F]přízraky [Dmi]táhnou [Ami]tmou.


Ten skot měl rohy z ocele a oči krvavé
a na bocích mu plápolaly cejchy řežavě
a oblohou se neslo jejich kopyt dunění
a za ním jeli honáci až k smrti znavení.

R:


Ti muži byli zsinalí a kalný měli zrak
a marně stádo stihali jak mračno stihá mrak
a proudy potu máčeli jim tvář i košili
a starý honák uslyšel jejich jekot kvílivý.

R:


Tu jeden honec zavolal a pravil: „pozor dej
svou duši hříchů uvaruj a ďáblů odpírej,
bys nemusel pak po smrti se věčně věků štvát
a nekonečnou oblohou to stádo s námi hnát.

R: