[Em]Zachraň mě, zachraň mě
v poutech, ne v bolesti
[H]zachraň mě, zachraň mě
v Bohu, ne v neřesti
[Am]Miluj mě, miluj mě
ať je mi do pláče
[H]miluj mě, miluj mě
rychlostí tryskáče
[Em]Rezavý kamínka
[Am]horký jak vzpomínka
[D]hřejou si pro sebe
[H]a já chci do nebe.
.R:
[Em]Lé, lé, ló, léu
Voce me perten[Am]ceu
algum [H]dia voce me guería
nos olhos [G]teus me diz a[H]deus.
Po horách, po vodách
ach, ty mé blouznění
oheň a vichřice
na prach se proměním
Klopýtej, pospíchej
mraků se dotýkej
v míru, ne v souboji
kde letí sokoli
Jen stará písnička
sedá mi na víčka
tak v rytmu valčíku
bere už za kliku
Lé, lé, ló, léu...
Zachraň mě, zachraň mě
na prach se proměním
miluj mě, miluj mě
slíbím ti cokoli
V míru, ne v souboji
ať je mi do pláče
kde letí sokoli
rychlostí tryskáče
Rezavý kamínka...
Lé, lé, ló, léu...
Slyšíš mé modlení
miluj mě, miluj mě
na prach se proměním
zachraň mě, zachraň mě
V míru, ne v souboji
ať je mi do pláče
to letí sokoli
rychlostí tryskáče
Jak stará písnička
sedaj mi na víčka
dnes samí andělé
to, že je neděle
Lé, lé, ló, léu...
.1.
Zvonek [G]samotu protíná,
[Emi]sbohem napja[G]té čekání[D7]
a [C7]vím, že teď jdu si pro [Emi]odpověď
od [G]ní, ó [D7]jé, [D+]od ní.[G]
.2.
Psaní padá mi doklína, vraťte adresát neznámý
a mám tu zpět kaňku i těch pár vět
od ní, ó jé, od ní.
.R:
Zachy[Dmi7]tím se v pádu kli[G7]ky a dveře [C]zaví[G7]rám,[C]
ze tří [Emi7]slůvek jsou tři dý[A7]ky, a tak [D7]ti za ně díky.[D+]
.3.
Ticho [G]samotu protíná, [Emi]vše je tedy [G]už za námi,[D7]
[C7]a rád bych teď čekal na [Emi]odpověď
[G], [Emi]ó je[G], [D7] od ní
.1.
[Dmi]I give her [Ami]all my love th[Dmi]at's all I d[Ami]o
[Dmi]and if you s[Ami]aw my love [F]you'd love her t[G]oo I l[C]ove her.
.2.
She gives me ev'rything and tenderly
the kiss my lover brings she brings to me and I love her.
.R:
[Ami]A love like [G]ours c[Ami]ould never d[Emi]ie
[Ami]as long as [Emi]I have you n[G]ear me.
.3.
Bright are the stars that shine dark is the sky
I know this love of mine will never die and I love her.
.4.=3.
[C, C, C, G7]
.1.
[C]Z rozmláce[Ami]nýho kostela,
[C]v krabici s [G7]kusem mýdla
[C]přinesl j[Ami]sem si anděla
[C]polámali[G7] mu kříd[C]la..
[C]Díval se [Ami]na mě oddaně,
[C]já měl jsem [G7]trochu trému,
[C]tak vtiskl [Ami]jsem mu do dlaně
[C]lahvičku [G7]od parfé[C]mu..
.R:
[C]A proto [Ami]prosím věř mi
[C]chtěl jsem ho [G7]žádat
[C]aby mi [Ami]mezi dveřmi
[C]pomohl [G7]hádat
[C]co mě čeká[Ami][G7]a nemi[C]ne..
[C]co mě čeká[Ami][G]a nemi[C]ne..
[C, C, G7]
.2.
Pak hlídali sme oblohu,
pozorujíce ptáky
debatujíce o Bohu
a hraní na vojáky..
Do tváře jsem mu neviděl
pokoušel si ji schovat
to asi ptákum záviděl,
že mohou poletovat..
.R:
[C, F, G]
.3.
Když novinky mi sděloval
u okna do ložnice
já krídla jsem mu ukoval
z mosazný nábojnice
A tak jsem pozbyl anděla,
on oknem odletěl mi..
Však přítel, prý mi udělá
nového z mojí helmy..
.R:
[C, F, C, Ami, F, G, C]
.1.
[A]Zelenou si [D7]kacabajku [A]voblík,[E]
[A]v ruce nesl [D7]francouzák a [A]hoblík,[E]
[A]ze sudu je [D7]slyšet jeho [A]hlas.[E]
[D]Sbírejte kapradí, kupujte zipy, barevný sny si nechte zdát,
[G]pomůžou, poradí vám TéVé typy, [E]pan Vajíčko je kamarád.[E7]
.2.
Jak tak dlouho ťukal v sudím torze,
zaslechl to ťukání pan Morsse,
brzy nanes novej vynález.
Ze sudu byl vyproštěn až v pátek,
přinesli mu novej kolovrátek,
tudíž zase zazněl známej hit. Jé.
.R:
Chroupejte křížaly, vemte si čípky, vždy čerstvé včely pro váš úl,
sbírejte žížaly, vždy TéVé týpky, vám řeknou, kde je zlatej důl.
.3.
Zelenou si kacabajku voblík,
v ruce nesl francouzák a hoblík,
ze sudu je slyšet jeho hlas.
Jednou na něj přilít vzteklej sup.
A ten sup, měl dokonalej chrup a ten sup, měl dokonalej chrup,
a ten sup, měl dokonalej chrup a ten sup, měl dokonalej chrup.
Už ho tam vezou, už ho tam vezou.
.R:
[Emi]Vlak je [D]prázdný, [G]pouze [C]anděl [H]a já
.1.
[G]Zdá [H]se nám, že vlak [Emi]stojí
Kra[C]jina ubí[G]há
[Emi]My [H]vídáme svět [Emi]dvojí
Pra[C]vý se nehý[G]bá
[Ami]Já vidím dívku [C]jež si mě nevší[G]má[Emi]
[Ami]Má ladnou křivku [C]a světlo v očích [H]má
.R:
.2.
Pak dívku potkám náhle
Na malém nádraží
Vlak zahvízdá tak táhle
Až mě to zaráží
Tu dívku potkám
Jen jednou jedenkrát
Má ladnou křivku
A světlo v očích má
.R:
.3.
Na nočním nebi
Dvě noční hvězdy jsou
To kleště Boží
Lístek tmy procviknou
.R:
.1.
[Hmi]Barevnej šátek do vla[G]sů a [F#]jedem
[Hmi]na křídlech černejch Pega[G]sů se [F#]svedem
[Hmi]tohle je vůbec dobrej [G]kraj
kde ti všechno [Hmi]daj a nejjemější [A]z vín [Hmi]tu znaj
.2.
Ulicí proběh žlutej pes a volá
rej čarodějnic ještě dnes hej hola
na hlavu černej klobouk dej
v tom stavu nejsi zlej a oči kryje stín
.R:
[D]Aranka umí "hula [G]hop"ty dy ty ty
[D]až pán bůh tiše úpí [G]stop ty dy ty ty
[D]občas se ve tmě blejskne [C]nůž
i ty ho pilně [Hmi]bruš a srdce [A]otvírej co [Hmi]s tím
.3.
Potáhnem na španělskou zem - kde leží?
tam všechno víno vypijem - jsme svěží
prej je tam vůbec dobrej kraj
kde ti všechno daj a ženský divoký
.R:
Aranka umí "hula hop" ty dy ty ty
až pánbůh tiše úpí stop ty dy ty ty
Aranka zpívá svoje blues ty dy ty ty
a nutí cizí koně v klus ty dy ty ty
občas se ve tmě blejskne nůž
i ty ho pilně bruš a dobře vybírej kam s ním, [A]hej [D]kam s ním
[C]Atentáty na sousedku
prováděj až do dů[G]sledku
nezůstane bez vý[C]sledku
snaha [D7]ta, snaha [G]ta
[C]Dříve než se skončí škola
zaručeně neo[A7]dolá
pomo[D7]ci se nedo[G]volá
bude [C]tvá, [F7]bude [C]tvá
[C7]Dříve než se skončí škola
[F]maturitou
[Gmi]nepro[C7]padej [Gmi]v ponu[C7]rost a [F]beznaděj
[B7]Odpoví ti náhle láskou
[Eb]dříve skrytou
[D7]atentáty na sousedku [G]prováděj
Květinu a jindy bonbón
jindy lístek do kina
stálá změna, to chce žena
i když jí být začíná
Jednou si češ vlasy dolů
podruhé nech narůst knír
potřetí se jděte spolu
podívati na vesmír
Nežárli a klidně dočkej
času i tu
rozhodující je výsledek
Vzpomeň staré dobré rady
jezuitů
o účelu který světí prostředek
La la la...
Tvař se tajemně jak hrabě
Monte Christo
a když na to ohled nevezme
tak se poraď se svým dědou
anarchistou
a ten ti dá rady líbezné
Atentáty na sousedku
prováděj až do důsledku
nezůstane bez výsledku
snaha ta, snaha ta ....
.1.
Až [Ami]obuju si rano č[E7]erne papirove b[Ami]oty,
až i m[C]oja stara pochop[G]i, že nejdu do rob[C]oty,
až v[Dmi]yjde dluhy pruvod smutečnich hostu
na Sl[Ami]ezsku Ostravu od Sikorova mostu,
[E7]až to se mnu sekne, to bude p[Ami]ěkne,
p[F]ěkne, fajne a p[Ami]ěkne, [E7]až to se mnu definitivně s[Ami]ekne.
.2.
Aby všeckym bylo jasne, že mě lidi měli radi,
ať je gulaš silny, baby smutne, muzika ať ladi,
bo jak sem nesnašel šledryjan ve vyrobě,
nebudu ho trpěť, ani co sem v hrobě,
to bude pěkne,
pěkne, fajne a pěkne, až to se mnu definitivně sekne.
.3.
S někerym to seka, že až neviš, co se robi,
jestli pomohla by deka nebo teplo mlade roby,
kdybych si moh' vybrat, chtěl bych hned a honem,
ať to se mnu šlahne tajak se starym Magdonem,
to bude pěkne,
pěkne, fajne a pěkne, až to se mnu definitivně sekne.
.4.
Jedine, co nevim: jestli Startku nebo Spartu,
bo bych tam nahoře v nebi nerad trhal partu,
na každy pad s sebu beru bandasku s rumem,
bo rum nemuže uškodit, když pije se s rozumem,
to bude pěkne,
pěkne, fajne a pěkne, až to se mnu definitivně sekne.
.5.
Já vím, že, Bože, nejsi, ale kdybys třeba byl, tak
hoď mě na cimru, kde leži stary Lojza Miltag,
s Lojzu chodili sme do Orlove na zakladni školu,
farali sme dolu, tak už doklepem to spolu,
až to se mnu sekne,
pěkne, to bude pěkne, až to se mnu definitivně sekne.
.6.
Až obuju si rano černe papirove boty,
až i moja stara pochopi, že nejdu do roboty,
kdybych, co chtěl, dělal, všechno malo platne,
mohlo to byt horši, nebylo to špatne,
až to se mnu sekne,
kd[F]ybych, co chtěl, dělal, všechno malo platne,
m[Ami]ohlo to byt horši, nebylo to šp[E7]atne,
až to se mnu ... n[F]a na na[Ami] ...[E7AmiFAmiE7Ami]
Plav[C]u si, ani nevím jak, vždyť nemám prsa, n[G7]emám znak,
mám jen hlavu plnou ide[C]ál[Ami]ů.[Dmi]
[G7]A m[C]ám rád vodu zelenou a pletu si ji s [G7]ozvěnou,
narážejí obě na stejnou skál[C]u.[C7]
M[F]ám vodu r[C]ád, [G7]a proto [C]si [G7]na její chl[C]ad [G7]tu zvyk[C]ám.[C7]
[F]Hraju si s k[C]apry [G7]i s losos[C]y a t[D7]ykám š[G7]tikám.
Řek[C]ni, štiko modrošedá, proč voda mi pok[G7]oj nedá
a proč mě láká a pr[C]oč mě láká?
[G7]Proč šť[C]asten jsem když do ucha mi chladná voda špl[G7]ouchá
a cáká a c[C]áká a c[G7]áká a c[C]áká.
.1.
N[D]ež se, dívko, spolu rozejdeme, n[E7]ač si máme lhát,
m[A7]ožná, že se víc už nesejdeme, p[E7]ozdě budeš lkát.
P[D]ohlédni, tam za těmi horami n[E7]echci býti sám,
řekni sl[D]ovíčko jen, dřív než kr[Dmi]ásný náš sen
z[E7]ůstane vzpomínk[A7]ám.
.R:
V d[D]áli, tam kdesi za těmi lesy,
v d[E7]áli, u řeky kout najdeme si,
[A7]až poplujem spolu peřejemi,
s[E7]nad tvé srdce l[A7]ásku dopřeje mi.
V d[D]áli, tam kdesi za těmi lesy,
v d[E7]áli, má krásná jediná Bessie,
n[D]ež se vznítí jitro zlaté,
chci ti svou l[E7]ásk[A7]u d[D]át.
.2.
Přijdu dřív, než sluníčko zapadne, polibek si vzít,
snad tě, dívko, konečně napadne, máš-li se mnou jít.
Pohlédni, tam za těmi horami celý svět je náš,
tam ti lásku svou dám, kdybych odešel sám,
zpátky mě zavoláš.
.1.
Št[Ami]ěchovická laguna když dřímá v zadumaném stínu Kordylér,
[Dmi]pirát zkrvav[Ami]enou šerpu ždímá, ka[H7]pitán pucuje revolv[E]er.
[Ami]Pikovická rýžoviště zlata čeří se v příboji Sázavy,
[Dmi]ale za to k[Ami]rčmářova chata kř[Dmi]epčí rykem chl[E7]apské zábav[Ami]y.
Kd[G7]yž tu náhle, co se d[C]ěje, [G7]divný šelest houštím sp[C]ěje,
p[G7]lch, skunk, vš[C]e utíká p[F]o stráni [F#dim]od Medník[E]a.
K[Ami]rčmář zhasne, kovbojové ztichnou, pirát zděšen tvář si zakryje,
r[D]udé squaw se chv[Ami]ějí a pak vzdychnou: B[H7]líží se k nám postrach préri[E]e.[G7]
.RF:
M[C]ary, babička M[D7]ary, dva kolťák[G7]y za pasem, nad hlavou t[C]očí lasem.
Stoletá Mary, babička M[D7]ary, ta zkrotí kř[G7]epce hřebce, ať chce, či nechc[C]e.[E7]
.2.
Žádné zuby, z jelenice sukně, ale za to tvrdé bicepsy,
Mary má vždy slivovici v putně, Toma Mixe strčí do kapsy.
Klika cvakla, v krčmě dveře letí a babička vchází do dveří:
Pintu ginu, lumpové prokletí! bezzubou dásní zaláteří.
Vypiju to jen ve stoje, jdu do volebního boje,
zřím zas město drahý, jedu volit do Prahy.
Dopila a aby se neřeklo, putykáře změní v mrtvolu,
za zády má štěchovické peklo s šlajsnou svatojánských atolů.
.R:
Mary, babička Mary, pádluje bez námahy po proudu až do Prahy.
Stoletá Mary, babička Mary, jde do volebního boje za kovboje.
.3.
Ledva v Praze kotvu vyhodila, pro babičku nastal hrozný čas,
neboť hned každá strana tvrdila, že jí náleží babiččin hlas.
Malá stejně jako velká strana psala, že bude mít o hlas víc,
že ta druhá strana je nahraná, oni že maj hlas ze Štechovic.
Stoletý věk prý nevadí, na předáka je to mládí,
ze všech nejvíce, volala ji polnice.
Tak babičku, pro kterou vždy byla válka s lidojedy legrace,
tu babičku za pár dni zabila, volební agitace.
.R:
Mary, bojovná Mary, už nesedává v sedle, ve volbách byla vedle.
Stoletou Mary, babičku Mary, volbama zabitou vzal k sobě Manitou.
.1.
[E]Černej nebožtíku,[A7]máš to ale kliku,
[E]za chvíli do temný hlíny [E7]budeš zakopán,
[A7]černej nebožtíku, máš to ale kliku,
[E]za chvíli do temný hlíny budeš zakopán,
[H7]nás jsi nechal v bídě, [A7]sám se vezeš jako [E]pán.
[Ddim] [C#dim] [Cdim] [E] [Fdim] [H7]
.2.
Jen kopyta koní hrany tobě zvoní,
málo lidí dnes pro tebe slzy polyká,
jen kopyta koní hrany tobě zvoní,
málo lidí dnes pro tebe slzy polyká,
je to smutnej funus, chybí ti tu muzika.
.3.
Kam ti pozůstalí, kam ti vlastně dali
věnce, kytky, pentle, svíce, marně se ptám,
kam ti pozůstalí, kam ti vlastně dali
věnce, kytky, pentle, svíce, marně se ptám,
proč je rakev holá, to ty asi nevíš sám.
.4.
Černej nebožtíku, když nemáš na muziku,
poslechni mou radu trochu nevšední,
černej nebožtíku, když nemáš na muziku,
poslechni mou radu trochu nevšední,
zazpívej si sám blues na cestu poslední.
[Ami][G#dim][Ami][G#7]
Hanka: [G]Modleme se, modleme se, bosa nova, bosa nova!
Dívky: Opakujme ta dvě slova, bosa nova, bosa nova!
Chlapci: Modleme se zas a znova, bosa nova, bosa nova!
[Ami]Bosa nova, bosa [G#dim]nova,
[Ami]bosa nova, bosa n[G#7]ova
[G]Bosa nova, bosa n[Db9]ova,
[G]bosa nova, bosa nova
[G]Ta modlitba ti vrátí zdraví c[A7]hatrné
[D7]to je zcela mimo d[G]iskusi
ač, Jan Ámos Komenský byl b[A7]ratr,
[D7]nezavrhujeme ho s[G]oudruzi.
[G#]S tou modlitbičkou dojdeš v[F7/5b]ždycky nejd[Bb7]ál
[Eb7]a dosáhneš s ní všecko co´s kdy c[G#]htěl.
Ač [G#]Karel Čtvrtý byl u[F7/5b]krutný feu[Bb7]dál
[Eb7]tak zaved u nás víno a né c[G#]hmel.
[Hmi]Bosa [G#dim]nova, [Hmi]bosa [Bb7]nova,
[A]bosa nova, bosa n[F#9]ova.
.1.
[A][A2][A4][A]
Do vla[A]sů bláznivej [F#mi]kluk mi [Hmi]bodláky [E]dával
[F#mi]za tuhle [D]kytku pak [G]všechno chtěl [E]mít
svateb[A]ní menu[E]et mi [F#mi]na stýblo [C#7]hrával
[D]že prej se [E]musíme [A]vzít [E]
.R:
Zele[A]ný voňa[F#mi]vý dva [Hmi]prstýnky z [E]trávy
[F#mi]copak si [D]holka víc [G]může tak [E]přát
[A]doznívá menu[E]et - čím [F#mi]dál míň mě [C#7]baví
[D]na tichou [E]poštu si [A]hrát
[F#mi]Bez bolesti divný [E]trápení
[F#mi]suchej pramen těžko [E]pít
[A]zbytečně [D]slova do [Cdim]kamení [C#]sít
[A7]na košili našich [D]zvyků
[G7]vlajou nitě od knof[C]líků
[F]jeden je [D]muset a [F]druhej je [A]chtít [A+]
.2.
Do vla[D]sů bláznivej [Hmi]kluk ti [Emi]bodláky [G]dával
[Hmi]za tuhle [G]kytku pak vš[C]echno chtěl [A]mít
svateb[D]ní menu[A]et ti [Hmi]na stýblo [F#]hrával
[G]my dva se [A]musíme [D]vzít [A]
Zele[D]ný voňa[Hmi]vý dva [Emi]prstýnky z [A]trávy
[Hmi]nejsem si [G]jistej, že víc [C]umím [E]dát
[D]vracím se zkrouše[A]nej, ale [Hmi]dobrý mám [F#7]zprávy
[G]o tom, že [A]dál tě mám [D]rád [E]
.R:
Zele[A]ný voňa[F#mi]vý dva prstýnky z [E]trávy
[F#mi]copak si [D]my dva víc [G]můžeme [E]přát
[A]dál nám zní menu[E]et a tím[F#mi] míň nás [C#7]baví
[D]na tichou [E]poštu si [A]hrát
.1.
Zuzana [Dmi]byla dívka, [C]která žila v [Dmi]Amesbury,
s jasnýma [F]očima a [C]řečmi pánům [Dmi]navzdory,
souse[F]dé o ní [C]říkali, že [Dmi]temná kouzla [Ami]zná
a [B]že se lidem [Ami]vyhýbá a s [B]ďáblem [C]pletky [Dmi(G)]má.
.2.
Onoho léta náhle mor dobytek zachvátil
a pověrčivý lid se na pastora obrátil,
že znají tu moc nečistou, jež krávy zabíjí,
a odkud ta moc vychází, to každý dobře ví.
.3.
Tak Zuzanu hned před tribunál předvést nechali,
a když ji vedli městem, všichni kolem volali:
"Už konec je s tvým řáděním, už nám neuškodíš,
teď na své cestě poslední do pekla poletíš!"
.4.
Dosvědčil jeden sedlák, že zná její umění,
ďábelským kouzlem prý se v netopýra promění
a v noci nad krajinou létává pod černou oblohou,
sedlákům krávy zabíjí tou mocí čarovnou.
.5.
Jiný zas na kříž přísahal, že její kouzla zná,
v noci se v černou kočku mění dívka líbezná,
je třeba jednou provždy ukončit ďábelské řádění,
a všichni křičeli jako posedlí:"Na šibenici s ní!"
.6.
Spektrální důkazy pečlivě byly zváženy,
pak z tribunálu povstal starý soudce vážený:
"Je přece v knize psáno: nenecháš čarodějnici žít
a před ďáblovým učením budeš se na pozoru mít!"
.7.
Zuzana stála krásná s hlavou hrdě vztyčenou
a její slova zněla klenbou s tichou ozvěnou:
"Pohrdám vámi, neznáte nic nežli samou lež a klam,
pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ni umírám!"
.8.
Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenici
a všude kolem ní se sběhly davy běsnící,
a ona stála bezbranná, však s hlavou vztyčenou,
zemřela tiše samotná pod letní oblohou ...
.1.
Ve městě, kd[D]e se stéká řeka Labe s Orlicí,
stojí nádraží dálkami v[E]oníc[A]í,
a vodsaď v[D]odjíždějí vlaky různé povahy,
a některé z nich dokonce až d[A]o Prah[D]y.
.2.
V ČSD tvrdilo se, že je to trať proklatá,
nikdo z nich nevěděl už, jak vypadá výplata,
v té době začal jezdit ňákej Růža u dráhy,
a hned byl plnej perón cestujících do Prahy.
.R:
C[D(E,G)]asey Růža strojvůdce je skvělý,
Casey Růža - mašinfírů kr[A(H,D)]ál,
s[D(E,G)]ouprava se blíží, Střešovice, Kbely,
Počernice, Běchovice, W[A(H,D)]ilsoňák[D(E,G)].
.3.
Minulou z[E]imu vítr zavál koleje,
sněhová bouře, čtyřmetrové z[F#]ávěj[H]e
a šestnáct vl[E]aků z různých směrů míří ku Praze,
ale jenom jeden z nich tam dojel v t[H]om mraz[E]e.
.4.
Je devět hodin ráno, letní neděle,
rodinky s dětmi, plné kufry, tváře veselé,
a každý hned se táže:"Kdopak dneska vede vlak?",
načež z tlampače se ozve:"Ano, je to tak!"
.R:
.5.
Pak př[F]išla letní vedra, prudký kopce veliký,
a z výhně šlehaj' plameny, ohnivé j[G]azyk[C]y,
m[F]ašina se hřeje, ale, sper to ďas,
i tehdy dojel Casey Růža n[C]a chlup vč[F]as.
.6.
V hospodě n[G]a Vinglu jsme probírali u piva,
že není možné dojet včas, když stroj se př[A]ehřív[D]á,
zvlášť když se p[G]arametry této trati srovnají
s dostupnými časovými [D]údaj[G]i.
.7.
Pak si vzal kabát a šel zaplatit večeři
neznámý chlap, co seděl pod věšákem u dveří,
v tu chvíli krve by ses nedořezal v žádném z nás,
když pod čepicí skryl svůj ohořelý vlas.
.R:
.1.
Mám [Dmi]kufr plnej přebytečnejch [A]krámů
a mapu zabalenou do plát[Dmi]na
Můj vlak však jede na opačnou [A]stranu
a moje jízdenka je dávno nepla[Dmi]tná
[F, Dmi, F, Dmi]
.2.
Někde ve vzpomínkách stojí dům
Ještě vidím, jak se kouří z komína
V tom domě prostřený stůl
Tam já a moje rodina
.3.
Moje minulost se na mě šklebí
a srdce bolí, když si vzpomenu
že stromy, který měly dorůst k nebi
teď leží vyvrácený z kořenů
.R:
Jsem černej [B]pasažér
[C]Nemám [F]cíl ani směr
Vezu se [B]načerno [C]životem a [F]nevím
Jsem černej [B]pasažér
[C]Nemám [F]cíl ani směr
Vezu se [B]odnikud [C]nikam a [A7]nevím, kde skončím
.4.
Mám to všechno na barevný fotce
někdy z minulýho století
Tu jedinou a pocit bezdomovce
si nesu s sebou jako prokletí
.R:
.5.
Mám kufr plnej přebytečnejch krámů
a mapu zabalenou do plátna
Můj vlak však jede na opačnou stranu
a moje jízdenka je dávno neplatná
.1.
[Emi]Mám rád ty chvíle, kdy noc už pomalu [Hmi]končí,
[Ami]chvíle, co patřej' jen [Hmi]těm, co neusí[Emi]naj',
toulavejm bláznům, když právě s jarem se [Hmi]loučí
a [Ami]za dobrý slovo ti [Hmi]srdce svý na dlani [Emi]daj'.
.2.
Mám rád ty chvíle, kdy holkám ve vočích svítí
slunce, když do korun stromů začlo se drát,
stejně jak v kapičkách rosy na pavoučích sítích,
to najednou chce se mi brečet a zároveň smát.
.R:
Ty rána s [A]vůní borový smů[Emi]ly
měly by [A]zůstat navždycky v [Emi]nás,
ty rána s [C]vůní sekaný [Hmi]trávy
a ohně, co [C]právě [Hmi]pomalu [Emi]zhas'.
.3.
Mám rád ty chvíle, kdy kluci v duchu si říkaj',
jak je to nádherný, léto před sebou mít,
spolu si přejou, ať moc rychle dny neutíkaj'
a trápení jsou někde v dálce, a kolem je klid.
.4.
[Emi]Mám rád ty chvíle, kdy noc už pomalu [Hmi]končí,
[Ami]chvíle, co patřej' jen [Hmi]těm, co neusí[Emi]naj',
toulavejm bláznům, když právě s jarem se [Hmi]loučí
a [Ami]za dobrý slovo ti [Hmi]srdce svý na dlani [Emi]daj'.
.R:
.1.
[Ami]Na kraji pouště slun[Dmi]cem spále[Ami]ný
[Dmi]Stojí naše [Ami]malý měs[E7]to dřevě[Ami]ný
Jednoho dne právě čas oběda byl
Se na kraji města jezdec objevil
.2.
Měl černý sombréro na něm bílej prach
Pod ním hadí voči ze kterejch šel strach
Místo cigarety měl v ústech růži
A na stehnech pouzdra z chřestýších kůží
.R:
[Dmi]Tu jeho tvář tu kaž[G]dej z nás poznal
[Dmi]Na každým nároží [C]zatykač vlál
[Dmi]Na něm cifra za kte[Ami]rou by sis žil
[E7]A přece nikdo z nás [Ami]nevystřelil
.3.
Pomalu projížděl hlavní ulicí
Město bylo tichý jak město spící
Před salónem zastavil a z koně slez
Jeho stín šel s ním a za stínem děs
.4.
I zábava u baru prudce zvladla
Když vešel dovnitř s tváří u zrcadla
Objednal si pití s v místnostech těch
Každej z chlapů poslouchal jenom svůj dech
.R:
.5.
On jenom se usmál a dopil svůj drink
Mexickým dolarem o barpult cink
Pak ke koni došel krokem pomalým
A za chvíli zmizel jak z doutníku dým
.R:
.1.
[E]Představte si, [A7]představte si, [E]co jsem měl dnes [A7]k obědu,
[E]Představte si, [A7]představte si, [D7]co jsem měl dnes k obědu.
[G]Knedlí[A7]ky se zelím, [D7]se zelím [G]kyselý[H7]m,
[G]knedlí[A7]ky se zelím, [D7]se zelím [G]kyselý[H7]m.
[H7]To koukáte, [E]to koukáte, [A7]co jsem měl dnes [H7]k obě[E]du.
.2.
pak jsem jed u stolu kdo ví co v rosolu.
.3.
kapustu vařenou jedli jsme ji s Mařenou.
.4.
sám jsem si za pecí zadělal telecí.
.5.
škubánky maštěný baštil jsem jak praštěný.
.6.
uzený na hráchu, střílel jsem ho na bráchu,
jeseter na kmíně, koupil jsem ho v Londýně,
buchtičky se šódó, zapíjel jsem je vodó,
borůvky na sádle, našel jsem je ve prádle,
pirožky, blinčiky, kartofěly, svinčiky,
co je moc, to je moc, syrečky from Holomóc,
na chlebě romadúr od madam de Pompadour,
špenátovou konzervu, teďka všechno rozervu,
vařené bravčové, sežrali ho bačové,
žincica z Levoče, zná ji každý Jihočech,
koprovou vode dna dala tetka hodná,
kuní ocas na špeku, přinesli mě od Fleků,
kuřata smažený, ale už bez Mařeny.
To koukáte ...
.1.
Můj [Cmaj7]přítel [C#dim]snídá sedm [Dmi7]kremrolí[G7]
a když je [Cmaj7]spořádá, dá si [C#dim]repete,
[Dmi7]cukrlát[G7]ko,
on totiž [Cmaj7]říká: [C#dim]Dobré lidi zuby [Dmi7]nebolí[G7]
a je to [Cmaj7]paráda, chodit [C#dim]po světě
a [Dmi7]mít, [G7]mít v ústech [Cmaj7]sladko. [C#dim, Dmi7, G7]
.R:
[Cmaj7]Sláva, [C#dim]cukr a [Dmi7]káva a půl litru [G7]becherovky,
[Cmaj7]hurá, hurá, [C#dim]hurá, půjč mi [Dmi7]bůra, útrata dnes [G7]dělá čtyři stovky,
všechny [Cmaj7]cukrářky z celé [C#dim]republiky
na něho [Dmi7]dělají slaďounké [G7]cukrbliky
a on jim [Emi7]za odměnu zpívá [A7]zas a znovu
[Dmi7]tuhletu [G7]cukrářskou bossa-no[Cmaj7]vu. [C#dim, Dmi7, G7]
.2.
Můj přítel Karel pije šťávu z bezinek,
říká, že nad ni není,
že je famózní, glukózní, monstrózní, ať si taky dám,
koukej, jak mu roste oblost budoucích maminek
a já mám podezření,
že se zakulatí jako míč
a až ho někdo kopne, odkutálí se mi pryč
a já zůstanu sám, úplně sám.
.R:
.3.
Můj přítel Karel Plíhal už na špičky si nevidí,
postava fortelná se mu zvětšuje,
výměra tři ary,
on ale říká: glycidy jsou pro lidi,
je prý v něm kotelna, ta cukry spaluje,
někdo se zkáruje, někdo se zfetuje
a on jí bonpari, bon, bon, bon, bonpari.
.R:
.1.
[Am]Po zasmušilé pustině jel
[C]starý honec krav,
den [Ami]temný byl a ševelil
dech větru v stéblech trav.
Tu honec k nebi [Ami5+]pohleděl
a [Ami6]v hrůze zůstal [Ami7]stát,
když [F]z rozedraných oblaků
viděl [Ami]stádo krav se hnát.
.R:
Jipijaé jipija[Ami]ou,
to [F]přízraky [Dmi]táhnou [Ami]tmou.
.2.
Ten skot měl rohy z ocele a oči krvavé
a na bocích mu plápolaly cejchy řežavě
a oblohou se neslo jejich kopyt dunění
a za ním jeli honáci až k smrti znavení.
.R:
.3.
Ti muži byli zsinalí a kalný měli zrak
a marně stádo stihali jak mračno stihá mrak
a proudy potu máčeli jim tvář i košili
a starý honák uslyšel jejich jekot kvílivý.
.R:
.4.
Tu jeden honec zavolal a pravil: „pozor dej
svou duši hříchů uvaruj a ďáblů odpírej,
bys nemusel pak po smrti se věčně věků štvát
a nekonečnou oblohou to stádo s námi hnát.
.R:
.1.
T[C]am, kde leží v[Ami]ěčný sníh, t[F]am uslyšíš d[G]ívčí smích,
t[C]am, kde můžeš j[Ami]enom snít, v[F]ěrnou lásku t[G]ěžko mít.
př[C]ece ta zem d[Ami]ívku má, j[F]e smutná a j[G]e sama,
kr[C]ásn[Ami]é jm[F]éno m[G]á Daj[C]ána[Ami].[FG]
.2.
Lidé o ní říkají, že je v lásce nevěrná,
ona zatím potají jediného v mysli má,
na toho, kdo klid jí vzal, dnem i nocí čeká dál,
krásná, bláhová Dajána.
.3.
Ten, kdo jí klid navždy vzal, odešel si bůhvíkam,
Dajána má v srdci žal, žije marným vzpomínkám,
předstírá-li ve dne smích, pláče v nocích bezesných,
krásná,bláhová Dajána.
.4.
Ospalá jde ulicí, nezbaví se lásky pout,
sny, jež voní skořicí, sny, jež nelze obejmout,
navždy bude sama snít, nenalezne nikdy klid,
krásná, bláhová Dajána.
.1.
[Emi]Vymyslel jsem spoustu nápadů, [G]aů,
co [Emi]podporujou dobrou nála[D]du, a[H7]ů,
[Emi]hodit klíče do kanálu,
[A]sjet po zadku [Ami]holou skálu,
[Emi]v noci chodit [H7]strašit do [Emi]hradu.
.2.
Dám si dvoje housle pod bradu, aů,
v bílé plachtě chodím pozadu, aů,
úplně melancholicky
s citem pro věc, jako vždycky,
vyrábím tu hradní záhadu.
.R.
[G]Má drahá, dej mi víc, [H7]má drahá, dej mi víc,
[Emi]má drahá, [C]dej mi víc své [G]lásky, [D7]aů,
[G]já nechci skoro nic, [H7]já nechci skoro nic,
[Emi]já chci jen [C]pohladit tvé [G]vlásky, [H7]aů.
.3.
Nejlepší z těch divnejch nápadů, aů,
mi dokonale zvednul náladu, aů,
natrhám ti sedmikrásky,
tebe celou, s tvými vlásky,
zamknu si na sedm západů.
.R.
.4.= 3.
+ aů, aů, aů, aů.
.1.
Dítě [C]školou [F]povin[C]né
dovede to, [F]co my [C]ne,
my jsme sice světa [G]znalí,
my jsme [G7]lidé s rozhle[C]dem,
ale hrát si [C7]jako [F]malí,
[D7]to bo[G]hužel [G7]nesve[C]dem.
.2.
Co se všechno nestane,
když si dítě zamane:
kuchyně se stane lesem
štokrdle medvědem.
Já i vy to těžce nesem,
že to taky nesvedem.
.R:
[F7]Dítě věří tomu, že [C]z domu do ulice
ve[G]de třeba [G7]chodba taj[C]ná[Cmaj7C7]-á,
[F]7o takové věci do[C]movní důvěrnice
ne[H7]má ani šaj[E]na, á, [G7]á.
.3.
Dítě školou povinné
dovede to, co my ne:
dejme tomu v elektrice
průvodčí se rozplyne.
Dítě bloumá po Africe,
loví lvice a my ne.
.4.
Dítě školou povinné
dovede to, co my ne:
dejme tomu v elektrice
průvodčí se rozplyne.
Dítě bloumá po Africe,
loví lvice a my ne.
.R:
Den je [C7]krásný, [F7]den je k[B]rásný, den je k[C7]rásný [F7]s teb[B]ou.
.1.
K[D7]dyž d[G]va se rádi [Emi]mají i [Ami]v lednu je jak [D7]v máji
i [Ami]v lednu je jak v [D7]máji [G]s tebou,
s[Emi] tebou, [Cmi7]s tebou, [F7]s tebou.
.R:
Noc je krásná, noc je krásná, noc je krásná s tebou.
.2.
Když dva jsou jako jeden, tu v máj se změní v leden,
tu v máj se změní leden s tebou,
s tebou, s tebou, s tebou.
.R:
Svět je krásný, svět je krásný, svět je krásný s tebou.
.1.
Snad [Ami]znáš ten [C]dům za [Dmi]New Orleans,[F]
ve [Ami]štítu [C]znak slunce [E]má,
je to [Ami]dům, kde [C]lká sto [Dmi]chlapců ubo[F]hých
a v [Ami]nem jsem [E]zkejs i [Ami]já.[E]
.2.
Mí [Ami]mámě [C]Bůh [Dmi]dal věnem[F]
jen [Ami]prát a [C]šít blue [E]jeans,
a [Ami]táta [C]můj se [Dmi]flákal [F]jen
[Ami]sám po [E]New [Ami]Orleans.[E]
.3.
[Ami]Bankrotář se [C]zhroutil [Dmi]před hernou,[F]
jen [Ami]svou [C]bídu měl a [E]chlast,
k [Ami]putykám [C]pak táh tu [Dmi]pouť mizer[F]nou
a [Ami]znal jenom [E]pít a [Ami]krást.[E]
.4.
Být [Ami]matkou, [C]dám [Dmi]svým synům[F]
lepší [Ami]dům,než [C]má kdo z [E]vás,
ten [Ami]dům, kde [C]spím, má [Dmi]emblém [F]sluneční,
ale je v [Ami]něm jen [E]stín a [Ami]mráz.[E]
.5.
Kdybych [Ami]směl se [C]hnout z těch [Dmi]kleští,[F]
[Ami]pěstí [C]vytrhnout tu [E]mříž,
já [Ami]jak v snách [C]bych šel do [Dmi]New [F]Orleans
a [Ami]měl tam k [E]slunci [Ami]blíž.
[Am][Em][Am][Em]
[F][Am][F][Em]
.1.
[Am]mluvíme k sobě večer tiše
[Em]oba jsme zkřehlí
[Am]listí se drží, nepadá ještě
[Em]podzim je smutný
[F]kdokoli se mě zeptá, věřím-li [Am]na lásku, tak řeknu ne
[F]vím jenom, že jsme my dva, spolu se [Em]držíme,
držet se [Am]budeme
.2.
[Am]koukáme na sebe, když den mizí
[Em]jak racci na moře
[Am]jako dvě samoty, poslíčci cizí
[Em]zbylí si sobě
[F]kdokoli se mě zeptá, věřím-li [Am]na boha, tak řeknu ne
[F]vím jenom, že jsme my [Dm]dva, spolu se [G]držíme,[Em]
držet se [Am]budeme
[Am][Em][Am][Em]
[F][Am][F][Em]
[Am][Am6]
.3.
[Am]koukáme na sebe, když noc vřelá
[Em]tiše nás obemkne
[Am]jak zvíře do ohně, stromy co celá
[Em]staletí při sobě stojí a [F]nedotknou se [C][F][Em]
[Am]
[F]kdokoli se mě zeptá, věřím-li [Am] na osud, tak řeknu ne
[F] vím jenom, že jsme my dva, spolu se [Em] držíme,
držet se [Am] budeme [G]
[F]kdokoli se mě zeptá, věřím-li [C]na lásku, tak řeknu ne
[F]vím jenom, že jsme my [Dm]dva, spolu se [G]držíme,
[Em] držet se [Am]budeme [Em][Am][Em]
[F] [Am] [F][Dm][G][Em]
[Am]
[Am][Em][Am][Em]
[F][Am][F][Em]
.1.
Zač jsem si [Ami]zasloužil [E]tohleto [Ami]prokletí,
že jsem se [C]narodil v [G]dvacátým [E]století,
[E7]snad se i [Ami]dožiju, [A7]že s váma [Dmi]pospolu
do hrobu [Ami]pochovám [E]tuhletu [Ami]mrtvolu.
.2.
Dvacátý století - století pokroku,
armády vítězů, armády otroků,
zač jsem si zasloužil tohleto prokletí,
že jsem se narodil v dvacátým století?
.3.
Já poslech', když mi roz-kázala holota,
ukradla mi nejhezčí roky života,
jdeš-li za skuhravým havranem povinně,
pod jeho vedením dojdeš jen k mršině.
.4.
Století přízraků a velkejch papulí,
dvacátý století, to až se překulí,
řeknem si: přátelé, nebylo mu rovno,
dvacátý století, to stálo za ... to [A]žít!
.1.
I'd [Emi]rather be a sparrow than a [G]snail
[(D)]Yes I [(G)]would, [(D)]if I [(G)]could, I [(Hmi)]surely [Emi]would
Hmm
.2.
I'd rather be a hammer than a [G]nail
[(D)]Yes I [(G)]would, [(D)]if I only [(G)]could, I [(Hmi)]surely [Emi]would
Hmm
.R:
A[C]way, I'd rather sail away
Like a [G]swan that's here and gone
A [C]man gets tied up to the ground
He gives the [G]world its saddest sound
Its saddest [Emi]sound
.3.
I'd rather be a forest than a [G]street
[(D)]Yes I [(G)]would, [(D)]if I [(G)]could, I [(Hmi)]surely [Emi]would
.4.
I'd rather feel the earth beneath my [G]feet
[(D)]Yes I [(G)]would, [(D)]if I only [(G)]could, I [(Hmi)]surely [Emi]would [C,G,C,G][Em]
.1.
J[Ami]ednoho letního večera na návsi pod starou l[E7]ípou
hostinský Antonín Kučera vyvalil soudeček s p[Ami]ípou,
nebyl[F]o to posvícení, nebyl[Ami]a to neděle,
v naší [F]obci mezi kopci plnil[E7]y se korbele.
.R:
B[A]yl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden [E7]elektr[Edim]ický pro[E7]ud,
byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden [A]elektr[Adim]ický pro[A]ud,
stř[A7]ídav[D]ý, stř[E]ídav[C#mi]ý, s[F#mi]ilný e[Hmi]lektri[E7]cký pr[A]oud,
stř[A7]ídav[D]ý, stř[E]ídav[C#mi]ý, zkrá[F#mi]tka e[Hmi]lektri[E7]cký pr[A]oud.
.Rec:
A nyní, kdo tu všechno byl:
okresní a krajský inspektor, hasičský a recitační sbor,
poblíže obecní váhy, tříčlenná delegace z Prahy,
zástupci nedaleké posádky pod vedením poručíka Vosátky,
početná družina montérů, jeden z nich pomýšlel na dceru
sedláka Krušiny, dále krojované družiny,
alegorické vozy, italský zmrzlinář Antonio Cosi
na motocyklu Indián, a svatý Jan, z kamene vytesán.
.R:
.2.
Na stránkách obecní kroniky ozdobným písmem je psáno:
tento den pro zdejší rolníky znamenal po noci ráno,
budeme žít jako v Praze, všude samé vedení,
jedna fáze, druhá fáze, třetí pěkně vedle ní.
.R:
.Rec:
Z projevu inženýra Maliny, zástupce Elektrických podniků:
vážení občané, vzácní hosté, s elektřinou je to prosté:
od pantáty vedou dráty do žárovky nade vraty,
odtud proud se přelévá do stodoly, do chléva,
při krátkém spojení dvou drátů dochází k takzvanému zkratu,
kdo má pojistky námi předepsané, tomu se při zkratu nic nestane,
kdo si tam nastrká hřebíky, vyhoří a začne od píky.
Do každé rodiny elektrické hodiny!
.R:
.1.
[Dmi]Ešte [A]si ja, [Dmi]ešte [Gmi/B]si ja,
[Dmi]pohár [A]vínka [Dmi]vypijem,[E7]
[Ami]ešte [E]si ja, [Ami]ešte [Dmi]si ja,
[E]pohár vínka [Ami]vypijem.
.R:
|:[B]Od ve[F]čera [C]do rá[F]na,
[Dmi]muzika [Gmi]mi [Dmi]vyhrá[A]va.
[Dmi]A ja [A]pijem, [Dmi]pijem, pijem,[Gmi/B]pijem,
[Dmi]len z pl[A7]ného [Dmi]pohára. :|
.1.
[Emi]Ešče som sa neoženiu [H7]už ma žena [Emi]bije
[Emi]Dau som si ja prihotovic tři [H7]dubové [Emi]kyje[D]
.R:
/: [G]S jedným budem ženu bici a s [Ami]tým druhým
[D]dzeci, dzeci, dzeci, [H7]dzeci
[Emi]A s tým tretím kyjak - kyja[Ami]kiskom [Em]pójdem [H7]na zá[Emi]lety :/
.2.
Ked pójdeš ty pojdzem aj ja pojdeme obaja.
Opýtame sa mlynára co to za novinu
.R:
Kolečka še otačaju, pšenička še meue meue eue meue
moja milá še vydáva, pojdzem na vešelie
.1.
[A]Fanča, to je moje holka, potíže jí dělá školka,
[D]Fanča, moje holka je, [A]nevadí, že baguje.
Před mou Fančou každej smeká,
když v poledne z vokna štěká.
[D]Fanča, moje holka je, [A]nevadí, že baguje.
[A]Vadilo mi kdysi sice, že má hlavu ze skořice,
[D]že je trochu prťavá, zato notně zrzavá.
[A]Teď, když měří metr dvacet,
pan doktor si na ní zased.
[D]Teď, když máme listopad, tvrdí, že je psych[A]opat.
.2.
Když mě Fanča poceluje, po strništi vítr duje,
když si lehnem do trávy, vy jedni, vyhrnem si rukávy.
Zejtra máme s Fančou rande,
už nás volá Rio Grande.
Tedy vzhůru na poutě, jé, tam panenko najdou tě.
Fanča, to je moje milá, na svůj věk je ještě čilá,
Fanča, moje holka je, nevadí, že baguje.
Před mou Fančou každej smeká,
když v poledne z vokna štěká.
Fanča, moje holka je, jódloje a mutujé.
Úvaba bábá, úvaba bábá, bábaba, bábaba, bábá, vrrr haf!
.3.
S Fančou jaro notně bije, když plejeme begonie,
Doktor mě furt varuje, jé, jé, že prej Fanča sakruje.
Neboť, Fanča to je labuť, uť, uť, uť,
moje láska je jak mamůť, mamůť, mamůť, mamůť.
Fanča, moje holka jé, jé, nanadí-í-í, že baguje. Ou jé!
G Emi C D G Emi C ... G ...
Znělka ...
.1.
[Ami]V neděli v pět deset [C]sraz u Baníku [G]desítka vleze se [Ami]pak ještě [E]jedna
[Ami]co čumíš frajere [C]chceš do ciferníku [G]jestli mě dožereš [Ami]hele jsem [E]bedna
[F]tribuna na stání [Ami]necpi se vřede [Dmi]hadráři [F]sparťani [C]Ostrava [E]jedem
[Ami]už to má správný var [Dmi]jen počkej až tě ´[E]Dobrý den sportu zdar fotbalu [Ami]zvláště!´
.2.
[Ami]Tři nula na rohy [C]a jinak šul nul [G]berte je přes nohy [Ami]liga je [E]liga
[Ami]dnes jsem měl odpolední [C]tak jsem to bulnul [G]zacláníš chlape sedni [Ami]navalte [E]cíga
[F]zelená je tráva [Ami]rozhodčí nekřepči [Dmi]Ostrava [F]jedem Ostra[C]va Karel Kula je [E]nejlepší
[Ami]pětku mě lístek stál [Dmi]tak se ukažte ´[E]Dobrý den sportu zdar fotbalu [Ami]zvláště!´
.3.
[Ami]LUMPOVÉ HOVADA [C]Chovanec karta [G]jesličky paráda [Ami]ŠIJ TO NA [E]BRÁNU!!!
[Ami]bijte je Pražáky [C]hanba Sparta [G]jaký saky paky vole [Ami]sedm ba[E]nánů
[F]stojím v davech lidu [Ami]jsem fanda svýho klubu
[Dmi]ten gól byl [F]z ofsidu [C]sudímu [E]rozbít hubu
[Ami]kde je ten autokar [Dmi]propíchnout pláště ´[E]Dobrý den sportu zdar fotbalu [Ami]zvláště!´
.4.
[Ami]Ty mlč ty páprdo [C]no ty v tom baloňáku [G]fotbalu rozumíš [Ami]jak koza [E]náklaďáku
[Ami]být tebou tak nežvaním [C]a radši mažu [G]jinak se neubráním [Ami]pak mu u[E]kážu
[F]v neděli po fotbale [Ami]kdo umí ten umí [Dmi]hej vrchní [F]seš pomalej [C]šest nula [E]na rumy
[Ami]já bych jim ukázal [Dmi]na šachtu s nima ´[E]Dobrý den sportu zdar fotbal je [Ami]prima!´
[C]Jednou [Emi]z lesa [Ami]domů se [Ami7]nesa [F]mou-[G7]drý [C]Ezop[G7]
[C]potkal [Emi]brabce [Ami]který bra-[Ami7]bence [F]má-[G7]lem s[A7]ezob
[Dmi]Brabenec se [E]chechtá [Dmi]Ezop se [D7]hned [G7]ptá
[C]čemu [Emi]že se [Ami]na trávě [Ami7]v lese [F]prá-[G]vě [Dmi]řeh-[G7]tá.
[C]Já povídá [G7]brabenec se taky [C]rád [Bb]hlasitě [A7]chechtám,
chech[D7]tám když pupen[Ab7]ec kysel[G7]inou lept[C]ám.[D7][Dmi7][G7]
[C]Vím totiž ten [G7]brabenec mraveneč[C]ník [Bb]že se mě [A7]neptá,
ne[D7]ptá pozře mě [Ab7]ať se checht[G7]ám nechecht[C]ám.[Dmi][G7][C]
[Ab]Kampak by to [Eb7]došlo třeba s[Ab] pouhou ponrav[Eb7]ou
[G]kdyby měla [D7]plakat že je [Dmi]ptačí potra[G7]vou.
[C]Ty, ač nejsi [G7]brabenec, se taky [C]rád [Bb]hlasitě [A7]chechtej,
chech[D7]tej a na svou [Ab7]bídu si n[G7]ezarepte[C]j.
.R:
[D]Za lasami [G]za górami [A]za dolina[D]mi
[D]pobili sie [G]dwaj górale [A]ciupaga[D]mi
.1.
[D]Ej góra[G]le [A]nie bijta [D]sie
ma góralka [G]dwa warkocze
[A]podzielita [D]sie
.R:
Za lasami za górami za dolinami
pobili sie dwaj górale ciupagami
.2.
Ej górale nie bijta sie
ma góralka dwoje oczu
podzielita sie
.R:
.3.
Ej górale nie bijta sie
ma góralka wielke serce
podzielita sie
.R:
.4.
Ej górale nie bijta sie
ma góralka z przodu z tylu
podzielita sie
.1.
[C]Gina, [E7]jé, jé, [Ami]gi a gi, a [Dmi7]gi-gi-gi-gi-[G7]gi-gi-gi-gi,
[C]Gina, [E7]ó, ó, [Ami]ji a ji, a [C7]ji-ji-ji-ji-ji-ji-ji-ji,
[F]jiná [G7]jména jí [C]doma [H7]dávají, [Emi]já však [D7]potají
jí [Dmi7]ří a ří, a [G7]říkat budu vždycky jenom
.2.
Gina, jé, jé, já to vím, že tohle není zrovna české
jméno, ó, ó, snad bych jí měl přece jenom říkat Magda-
[F]léna, [G7]světice, [C]z Jižní [E7]uli[Ami]ce, jenomže
[D7]já, já, já, já [G7]Ginu mám [C]rád.
.R:
[C]Magda[B]léna [C7]chodí do školy, [F]Gina [Eb]dá [F]pusu [Eb]bez ptaní,
[D]Magda[C]léna [D7]píše úkoly, [G]Gině [F]spad [G]měsíc [F]do dlaní,
[E]Magda[D]léna [E7]doma uklízí, [A]Gina [G]zná [A]twist a [G]madison,
[F#]Magda[E]léna [F#7]kávu nabízí a [H]Gina, la-la-la-la, [G9]lá, [G7]ó...
.3.
Gina, jé, jé, gi a gi, a gi-gi-gi-gi-gi-gi-gi-gi,
Gina, ó, ó, ji a ji, a ji-ji-ji-ji-ji-ji-ji-ji,
jiná jména jí doma dávají, já však potají
jí ří a ří, a říkat budu vždycky jenom
.4.
Gina, jé, jé, já to vím, že tohle není zrovna české
jméno, ó, ó, snad bych jí měl přece jenom říkat Mgda-
léno, světice, z Jižní ulice, jenomže
[D7]já, já, já, já [G7]Ginu mám [C]rád, [Emi]ó - [A7]hó,
[D7]já, já, já, já [G7]Ginu mám [C]rád.
[Ami]Gina! [D6]Jé, [G7]jé, [Ab,C]jé-é!
.1.
[Emi]Dvě hvězdy v Malém voze [D]svítí ještě [Emi]zrána,
[G]vidí, jak po obloze [D]přeletěla [G]vrána,
[D]rybáři vstávají a [Emi]rozhazují [Hmi]sítě
[Emi]a hvězdy [D]zpívají, když [Emi]narodí se [D]dí[Emi]tě.
.R:
[Emi]Ave [G]padalo z [D]nebe jako mana,
Ave, znělo to [Emi]trochu jako [H7]hrana,
[Emi]Ave, [G]to značí: [D]vítejte, vy [H7]mladí,
[Emi]a ruce hladí, [Hmi]a ruce hl[Emi]adí.
Ave, la la la ...,
Ave, la la la ...,
Ave, to značí: vítejte, vy mladí,
a ruce hladí, a ruce hladí.
.2.
Mladí už nekřičí, vždyť ústa lze jim ucpat,
i tlukot slavičí lze stiskem ruky uspat
a jásat s Herodesem, tleskat v dešti díků,
než někdo za závěsem zvedne v pěsti dýku.
.R:
Habet, znělo to stejně jako prve,
Habet, jen trochu víc tam bylo krve,
Habet, to značí palec směrem k hlíně
za ruce v klíně, za ruce v klíně.
.*:
H[D]ele, lidi, nechte chvilku zm[A]atků,
n[D]a oplátku já vám zazpív[A]ám[D].[ADA]
.1.
H[D]ele, synku, za malou chvil[A]inku
pr[D]o pusinku přijde slečna tv[A]á,[DA]
n[D]eboj se, do deště se ned[A]á,
p[D]očkej ještě, třeba tě hled[A]á.[DADA]
.2.
Hele, dědo, na malou chviličku
na lavičku sedni, nezmeškáš,
vím, že taky tebe berou touhy,
ty schody jsou ale příliš dlouhý.
.3.
Hele, holka, víš, že každej chvilku
tahá pilku, nesmíš bejt tak zlá,
nech půllitr, z toho máš mít vítr,
nevoď za nos, to se nedělá.
.*:
.*:
H[Ami]elp I need somebod[G]y h[F]elp not just anybod[F/E]y
h[D7]elp you know I need someone h[G]elp!
.1.
Wh[G]en I was younger so much [Hmi]younger than today
[Emi]I never needed anybody's h[C]elp in [F]any w[G]ay
but now these days are gone I'm n[Hmi]ot so self assured
n[Emi]ow I find I've changed my mind I've [C]opened [F]up the d[G]oors.
.R:
H[Ami]elp me if you can I'm feeling down[G]
and I d[F]o appreciate you being 'round[F/E]
h[D7]elp me get my feet back on the ground
won't you pl[G]ease please help me?
.2.
And now my life has changed in oh so many ways
my independence seems to vanish in the haze
but every now and then I feel so insecure
I know that I just need you like I've never done before.
.R:
.3.
=1.
.R:
+ h[Emi]elp me help m[G]e [G6]oh ...
.1.
St[G]ál tam na stráni d[Gmaj7/F#]ům, v něm židle a st[Emi]ůl,
pár kůží a k[G]rb, co dřevo z něj v[Ami]oní,
s j[D7]arem, když máj rozdá barvy svý,
tu sosna krásná nad chajdou se skl[G]oní[D7],
a ř[G]íčka, když stříbrným h[Gmaj7/F#]ávem se přikryje s r[Emi]ánem,
svý ahoj jí d[G]áš a pak je tu d[E]en,
z[C]azní údolím kytara tvá, ta p[Emi]íseň ráno uvítá,
svět s n[D7]ím, svět s n[G]ím[D7].
.2.
Touláš se po lese, touláš a jenom tak bloumáš
a koruny stromů tě uvítaj' rosou,
víš, že času je dost, to znáš,
a možná potkáš někde dívku bosou,
po slůvkách, který se říkaj', po dnech něžných stisků
vás uvítá chajda a pak je tu den,
zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá,
svět s ním, svět s ním.
.3.
Však náhle volání táhlé ti přeruší snění
a oznámí všem: je poslední den,
voda zaplaví údolí,
sosnu, chajdu, pohled zabolí,
ta hráz je potřebná všem, však zabíjí den,
co nosil tě v náručí romantickém,
zazní údolím bolest tvá, ta bolest ráno uvítá,
svět s ním, svět s ním ...
.1.
Ten kdo [Ami]nezná hukot vody
lopatkama[C] vířený ako [G]já, jako [Ami]já
Kdo hudsonský slapy nezná
sírou [G]pekla sířený Ať se [Ami]na hudsonský
[G]šífy najmout [Ami]dá, [G]jo [G#]ho [Ami]ho
.2.
Ten kdo nepřekládal uhlí, šíf když na
mělčinu vjel, málo zná, málo zná
Ten kdo neměl tělo ztuhlý
až se nočním chladem chvěl
Ať se na hudsonský šífy najmout dá, jo ho ho
.R:
Tak [F]ahoj, páru tam [Ami]zhoď,
ať [G]do pekla se dřívě [Ami]dohrabem
[G]Jo [G#]ho [Ami]ho, [G]jo [G#]ho [Ami]ho
.3.
Ten kdo nezná noční spěvy
zarostlenejch lodníků, jako já, jako já
Ten kdo cejtí se bejt chlapem, umí dělat rotyku
Ať se na hudsonský šífy najmout dá, jo ho ho
.4.
Ten kdo má na bradě mlíko,
kdo se rumem nevopil, málo zná, málo zná
Kdo necejtil hrůzu z vody, kde se málem utopil
Ať se na hudsonský šífy najmout dá, jo ho ho
.R:
.5.
Kdo má roztrhaný boty,
kdo má pořád jenom hlad, jako já, jako já
Kdo chce celý noci čuchat pekelního ohně smrad,
ať se na hudsonský šífy najmout dá, jo ho ho
.6.
kdo chce zhebnout třeba zejtra,
komu je to všechno fuk, kdo je sám, jako já
Kdo má srdce v správným místě, kdo je prostě prima kluk
Ať se na hudsonský šífy najmout dá, jo ho ho
.1.
[A] [D]Stojí hruška v širém poli
vršek se jí zelená
/: Pod ní se pase kůň vraný
pase ho má milá :/
.2.
Proč [D]má milá dnes [A]pásete
z ve[D]čera [G]do rá[A]na
/: Kam [D]můj mi[G]lý po[A]jede[D]te
já poje[A]du s v[D]áma :/
[A, G, D, A 8x ]
.3.
O [D/D]já pojedu [A/D]daleko
přes [D/D]vody [G/D]hlubo[A/D]ké
/: Kéž [D/D]bych byl [G/D]nikdy [A/D]nepoz[D/D]nal
panny [A/D]černoo[D/D]ké :/
[D] - mezihra
závěr:
[G, D, G, C, D, G, C, D, G, D, G, G, C, D, Emi, G, D]
.1.
[A]Čí že ste, husličky, [D]či[A]e,
[Hmi]kdo vás tu [F#mi]zanech[E]al
[A]Čí že ste, husličky, [D]či[A]e,
[Hmi]kdo vás tu [F#mi]zanech[E]al
[Hmi7]na trávě pová[A]lané[D],
[Hmi]na trávě [E]pová[A]lané[D]
[Hmi]u paty [F#mi]oře[E]cha?[Hmi, F#mi, E]
.2.
A kdože tu trávu tak zválal, aj modré fialy,
A kdože tu trávu tak zválal, aj modré fialy,
že ste, husličky, samé
že ste, husličky, samé na světě zostaly?
.3.
A který tu muzikant usnul a co sa mu přišlo zdát,
A který tu muzikant usnul a co sa mu přišlo zdát,
co sa mu enem zdálo, bože(-),
co sa mu enem zdálo, bože(-), že už vjec nechtěl hrát?
.4.
Zahrajte, husličky, samy, zahrajte zvesela,
Zahrajte, husličky, samy, zahrajte zvesela,
až sa tá bude trápit,
až sa tá bude trápit, která ho nechtěla.
.1.
Kdo se [Ami]večer [Emi]hájem [Ami]vrací, [F]ten ať [Emi]klopí[G7] zra[C]ky,[Emi]
ať [G]je [Ami]nikdy [Emi]neob[Ami]rací [Dmi]k vr[G7]bě [Emi]křivola[E]ký.[AC]
[Emi]Jina[G]k [Ami]jeho [Emi]oči [Ami]zjistí, [F]i když [Emi]se to[G7] ne[C]zdá,[Emi]
[G]že na [Ami]vrbě, [Emi]kromě [Ami]listí, [Dmi]visí [F]malá hvěz[Ami]da.
.R.
Vidě[C]li jsme jednou [F]v lukách, plakat [C]na tý vrbě [F]kluka,
který [Dmi]pevně věřil [B7]tomu, že ji [D7]sundá z toho [G7]stromu.[Emi]
.2.
Kdo o hvězdy jeví zájem, zem, když večer chladne,
ať jde klidně někdy hájem, hvězda někde spadne.
Ať se pro ni rosou brodí a pak vrbu najde si,
a pro ty, co kolem chodí, na tu větev zavěsí.
.1.
Kdo se večer hájem vrací, .....
.R.
Viděli jsme jednou v lukách, .....
.2.
Kdo o hvězdy jeví zájem, .....
.1.
[H]Už to mělo [E]být [A]ono to [H]není no [G]to je nadělení no [A]to je nadělení
.2.
Už jsem to měl mít do bot mi teče snad dneska večer snad dneska
.R:
Já na tom [H]dělám já na tom [E]makám už na tom [G]dělám třetí den a ono [A]ne a ne a ne
Já na tom delám já na tom makám už na tom sedím přes týden a ono ne a ne a ne
.3.
A z ničeho nic telefon zvoní to budou oni no to budou oni
.4.
Zkus jim něco říct že tady nejsem že jsem šel se psem že jim zavolám
[Bb][D#][G#][Bb][F#][G#][Bb][D#][G#][Bb][F#][A]
.R:...
.5.
Někdo zaklepal u našich dveří ňáký frajeři divný frajeři
.6.
Jestli můžou dál jenom na chvíli že by si rádi promluvili o samote
.R:...
.1.
[Emi]Bylas' jak poslední hlt [F#]vína,
[H7]sladká a k ránu bolavá,[Emi, Edim, H7]
[Emi]za nehty výčitky a špí[F#]na,
[H7]říkalas': dnešní noc je tvá.[Emi, Edim, H7]
.R.
[G]Co my dva z lásky vlastně [H]máme,
[Ami]hlubokou [Edim]šachtou padá zd[H7]viž, já říkám "kiš-kiš",
[Emi]navrch má vždycky těžký [F#]kámen
[H7]a my jsme v koncích čím dál blíž,[Emi, Edim, H7]
/: [Emi]a me tu ha nadži vava [Ami]jaj dari [Edim]dari [H7]daj. :/
.2.
Zejtra tě potkám za svým stínem,
neznámí známí v tramvaji,
v cukrárně kávu s harlekýnem,
hořká a sladká splývají.
.R:
.3.
Bylas' jak poslední hlt vína,
zbývá jen účet zaplatit a jít,
za nehty výčitky a špína
a trapný průchod banalit.
.R:
Co my tři z lásky vlastně máme,
hlubokou šachtou padá zdviž, co čumíš, kiš-kiš,
navrch má vždycky těžký kámen
a my jsme v koncích čím dál blíž,
a me tu ha ....
*: /: [Emi]Navrch má vždycky těžký [F#]kámen
[H7]a my jsme v koncích čím dál [Emi]blíž[(Edim, H7)] ... :/
.1.
[G]Jarmila vždycky mi [Hmi]radila,
abych pr[D7]acovní dobu dodrž[G]el[D7],
dn[G]eska mně ale n[Hmi]áramně
táhlo d[D7]omů, a tak jsem prostě š[G]el
J[Emi]armila má totiž dneska narozeniny,
pr[D7]oto jsem dnes přišel dříve o dvě hodiny,
na stole skl[G]enice, smích slyšet z l[Hmi]ožnice,
v předsíni st[D7]ojí pánské střevíc[G]e.[D7]
.2.
Vytahuji z aktovky květiny,
uvažuji, kdo asi přijel z rodiny,
tipuji nejspíše na strýce,
kdo jiný měl by přístup až do ložnice.
Kdo jiný, kdo jiný než strejda z dědiny,
vzpomenul si na Jarmilu, nejsem jediný,
v ruce mám kytici, už stojím v ložnici,
vidím, že nevymřem po přeslici.
.3.
Kdepak, jejda, není to strejda,
Františku, ty máš boty úplně jak on,
přičemž nechávám prostor úvahám,
vyhledávám optimální tón,
kterým bych oba dva jednak pohanil,
přitom abych nikoho slovem nezranil,
takže jsem chvíli stál, pak říkám:"Krucinál,
tebe bych, soudruhu, tady nehledal."
.4.
Dodnes mě mrzí, že jsem byl drzý
a že jsem pracovní kázeň porušil,
dřív než o hodinu vypnul jsem mašinu,
čímž jsem rozdělanou práci přerušil.
Oba si mě postavili na kobereček
a to, jak zle mi vyčinili, nedal jsem za rámeček,
z nevěry nedělám závěry,
mrzí mě, že jsem u nich pozbyl důvěry.
.1.
Ptáš se, j[C]ak mi dupou králíci:
skvěle - pojď si poslechn[G7]out,
sevřeně v trojstup[C]u obcház[G7]ejí chalup[C]u,
smělý [F]úsměv na líc[C]i [H] [Bb]- [A]tak mi d[F]upou kr[G7]álíc[C]i![GC]
.2.
Ptáš se, jak mi dupou králíci:
skvěle - pojď si poslechnout,
stejný krok, stejný vous, každý láskou by tě kous',
v očích žár a pevný cíl - tak mi dupou králíci!
.R:
Jejich uš[F]i možná tuší více, nežli ti oči napov[Dmi]í,
formaci sv[A]ou neporuší, no zkrátka už jsou t[E]akov[A]í,
z[C]oceleni jsou i v duši, v[F]e své duši králičí,
b[Bb]ubny zní a s[F]rdce buší, kr[C]oky duní v j[F]ehličí,
k[G]upředu levá a zpátky ani krok!
[C]
.3.[H]=1
[Bb]. +[A] tak mi d[F]upou kr[G7]álíc[C]i![GC]
.1.
[C]Dunění kopyt [F]večer slýchávám[C], slýchávám,
údolím jarní [Emi]kurýr jede k [E7]nám
v peře[Ami]jích řeka [G]zvoní a [F]jarem vítr [E7]voní
přijíž[Ami]dí jarní [G]kurýr [F]dobře [E]ho [Ami]znám
.R:
[Ami]Ví celej [G]kraj to ví
[F]veze k nám [G]jaro v [F]brašňe [E7]sedlový[Ami]
.2.
Už zase dou krajem vánky voňavý
obouvám svoje boty toulavý
Dobře ví moje milá i kdyby víla byla
tyhle toulavý boty nezastaví
.R:
Mám boty toulavý
ty ani kouzlem nezastaví
.3.
Musím jít, mraky táhnou nad hlavou nad hlavou
musím jít stopou bílou toulavou
Neplakej že se ztratím já do roka se vrátím
Prošlápám cestu domů jarní trávou
.R:
Víš ty to dobře víš
ty moje boty nezastavíš
.1.
Když první [Hmi]tání [Emi]cestu sněhu [D]zkříží
a [G]nad le[Emi]dem se [Fis ]voda obje[Hmi]ví.
Voňavá zem se [Emi]sněhem tiše [D]plíží
[G]tak nějak [Emi]líp si [Fis ]balím, proč bůh[Hmi]ví.
.R:
Přišel čas [G]slunce, zrození a [D]tratí
na kterejch [G]potkáš kluky ze všech [D]stran
[Fis7]Hubenej [Hmi]Joe, Čára, Ušoun se ti [Emi]vrátí
oživne [G]kemp, [Fis ]jaro vítej k [Hmi]nám.
.2.
Kdo ví jak voní země, když se budí
pocit má vždy jak zrodil by se sám.
Jaro je lék na řeči, co nás nudí
na lidi, co chtěj zkazit život nám.
.R:
.3.
Zmrznout by měla, kéž by se tak stalo
srdce těch pánů, co je jim vše fuk.
Pak bych měl naději, že i příští jaro
bude má země zdravá jako buk.
předehra:
[C Am F G Dm F C]
.1.
[C]Skončili jsme, jasná správa,
[Ami]proč o tebe [F]zakopávám [G]dál
[Dmi]Projít bytem [F]já abych se [C]bál
Dík tobě se vidím zvenčí,
připadám si starší, menší sám
Kam se kouknu, kousek tebe mám
.R:
[Ami]Pěnu s vůni [Emi]jablečnou,
[Ami]vyvanulý [Emi]sprej
[Ami]telefon, co [C]ustřihlas mu [G]šnůru
Knížku krásně zbytečnou, co má lživý děj
Píše se v ní, jak se lítá vzhůru,
lítá [Dmi]vzhůru, ve dvou [G]vzhůru
.2.
Odešlas mi před úsvitem,
mám strach projít vlastním bytem sám
Kam se kouknu kousek tebe mám
Skončili sme jasná správa
Není komu z okna mávat víc
jasná správa, rub, co nemá líc.
.R:
.1.
[Ami]My čekali [C]jaro, a [G]zatím přišel [Ami]mráz,
tak strašlivou [C]zimu ne[G]zažil nikdo z [Ami]nás,
z těžkých černých [C]mraků se [G]stále sypal [Ami]sníh
a vánice [C]sílí v po[G]ryvech ledo[Ami]vých.
Z [C]chýší dřevo mizí a [G]mouky ubývá,
[Dmi]do sýpek se raději už [G]nikdo nedívá,
[C]zvěř z okolních lesů nám [G]stála u dveří
[Dmi]a hladoví ptáci při[G]létli za zvěří, a stále [Ami]blíž.
.2.
Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal,
když vystrašenej soused na okno zaklepal:
"Můj synek doma leží, v horečkách vyvádí,
já do města bych zašel, doktor snad poradí."
Půjčil jsem mu koně, a když sedlo zapínal,
dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval:
"Nejezdi naší zkratkou, je tam příkrej sráz
a v týhletý bouři tam snadno zlámeš vaz, tak neriskuj!"
.3.
Na to strašný ráno dnes nerad vzpomínám,
na tu strašnou chvíli, když kůň se vrátil sám,
trvalo to dlouho, než se vítr utišil,
na sněhové pláně si každý pospíšil.
Jeli jsme tou zkratkou až k místu, které znám,
kterým bych v té bouři nejel ani sám,
a pak ho někdo spatřil, jak tam leží pod srázem,
krev nám tuhla v žilách nad tím obrazem, já klobouk sňal.
.4.
[Ami]Někdy ten, kdo [C]spěchá, se [G]domů nevrací[Ami] ...
.1.
[Emi]Já vidím [Emi/D] strom, co k [C] zemi padá,
umí [Ami] rá, jako by neznal bole [G] stí.
[Emi] Hnízdo , co [Emi/D] nesl tiše [C] vychládá,
jen [Ami] z listů závěť lesům tiše šele [D] stí.
[Emi] Když dříví [Emi/D]v peci tiše [C] praská
v chalu [Ami] pách plamenem jasným zaho [G] ří,
[Emi] na popel [Emi/D] promění se [C] láska,
[Ami] strom naposledy k lidem hovo [D] ří.
.R:
Moje [G] javory, [D] javory, [G] javory,
dlouhý [C] stín vláhu uhlí [G] dá,
bouře [C] zlá sílu větví [G] zná.
Moje [D] javory, tiché [C] javory,
píseň [G] má. [D]
Dřevo [G] javorů, [D] javorů, [G] javorů,
(2.hlas) pojď chránit strom, krásný strom
vůni [C] tvou v houslích pozná [G] vám,
pojď chránit hnízda bezbranná
v kolé [C] bkách s dětmi houpá [G] vám,
před větrem a bouří schovaná
poletí za [D] hory,
tak upřímný stín
daleko za [C] hory,
ať žije v písních dál
píseň [G] tvá. [D] [Emi]
ať žije v písních dál
.2.
Já vidím strom, co lidi chrání
a v kůře místa bolavá.
Nechce znát smrt, zná jenom zrání,
když podzim život uspává.
Pupence novou sílu loudí,
a je tu jaro, jak sis přál.
Posílám pozdrav dolů s proudy,
strom žije dál, strom žije dál.
.R:
.1.
[Ami7]Sedím na kolejích
[D]které nikam neve[G, C, G]dou
[Ami7]koukám na kopřetinu
jak [D]miluje se s lebe[G]dou[C, G]
[Ami7]Mraky vzaly slunce
[D]zase pod svou ochra[G]nu[Emi]
Jen ty [Ami]nejdeš holka zlatá
[D]kdypak já tě dosta[G]nu[D]
.R:
[G]Z ráje my vyhnaní [Emi]z ráje, kde není
už [Ami7]místa [C7]prej něco se [G]chystá[DG]
Z ráje nablýskaných [Emi]plesů jdem zpátky
do [Ami7]lesů. [(C)]Za nějakej [G]čas [(D)]
.2.
Vlak nám včera ujel
ze stanice do nebe
málo jsi se snažil
málo šel jsi do sebe
Šel jsi vlastní cestou
to se dneska nenosí
i pes kterej chce přízeň
napřed svýho pána poprosí
.R:
.3.
Už tě vidím z dálky
jak mávaš na mě korunou
jestli nám to bude stačit
zatleskáme na druhou
Zabalíme všechny
co si dávaj rande
za branou, v ráji není místa
možná v pekle se nás zastanou
.1.
Býval jsem c[D]hudý jak [G]kostelní m[D]yš,
na půdě p[F#mi]ůdy jsem m[G]íval svou skr[A]ýš,
/: p[G]ak jednou v l[D]étě ř[A]ek' jsem si: [D]ať,
svět fackuje tě, a t[G]ak mu to vr[D]ať. :/
.2.
Když mi dát nechceš, já vezmu si sám,
zámek jde lehce a adresu znám,
/: zlato jak zlato, dolar či frank,
tak jsem šel na to do National Bank. :/
.R:
Jdou po mně, jd[D]ou, jd[G]ou, jd[D]ou,
na každém rohu maj[G]í fotku m[A]ou,
kdyby mě ch[Hmi]ytli, j[G]ó, byl by r[D]ing,
tma jako v pytli je v c[C]elách Sing-s[G]ing[D].[AGD]
.3.
Ve státě Iowa byl od poldů klid,
chudičká vdova mi nabídla byt,
/: jó, byla to kráska, já měl peníze,
tak začla láska jak z televize. :/
.4.
Však půl roku nato řekla mi:"Dost,
tobě došlo zlato, mně trpělivost,
/: sbal svých pár švestek a běž si, kam chceš,"
tak jsem na cestě a chudý jak veš. :/
.R:
.5.
Klenotník Smith mi do očí lhal,
dvě facky slíz' a dal, vše mi dal,
/: a pak jsem vzal nohy na ramena,
ten, kdo nemá vlohy, nic neznamená. :/
.6.
Teď ve státě Utah žiju spokojen,
pípu jsem utáh' a straním se žen,
/: jó, kladou mi pasti a do pastí špek,
já na ně mastím, jen ať mají vztek. :/
[G] [Emi] [C] [D] [G] [Emi] [C]
.1.
[D]Jedem do [G]Afriky
Jedeme do [Emi]Zimbabwe
Jedem na [C]hostinu
Špatně to [D]nedopadne
To co je [G]před náma
Lechtá nás [Emi]u pupku
Mám strach že [C]skončím
Něčemu v [D]žaludku ó [G]jé
[Emi] [C] [D] [G] [Emi] [C] [D]
Krokodýl [G]zelený fláká se [Emi]po pláži
Lehce se [C]usmívá - vo něčem [D]přemejšlí
Krokodýl [G]zelený fláká se [Emi]po pláži
Co asi [C]vymyslel že na nás [D]doráží
.2.
Jedem do Afriky - jedeme do Zimbabwe
Jedem na hostinu - špatně to nedopadne
To co je před náma lechtá nás u pupku
Mám strach že skončím něčemu v žaludku
Zebry a žirafy nemaj co na práci
Honěj se se lvama - maj z toho legraci
Když je lvi dohoněj tak je pak sežerou
Oni se nezloběj - souhlasej s přírodou
Jedem do Afriky - jedeme do Zimbabwe
Jedem na hostinu - špatně to nedopadne
To co je před náma lechtá nás u pupku
Mám strach že skončím někomu v žaludku
Náčelník Bokassa chytne tě do lasa
Nacpe do lednice - masa jak u rasa
President Francie tam taky večeřel
Když slyšel co tam je div z toho neumřel
.3.
Jedem do Afriky - jedeme do Zimbabwe
Jedem na hostinu - špatně to nedopadne
To co je před náma lechtá nás u pupku
Mám strach že skončím někomu v žaludku
.1.
[A]Jednou mi fotr [A7]povídá
[D]zůstali jsme už sami dva,
že [E]si chce začít taky trochu žít.[A]
Nech si to projít palicí
a nevracej se s vopicí
snaž se mě hochu trochu pochopit.
.R:
Já [E]šel, šel dál baby, [A]kam mě pán bůh zval
já [E]šel, šel dál baby a [D7]furt jen tancoval.
Na [A]každý divný hranici, [D]na policejní stanici,
[E]hrál jsem jenom Rock´n Roll for You.[A]
.2.
Přiletěl se mnou černej čáp,
zobákem dělal rockin´klap
a nad kolípkou Elvis Presley stál.
Obrovskej bourák v ulici,
po boku krásnou slepici
a lidi šeptaj přijel nějakej král.
.R.:
.3.
Pořád tak nějak nemohu,
chtit štěstí za nohu
a nemůžu si najít klidnej kout.
Blázniví ptáci začnou řvát
a nový ráno šacovat
a do mě vždycky pustí silnej proud.
.R.:
Tak jsi šel, šel dál baby...
.1.
[F#mi]Stačí jen zakopnout a už ti číslo dají
Tejden jsi [D]ve vlaku a jedeš dnem i [A]tmou
/:Sám nevíš [D]pořádně, co proti tobě [A]mají
Dál husím [C#7]pochodem jen živý stíny [F#mi]jdou:/
.2.
Nikdo tě nehlídá a není ani třeba
Vlastně se nedá ani nikam uprchnout
/:Tabák je z jehličí a na přežití chleba
a nemá smysl řekou až na moře plout:/
.R:
[F#mi]Jenisej, srdce mi krvácí,
má řeka [Hmi]Jenisej, bouře se [F#mi]navrací
jednou k tvým [Hmi]pramenům mý přání [F#mi]doletí,
hlava se [D]zatočí jak v hříšným obje[C#7]tí
[F#mi]Jenisej, až zrada přebolí,
potom i [Hmi]krutej mráz na chvíli [Emi]povolí
Slunce se [Hmi]ukáže v kostýmu [F#mi]velmože
a řekou [D]zazní táhlý písně pomal[C#7]ý, poma[F#mi]lý
.3.
Jak v ruský ruletě snad přijde pravá chvíle
Musíš si hodně štěstí na cestu svou vzít
/:Kdyby byl jeden krok, co jedna dlouhá míle
Směl by jsi ještě jednou doopravdy žít:/
.4.
Stejně je bláhová ta náruč, která čeká
Že každý večer, že se náhle objevíš
/:řeka se loučí, její volání tě leká
a těžký mraky budou zemi blíž a blíž:/
.1.
[A7]tady to bývala[D]Kampa[G]
tady to bývala Kampa
ráj mániček
rum byl v hospodách levnej
účet za piva pevnej
kdo přišel sem
byl jak ve vodě ryba
.2.
časy se bohužel hýbaj
jsou kyselé, jsou kyselé, jsou kyselé
za pivo dáš jako za sud
duch starý doby je zasut
za kapitál, za kapitál, za kapitál
a všichni!!!
.R:
Kampa, Kampa,
Kampa, Kampa
Kampa, Kampa
Kampa, Kampa
.3.
tak tohleto je teď Kampa
tak tohleto je teď Kampa
mluv anglicky
dej si dvojitou whisky
mandle ze zlatý misky
pak vypadni
a utíkej jak jelen
.4.
tady to bývala Kampa
tady to bývala Kampa
ráj mániček
rum byl v hospodách levnej
účet za piva pevnej
kdo přišel sem
byl jak ve vodě ryba
časy se tak trochu hýbaj
Jsou veselé, jsou veselé, jsou veselé
.R:
.1.
[G]Kávu si osladím o trochu víc
svý bendžo naladím, a jinak [D]nic.
Oslavím [G]sám Vánoční [H]svát[Emi]ky
a [A]na jaře si [A7]vrásky spočí[D]tám.[D7]
.2.
Kávu si [G]osladím o trochu víc,
v duchu tě pohladím, a jinak [D]nic.
Pustím svůj [G]žal zadními [H]vrát[Emi]ky
a [Ami]půjdu zase [D7]klidně o dům [G]dál.
.1.
Sl[D]unce je zlatou skobou n[Hmi]a vobloze přibitý,
p[G]od sluncem s[A]edlo kožen[D]ý,[A7]
p[D]od sedlem kůň, pod koněm m[Hmi]oje boty rozbitý
[G]a starý r[A]uce sedřen[D]ý.
.R:
D[D7]opředu j[G]ít s tou k[A]aravanou mr[Hmi]aků,
schovat svou pl[G]eš pod st[A]etson děrav[Hmi]ý,
/: jen kousek j[Emi]ít, jen chv[A7]íli, d[Hmi]o soumrak[Emi]u,
až tam, kde sv[Hmi]ítí město, m[F#]ěsto bělav[Hmi]ý. :/[A7]
.2.
Vítr si tiše hvízdá po silnici spálený,
v tom městě nikdo nezdraví,
šerif i soudce - gangsteři, voba řádně zvolení
a lidi strachem nezdraví.
.3.
Sto cizejch zabíječů s pistolema skotačí
a zákon džungle panuje,
provazník plete smyčky, hrobař kopat nestačí
a truhlář rakve hobluje.
.R:
V městě je řád a pro každého práce,
buď ještě rád, když huba voněmí,
/: může tě hřát, že nejsi na voprátce
nebo že neležíš pár inchů pod zemí. :/
.4.
=1.
.R:
Pryč odtud jít s tou karavanou mraků,
kde tichej dům a pušky rezavý,
/: orat a sít od rána do soumraku
a nechat zapomenout srdce bolavý. :/
.1.
K[C]dyž jde malý b[G]obr spát, b[F]obr spát, b[G]obr spát
t[C]ak si chvilku h[G]raje r[F]ád, h[G]raje rád, h[C]raje rád.
P[C]ostaví se [G]na zadní, [F]na zadní, [G]na zadní,
j[C]enom bobře n[G]espadni, j[F]enom nespad[G]ni.[C]
.R.
Prosím V[G]ás buďte tak dobří, dělejte to jako ti bobři.
[C]Raději hned [G]po dobrém n[C]ásledujte [G]za bobrem.
.2.
Když jde malý bobr spát, bobr spát, bobr spát
dobrá jídlo jídá rád, jídá rád, jídá rád.
Pije mléko glo, glo, glo, glo, glo, glo, glo, glo, glo,
aby mu to pomohlo, dělá glo, glo, glo.
.R.
.3.
Když jde malý bobr spát, bobr spát, bobr spát
tak si uši myje rád, myje rád, myje rád.
Vyčistí si pravý zub, levý zub, dupy dup
a už spinká jako dub, spinká jako dub.
.R.
Prosím Vás buďte tak hodní, dělejte to jak bobři vodní.
Stejně Jarda, jako Jan, pochodujte do hajan.
.4.= 1.
.R.
[GC#dimG7G+]
[G]Vítr [F9]van[G#7]e po[G]uští[D+]
[G]po písku [F9]žene klo[G]bouk[G7]
[Cmi]zahnal [D#7]ho d[D7]o h[G]ouští[Emi]
[Cmi]starý a [D#7]čern[D7]ý klob[G]ouk[D7]
[G]Kdepak [F9]je [G#7]ta h[G]lava,[D+]
[G]která klo[F9]bouk nosi[G]la[G7]
[C]Byla čer[D7]ná či [G]plavá?[Emi]
[Cmi]Komu a[D7]si patři[G]la?
[Hmi]Kdo to v poušti [C]zmizel?
[Hmi]Odkud šel a [E7]kam?
[D]Jakou to měl [A7]svízel,
[D]že byl v [C7]pouš[C#7]ti s[D7]ám?[D+]
[G]Jen za[Eb]váté [G]stopy[D+]
[G]starý klo[F9]bouk ve křo[E7]ví
[Ami]nikd[Cmi]o nic[D#7] nep[D7]och[G]opí[Emi]
[Cmi]nikdo se [Eb7]nic n[D7]edov[G]í
jednodušší akordy:
[GFmiCCFmiG]
[G]Vítr [Cm]vane [G]pouští
[G]po písku [Cm]žene [G]klobouk
[Cmi]zahnal [Dmi]ho do [G]houští
[Cmi]starý a[Dmi] černý klo[G]bouk
Kde pak je ta hlava
která klobouk nosila
bila černá či plavá
komu asi patřila
Kdo to v poušti zmizel
odkud šel a kam
jaký to měl svízel
že byl v poušti sám
[GFmiC]
[GFmiG]
Jen zaváté stopy
starý klobouk ve křoví
nikdo nic nepochopí
nikdo se nic nedoví.
.1.
/: [C]Kdyby tady byla taková panenka,
[G7]která by mě chtě[C]la,:/
/:kte[F]rá by mi chtěla sy[C]na vychovati,
[G7]přitom pannou bý[C]ti.:/
.2.
/:Kdybych já ti měla syna vychovati,
přitom pannou býti,:/
/:ty by jsi mi musel kolébku dělati,
do dřeva netíti.:/
.3.
/: Kdybych já ti musel kolébku dělati,
do dřeva netíti,:/
/:ty bys mi musela košiličku šíti
bez jehly a nití.:/
.4.
/:Kdybych já ti měla košiličku šíti
bez jehly a nití,:/
/:ty by jsi mně musel žebřík udělati
až k nebeské výši.:/
.5.
/:Kdybych já ti musel žebřík udělati
až k nebeské výši,:/
/:lezli bysme spolu, spadli bysme dolů,
byl by konec všemu.:/
L[C]a-la-la-[C#dim]lá-la-la, [G]la-la-la-[E7]lá-la-la, [Ami]la-la-[D7]la-la-lá-[G]la.
Na [G]okně seděla kočka, byl horký letní den,
na okně seděla kočka a [D7]koukala se ven,
byl horký letní den a kdekdo chodil bos,
na okně seděla kočka, venku[G] zp[G#dim]íval ko[D7]s.
Byl [G]horký letní den a celý [Hmi]svět se [E]smál
a [Ami]mně veselý sen se pod ja[D7]bloní zdál,
a [G]celý svět se smál, vi[E7]dím to jako dnes,
na [Ami]okně [E]seděla [Ami]kočka a [D7]venku štěkal [G]pes.
.1.
[C]Na cestu k svobodě[Edim] statečně vyk[Dmi7]ročili
[G7]ty děti jihu co věří, že jinde je [C6]líp.
[F#dim]Sbalily tašky a [Adim]dcery i se [Dmi7]synky
[D7]na mapě n[Ami7]ašly cíl - js[D7]ou to[Dmi7] Helsin[G7]ki.
.R.
[Edim]Korále, [Dmi]oh, [A7] oh,[Dmi] [G]sand[C]ále[Emi7] oh, [Ami]oh, [C7]oh
už j[F]dou, chtěj do[G7] Finska j[C]et[Ami]
a s[F]pěchaj, ať n[G7]ezmeškaj l[C]et.
.*:
[Ami]Maj na letišti tábor Fero i Gábor
[Emi]tu se svojí rodinou jsou
a když [E7]je dlouhá chvíle
tu krátěj na kytaru [Ami]hrou
[Fmi]a ta muzika v no[Bb]ci i ve[Eb] dne tu [G7]zní.
.R.
.2.
Bydlí tu v čekárně včera a zítra i dnes,
v okolí letiště neštěká jediný pes.
Rodový staršina opil se a všechno zkazil
naděje na azyl je asi finito.
.R.
.R.
.3.
Občas je nuda a mají tu docela hlad,
v noci do čekárny vkrade se lezavý chlad.
Shořelo z laviček zvečera poslední dřevo
asi zas pojedou domů emigrace finito.
.R.
+ už jdou, chtěj do Finska jet
a spěchaj, ať nezmeškaj let.
.1.
[E]Kapkami si dé[A]šť do plachet vo[E]zů zpívá
vypráví o krajích, [B7]které tak opuštěné[E]jsou.
Každý z těch mužů ot[A]ěže v rukou sv[E]írá,
jedou kryté vozy z[B7]tichlou a spící k[E]raji[E7]nou.
.R:
[A]Až tam za hory, tam za obzory k[E]de bílé mraky jsou,
[F#7]tam skončí cestu svou, pro nás tak tajemnou,
a d[B7]éšť si přestal píseň zpívat.
[E]Zmodralo nebe, [A]slunko za hory s[E]vítí,
dlouhou dlouhou dobu [B7]ještě ty vozy poje[E]dou,[E7]
dlouhou dlouhou dobu [B7]ještě ty vozy poje[E]dou.
.2.
Horké kamení cestou se s blátem střídá (střídá)
stín a suchý kout jim skýtá jen plachta rozbitá
každý z těch mužů otěže v rukou svírá
vozy dál jedou nikdo je nikdo nevítá.
.1.
Jsem [E]kutil
mám malou [F#mi]dílnu víc [A]mě nezajím[E]á
mý [E]hobby je moje práce
šťastnej [F#mi]člověk kaž[A]dej kdo to tak m[E]á.
Mám [E]ženu
je mladá [F#mi]krásná chyt[A]rá přívětiv[E]á
má jednu malinkatou [E]chybu
že si [F#mi]se mnou vůb[A]ec nepovíd[E]á.
.R:
A tak [F#mi]hledám holku sdílnou
co by chtěla kluka s dílnou
[A]abych nebyl s[H]ám.[H7]
ságo:
[EF#miAE]
[EC#miAGDE]
.2.
Jsem kutil
mám malou dílnu víc mě nezajímá
má práce je moje hobby
šťastnej člověk každej kdo to tak má.
Mám ženu
je mladá krásná chytrá přívětivá
má jednu malinkatou chybu
že si se mnou vůbec nepovídá.
.R:
.1.
Otvírám [A]lásku na stránce [E]rád
Přišel jsem [H7]milá má něco ti [E]dát
Zeptat se co [A]děláš a jakej byl [E]den
Pohladit [H7]tvář tu kytku si [E]vem
.R:
Ty jsi tak [A]jiná, tak jiná kdo [E]ví
Jestli má [H7]touha tě nepora[E]ní
Ty jsi tak [A]jiná pojď ruku mi [E]dej
S tebou je [H7]celej svět jak vyměně[E]nej
.2.
Sedíme tu spolu slova si jdou
Propletený prsty ležej na kolenou
Oči jako čert a malinkej nos
Ze všech je nejhezčí tak tiše už dost
.R:
.1.
[F]Linda a [A7]Linda a [D7]Linda nejradši
[G7]marmeládu [C7]ze všech jídel[F] [Fdim]má[Gmi]
[C7]Tahle ta [F]Linda [A7]a Linda a [D7]Linda za soudek
[G7]marmelády cokoliv [C7]dá
.R:
Říkám jí [A7]Lindo,ty moje holka [D7]upatlaná,
[G7]Proč tvá pusa není aspoň [C7]jednou slaná?
.2.
Má milá [F]Linda a [A7]Linda a [D7]Linda. Co dělat
[G7]marmeládu [C7]prostě ráda [F]má[B].[F]
.1.
[E]Cestou necestou polem ne polem
[A]jedu za tebou velkým malotrakto[E]rem
[E]Cestou necestou polem ne polem
[A]jedu za tebou velkým malotrakto[E]rem
kabrioletem [F#mi] [B] pojď mi naproti
.2.
lesem ne lesem pojď si mě vyfotit
jak tam na traktoru jsem pojď mi naproti
lesem ne lesem pojď si mě vyfotit
jak tam na traktoru jsem jak jsem roztřesen
/: 4x Dvrn vrn drndrn drndrn :/
.R:
[E]Jen kola zdolaj výmoly
pálím to lesem po poli
[A]lán pole mizí pod koly
[C]z kopce to ale vosolím
[E]Jen kola zdolaj výmoly
pálím to lesem po poli
[A]lán pole mizí pod koly
[C]z kopce to ale vosolím
.3.
Cestou necestou polem ne polem
jedu za tebou létem kabrioletem
cestou necestou polem ne polem
jedu za tebou létem kabrioletem
malotraktorem
/: 4x Dvrn vrn drndrn drndrn :/
.R:
[E]doufám že mě pochopíš
že mě usly[F#mi]šíš
že mě potěšíš [C]mít budeš ráda
[E]doufám že mě pocho[C]píš
a budeš [E]mít [A]ráda
a budeš [E]mít [A]ráda [C]
a budeš [E]mít [A]ráda
a budeš [E]mít [A]ráda [C]
[E]
[G, C, D]
.1.
Já [G]potkal jsem tě na ulici
[C]Byla si [D]jako [G]dělo
A do tmy svítilo tvoje mladý bílý
Snělý čelo
A v podpaží sis nesla
Svoje oblíbený Malagelo
.R:
[G]Mala mala [C]Mala[D]gelo
[G]Mala mala mala [C]Mala[D]gelo
Mala, a mala Malagelo
Mala mala mala Malagelo
.2.
Já pozval jsem tě domů
Tenkrát se to ještě smělo
A tam zistil že máš hladký
bílý snělý tělo
A k tomu jsme popíjely
Svoje oblíbený Malagelo
.R:
Tak Pujč mi, pujč mi pujč Malagelo
pujč mi pujč Malagelo
Pujč mi, pujč mi pujč Malagelo
Malageélo ..
.3.
Já potkal jsem tě na ulici
Byla si zase jako dělo
A do tmy svítilo
Tvoje malý
Bílý snělý čelo
A v tašce si si nesla
Svoje oblíbený Malagelo
.R:
.1.
[C7]Mám [G7]malý[C7] sta[F]n, mně na nohy [C7]táhne snad ze všech s[F]tran.
[F7]Jen mi [Bb]řekněte, jak dostanu své [Bbmi]dlouhé nohy do stanu,
až [F]chladem třást se přestanu, já [C7]ze stanu[Cdim] nevstan[C7]u.
.2.
Stan malý mám a nohy tak dlouhé, ach, kam je dám?
Tak se zmítám z rohu do rohu a hledám vhodnou polohu,
snad u[F]znáte, že nemohu mít [Gmi]nohu v[C7] bato[F]hu.
.R.
[E7]Ó, pr[A]ochladlý jsem na kvadrát, t[E7]akhle už se nedá spát,
když se vkrádá na má záda mráz, [A]zíma a c[C7]hlad.
.3.
Mám malý stan, mně na nohy táhne snad ze všech stran,
a tak snívám často o chatě, kde spal bych jako ve vatě,
kde n[F]eničíte jehličí a kam [Gmi]vítr [C7]nefič[F]í.
.R.
[G]Mamama máma má rýmu má,
[Emi]mamama máma má rýmu má,
[G]mamama máma má rýmu má,
[D]mamama m[C]áma má rýmu [D]má.
.1.
[G]Venku je zima veliká
[Hmi]každý do práce pospíchá,
[Ami]já dneska nemusím nikam vstávat,
[D]já budu mámě p[C]rvní pomoc d[D]ávat.
.2.
Mamina byla včera pařit s náma,
potkala na báru jednoho pána,
jen co si stačila panáka loknout,
to zvíře na ni votevřelo vokno.
.R.
.3.
Za chvíli si mě pošle do lékárny,
šumivý aspirín by nebyl marný,
do skříně hodím její sáčko
a v práci nahlásím výjimečně "áčko".
.4.
[A]Otevřu pivo a ona řekne díky
[C#mi]a potom budu žehlit kapesníky,
[Hmi]musím jí dát aspoň malé množství lásky,
[E]aby zas neměla [D]ze života v[E]rásky.
.R.
[A]Mamama máma má rýmu má,
[F#mi]mamama máma má rýmu má,
[A]mamama máma má rýmu má,
[E]mamama m[D]áma má rýmu [E]má.
.5.
Ta žena není žádná kuriozita,
takhle to prostě moje máma má,
jak někde zůstane o trochu déle,
tak musí ráno rychle do postele.
.1.
D[D]ívám se dívám na svou s[A]píž,
matně se leskne prázdná s[G]krýš,
stoupá a klesá moje hruď
a mám na guláš velkou c[D]huť,
velkou c[A]huť.
.2.
Z[D]dali až jednou blýskne [A]se
a prachy pošťák přine[G]se,
nebude doufám zase dráž
pak maso koupím na gul[D]áš.[A]
.*:
K[D]dyž budu sedět nehnu[A]tě
a hlady půjdu na chu[E]tě
do hrnce vodu napouš[D]tím
pak už mě síly opouš[A]tí.[E]
.3.
Kam jenom jsem svý prachy dal
na rohu řezník svítí dál
jdu za ním dá-li na guláš
Tak se ptám jestli dá na guláš.
**: T[D]ak se p[G7]tám jestli dá n[A]a guláš
m[G]aso na gul[D]áš.
.4.
Co když se těžce zadlužím
a řezník prodá, co já vím,
kližky z tý masny voňavý,
poslední zadní od krávy,
od krávy.
.5.
A klidně řeknu hroznou lež
na svoje léta hezkej jseš,
pod pultem ještě jistě máš,
kousíček masa na guláš.
.*:
Těžko mi půjčí přátelé,
usínám s cejchou na čele
podroben strašné chudobě,
ráno zas nemám na oběd,
já na oběd.
.6.
A v jedenáct už se budu cpát,
řezník řek' když máš teda hlad,
tady to plecko v hrnci smaž,
též ti dám maso na guláš.
**: Též ti dám maso na guláš
maso na guláš.
.7.
Stoupá a klesá poklička
a všude vůně z masíčka,
za malou chvíli všechno sním
a napřed zuby vycením,
vycením.
.*:
Až se i guláš uvaří,
a mě se zvolna po tváři
rozlije úsměv šťastný zvlášť.
**: Mám dobrý maso na guláš,
já mám dobrý maso na guláš,
maso na guláš.
.1.
[A]. Měla vlasy samou loknu, jé[E], je-je,
ráno přistoupila k oknu, [E7]jé, [A]je-je.
Vlasy samou [A7]loknu měla
[D]a na nic víc [F7]nemyslela
[A]a na nic víc [F#7]nemyslela, [H7]jé, [E7]jé, [A]je.
.2.
[Bb]Nutno ještě podotknouti, jé, [F]je-je,
že si vlasy kulmou kroutí, [F7]jé, [Bb]je-je.
Nesuší si [Bb7]vlasy fénem,
[D#]nýbrž jen tak [F#7]nad plamenem,
[Bb]nýbrž jen tak [G7]nad plamenem, [C7]jé, [F7]jé, [Bb]je.
.3.
[H]Jednou vlasy sežehla si, jé, [F#]je-je,
tím pádem je konec krásy, [F#7]jé, [H]je-je.
Když přistoupí [H7]ráno k oknu,
[E]nemá vlasy [G7]samou loknu,
[H]nemá vlasy [G#7]samou loknu, [C#7]jé, [F#7]jé, [H]je.
.4.
[C]O vlasy už nestará se, jé, [G]je-je,
a diví se světa kráse, [G7]jé, [C]je-je.
Vidí plno [C7]jinejch věcí
[F]a to za to [G#7]stojí přeci,
[C]a to za to [A7]stojí přeci, [D7]jé, [G7]jé, [C]je.
.1.
[Dmi]/:Mezi[C]horami[Dmi]
[F]lipka[C]zelená[F]:/
[F]/:Zabili Janka
[C]Janíčka,[Dmi]Janka
[Dmi]miesto[Ami]jele[Dmi]ňa:/
.2.
Keď ho zabili
zamordovali
Na jeho hrobě
Na jeho hrobě
Kříž postavili
.3.
Ej, křížu, křížu
ukřižovaný
Zde leží Janík
Janíček, Janík
Zamordovaný
.4.
Tu šla Anička
Plakat Janíčka
Hneď na hrob padla
A viac nevstala
Dobrá Anička
.1.
Ch[C]odili spolu z čisté l[Ami]ásky [F]a sedmnáct jim bylo l[Ami]et[G]
[C]a do té lásky bez nads[Ami]ázky s[F]e vešel celý širý sv[C]ět[Bb],[C]
t[F]en svět v nich ale viděl p[Emi]ásky, [Dmi]a jak by mohl n[D7]evid[G]ět[F],[F#G]
vžd[C]yť horovali pro tex[Ami]asky [F]a sedmnáct jim bylo l[Ami]et.[G]
.2.
A v jedné zvláště slabé chvíli za noci silných úkladů
ti dva se spolu oženili bez požehnání úřadů,
ať vám to je či není milé, měla ho ráda, měl ji rád,
odpusťte dívce provinilé, jestli vám o to bude stát.
.3.
Ať vám to je či není milé, měla ho ráda, měl ji rád,
a bylo by moc pošetilé pro život hledat jízdní řád,
tak jeden mladík s jednou slečnou se spolu octli na trati,
kéž dojedou až na konečnou, kéž na trati se neztratí,
k[F]éž na trati se neztrat[Ami]í, k[F]éž na trati se neztrat[Ami]í ...
[GDCDAmGD]
.1.
[G]Modrá je p[D]laneta, kde m[C]ůžeme ží[D]t
[G]Modrá je v[D]oda, kterou m[C]usíme pí[D]t
[G]Modrá je o[D]bloha, když v[C]odejde m[D]rak
Modrá je dob[F]rá, už[C] je to tak[G].
.2.
Modrá je Milka - ta naše kráva
Modrá je prej v Americe tráva
Modrá je údajně i polární liška
Senzačně modrá je moje vojenská knížka.
.R.
Jako n[C]álada když zahrajou poslední [G]kus
Modrá je [F]naděje l[C]áska i [F]moje b[G]lues
Je to b[C]arva, kterou mám prostě rá[G]d
Modrá je dob[F]rá, už[C] je to t[G]ak.
.3.
Modrá je Raketa - ta moje holka
modrá je vzpomínka na Mikyho Volka
velká rána je modrej přeliv
modrý voko má i černej šerif.
.4.
Jako nálada když zahrajou poslední kus
Modrá je naděje láska i moje blues
je to barva kterou mám prostě rád
modrá je dobrá - už je to tak.
[FFCCFFAmGDD]
.R.
.1.
[D]Ubývá míst, kam [H7]chodívala pro vodu
má [Emi]starodávná milá, [C]starodávná [H7]milá,
[Ami]kde laně tišili žízeň, kde žila [H7]rosnička
a [C]poutníci skláněli se nad hladinou,
[H7]aby se napili z dlaní.
[D]Ubývá míst, kam [H7]chodívala pro vodu,
[Emi]voda si na to vzpomíná, [D]voda je [C]krásná,
voda [H7]má, voda má, voda má.
.R:
[Emi]Voda má, voda má, [D]voda má, voda rozpuštěné vlasy,
[C]voda má, voda má, [H7]voda má, voda rozpuštěné vlasy,
voda má, voda má, voda má, voda rozpuštěné vlasy,
voda má, voda má, voda má.
[C]Chraňte tu vodu
[Ami]a nedejte oslepnout [H7]prastaré zrcadlo hvězd
[D]a přiveďte k té vodě [H7]koníčka,
[Emi]přiveďte koně vrané[C]ho jak tma,
voda je [H7]smutná, voda má, voda má.
.R:
Voda má, voda má, voda má, voda rozcuchané vlasy ...
A kdo se na samé dno potopí,
kdo potopí se ke hvězdám pro prstýnek ...
.2.
Ubývá míst, kam chodívala pro vodu,
voda je zarmoucená vdova, voda má, voda má.
.R:
Voda má, voda má popelem posypané vlasy...
Voda si na nás stýská.
Voda má, voda má, voda má rozpuštěné vlasy...
.*.
[D]Jednou z rána ozvala se rána
nečekaná od spo[G]ráku
[C]únik plynu [D]na tom nesl [Emi]vinu
že u [D]dřezu ohnul [G]páku
[D]přívalem vln [Emi]zmítán [C]byt můj [D]byt
[G]vím každý [D]lejstro každá [Emi]věc rychle vlhne
hle[C]dám [D]číslo
[G]firmy hava[D]rijní vím že [Emi]tu je
někde [C]blízko když [D]strádám
.1.
[G]Montér [D]v kvartý[Emi]ru [C]
nene[G]chá mě [D]na ští[Emi]ru
má [C]kladivo kleště i [G]drát
[C]gumový [D]těsnění
[G]má montér [D]v kvartý[Emi]ru [C]
a [G]práce je levněj[D]ší bez papí[Emi]rů
bez [C]DPH usměrní [G]rád
[C]těch živlů [D]běsnění
Ale montér [D]místo aby [Emi]začal dělat
[D]míří k obý[G]váku
[C]z baru bere [D]láhev sektu
[C]né to [D]né
[C]řek mi šéfe, [D]učedník už [Emi]jde
[C]mistr tuhle [D]práci
né to [C]né to [D]né to [Emi]né to [D]né
.2.
Montér v kvartýru
nenechá mě na štíru
má kladivo kleště i drát
gumový těsnění
má montér v kvartýru
a práce je levnější bez papírů
bez DPH usměrní rád
těch živlů běsnění
.3.
[A]Pán montér [E]v kvartý[F#mi]ru [D]
nene[A]chá mě [E]na ští[F#mi]ru
má [D]kladivo kleště i [A]drát
[E]gumový těsnění
[A]má montér [E]v kvartý[F#mi]ru [DAEF#miDA]
[D]smů[E]lu [A]mám
.1.
[D]Každý ráno po burčáku [Emi]tradiční mám snídani,
[A7]snídám tři okurky v láku, [D]třesou se mi na dlani.
[Hmi]Tak si říkám: Proč to piješ, [Emi]když ti to tak nesvědčí?
[A7]Jenže večer kamarádi, [D]ti mě zase přesvědčí.
.R:
[D]Na věky tu přeci nejsi, [Emi]na věky tu přeci nejsi,
[A7]na věky tu přeci nejsi, [D]na věky tu přeci nejsi.
.2.
Vždycky, když jsem na Moravě, suď mě, kdo jsi bez viny,
přísahám, že chci žít zdravě, odnesou to ledviny.
Když vypiju čtyři decky, všechno kolem zrůžoví,
objímal bych lidi všecky, pak mě múza osloví.
.R:
.3.
Až spočinou moje kosti na hřbitůvečku malém,
neztratěj se souvislosti, zpívejte si s Plíhalem.
Nejkrásnější bude gé šest, život, fretka, běží dál,
dvojhlas s andělem na kůru Nohavica zazpíval.
.R:
.4.
Trocha té melancholie čas od času neškodí,
pravověrní optimisté, ti už se dnes nerodí.
Až se znovu narodíme, třeba za tisíce let,
jenom, prosím, vyberme si, někde jinde jinej svět.
.1.
//: [D]Na břehu [A7]Blanice stojí Male[D]tice,
vesnička má mile[A7]ná.://
//: [D]Cesta k Proti[A7]ví[G]nu, ne[D]trvá hodi[A7]nu,
[D]stromkama je sá[A7]ze[D]ná.://
.2.
//: Tam já jsem se zrodil, osm let jsem chodil,
do Myšence do školy.://
//: Pryč jsou mladá léta, hlava stříbrem vzkvétá,
srdce nad tím zabolí.://
.3.
//: Jedni jako druzi, sedláci, podruzi,
na hřbitově budou spát,://
//: u kostela blízko, moje rodná vísko,
budu na tě vzpomínat.://
.4.
//: Trucuj holka trucuj, víc se nezarmucuj,
sama sobě trucuješ,://
//: já na vojnu půjdu, tam milovat budu
a ty doma zůstaneš://
.1.
[Emi]Do noci před tunelem zahouká
poslední vlak, co veze opožděný nádražáky [Ami]domů spát,
[H7]zhasni tu písničku a napít mi dej,
před spaním chci[Emi] si ještě [Emi/D]přečíst pár [Emi/C]hvězd, [Emi/H]
ta [Ami]řeka je jak pohádka,
co [H7]vyprávěli naši v chajdě, [Emi]kde byl klid.
.2.
Mravenčí skála plná našich jmen
a pražce plný hřebů, z kterých jsi si letopočet přečíst moh',
viadukt, kam ses chodil učit bát,
jak strašně duní, když projíždí vlak,
a táta s mámou, co foukali nám rány,
když chodili jsme domů spát.
.R:
Nad [E7]Sáza[Ami]vou, nad [D7]Sáza[G]vou, občas vz[C]pomene si člověk asi
[Ami]na ty časy krásný, kdy [H7]zpívali jsme Brontosaury, Spi[Emi]rituál.
.3.
Do noci před tunelem zahouká
poslední vlak, co veze opožděný nádražáky domů spát,
u trati ostružiny vykvetly zas,
v Sázavě zase prej je hromada ryb,
a dokonce prý indiánský teepee se tu objevilo,
bude líp.
.R:
.1.
J[C]ednej, na co je činžák mít,
no tak j[Ami]ednej, když tu chtějí dál žít,
jseš moc l[F]evnej zvedni nájemný tak,
až ti p[G]říjdou s[G7]mlouvu vrátit.
Jednej, až je dostaneš ven,
tak pár kanclů by se hodilo sem
a chtěj v markách nájem aby ti stál
za to auto rádo baští.
.R.
Jseš domů majitel, nájem zvedej,
chceš novej Eurotel, nájem zvedej,
trubky vyrvi ze zdí, pak snad vodtáhnou,
když se jinak nechtěj hnout.
Jseš domů majitel, nájem zvedej,
ať si jdou na hotel, nájem zvedej,
kufry tiše sklapnou a pak mizí tmou,
duní kročeje chodbou tvou.
.2.
Zimní nečas uhodil vhod
a plyn zemní náhle nemá přívod,
kanál zamrz - je to smůla či náhoda,
vítr v chodbách kvílí.
Balí věci nastal čas jít,
když se valí dírou ve střeše sníh,
ať jen padaj, zdola je slyšet smích
starý Brůna už se kývá.
.R.
.3.
Mizí poslední nájemník,
to tě mrzí, neřekl ani dík,
ty's byl tátou všech tutěch partají
a teď sáms tu v domě zůstal.
Nestůj a do práce se dej,
nebuď nesvůj, brzy bude ti hej,
tak pusť vodu a taky zemní plyn a proud,
dům zas městem září.
.R.
.R.
(do ztracena)
.1.
/:[D]Krásný je[Hmi] vzduch,[Emi]krásnější je[A7] moře:/
/:[D]Co je nejkrás[H7]nější,[Emi]co je nejkrás[A7]nější,[D]usmě[A7]vavé[D] tváře:/
.2.
Pevný je stůl,pevnější je hora.
Co je nejpevnější,co je nejpevnější,ta člověčí víra.
.3.
Pustá je poušť i nebeské dálky.
Co je nejpustější,co je nejpustější,žít život bez lásky.
.4.
Mocná je zbraň,mocnější je právo.
Co je nejmocnější,co je nejmocnější,pravdomluvné slovo.
.5.
Velká je zem šplouchá po ní voda.
Co je však největší,co je však největší,ta lidská svoboda.
[G]Na Nirvánu na Olymp na [Emi]nebe nevěřím
[D7]když někdo svět pomlouvá
[G]vždycky [A7]láteř[D7]ím.
[G]Nestojím o nekonečno s [Emi]hvězdami všemi
[H]stačí mi pár [F#7]krásných let
[H]někde [B]na [H]ze[D7]mi.
[D+]Když já [G]vám [D+]povíd[G]ám
[D+]že je [G]nebe [D+]na ze[G]mi
pravdu [A7]mám věřte mi.
[Ami]Za ži[D]vot [Ami]život [D]dám
[Ami]i když [D]nerad [Ami]umír[D]ám
nej[D+]sem [Emi]sám [G]věřte [Emi]mi.
Pro to[G7]ho kdo chce žít
je na [C]světě [G+]plno [C]krás
a z těch [E7]krás nebe mít
zále[A7]ží jenom na [D]vás.
[D+]Jen na v[G]ás v[D+]ěřte [G]mi
[D+]zále[G]ží kdy přijde [E7]čas
|: kdy pro [A7]nás začne [D7]nebe na ze[G]mi. :|fine
D+ xxx332
G+ xxx443
[E]Lá, la-la-la-la-la-[G#mi]lá, la-la-la-la-[C#mi]la-lá, l[F]á, u[E]ah!
.1.
[E]Raději jsem neměla ten [C#mi]román,tip-tu-ti-di-du, tip-tu-ti-di-du
[F#mi]raději jsem [A]nemě[H]la ho [C#mi]číst, [H]snad ani list.
[E]Hrdina byl v tom románě [C#mi]schován,tip-tu-ti-di-du, tip-tu-ti-di-du
[F#mi]miluji ho, [H]jmenuje se [E]Twist, [A]Oliver [E]Twist.
Mezihra [G#miG#mi5+G#mi6G#mi5+] [G#miG#miG#mi5+G#mi6G#mi5+G#mi]
.R:
Takový muž na Zemi už není už není
jenom v knihách nebo v dívčím snění dívčím snění
[D]Přirovnám ho směle bez prodlení bez prodlení
k torer[C#]ům [E]špan[D]ělský[C#]m.
.2.
Raději jsem neměla ten román tip-tu-ti-di-du, tip-tu-ti-di-du
raději jsem neměla ho číst, už ani list.
Hrdina byl v tom románě schován, tip-tu-ti-di-du, tip-tu-ti-di-du
miluji ho, jmenuje se Twist, Oliver Twist.
[F#mi]Proč jsem se jen [H]naučila [E]číst ?[D]
.3.
[G]Raději jsi neměla ten [Emi]román,
[Ami]raději jsi [D7]neměla ho [Emi]číst, [D]snad ani list.
[G]Navždy měl tam zůstat v knize [Emi]schován
[Ami]hrdina, co [C]jmenu[D7]je se [G]Twist, [C]Oliver [G]Twist.
*/:[Hmi]Namísto mně on ti ruší snění mé snění,
stále vzdycháš, proč jen živý není proč není,
[F]kdyby žil, tak dám se do učení (a kam, Waldo ?)
k tore[E]rům [G]špa[F]něl[E]ským ha-ha-ha...[H]
.4.
Raději jsem neměla ten román,tip-tu-ti-di-du, tip-tu-ti-di-du
raději jsem neměla ho číst, snad ani list.
Hrdina byl v tom románě schován,tip-tu-ti-di-du, tip-tu-ti-di-du
miluji ho, jmenuje se Twist,Oliver Twist.
[F#mi]Proč jsem se jen naučila [C#mi]číst ?
[F#mi]Proč já blázen dával ti to [E]číst ?
[B]Tí, [G]já, [E]ja-da-da-dau!
.1.
Nepl[E]ač, malá, nepl[E7]ač, malá, [A]to ti neslu[E]ší,
už zítřejší ráno ti s[F#mi]lzy usuš[H7]í,
[A]uvěříš, že b[E]rzy zm[A]izí zklamán[E]í,
připít si pak půjdem na d[H7]alší setkán[E]í.
.2.
Snad nevěříš, co jiní o mně ti říkají,
to mohou dělat druzí, co tebe neznají,
jak s rosou slzy zmizí, pak budem každý sám,
až uvidím tě jednou, tak snad ti zamávám.
.3.
Neplač, malá, neplač, malá, a jdi už klidně spát,
už nebudu si nikdy s tvými vlasy hrát,
tady nám stopy končí, tady se rozchází,
je to jen spadlý listí, který se rozhází.
.4.
A když se zítra vzbudíš a bude svítání,
uvidíš, jak slunce mlhu rozhání,
všechny stíny zmizí, zas bude slunce hřát,
a když mi řekneš: čekej, já počkám rád.
.R:
[C]Padaly h[Ami]vězdy a [D9/F#]jedna z nich s[G]lítla
mé milé př[C]ímo d[D9/F#]o klín[G]a,
j[C]ak byla žh[Ami]avá, tak s[D9/F#]ukně jí ch[G]ytla,
a od sukně c[C]elá r[F]oklin[C]a.
.1.
[Ami]Má milá k[Emi]řičí: [Ami]pomoz mi p[Emi]řece,
n[Ami]estůj tu j[Emi]ako z k[D#dim]amene,
t[Ami]ak jsem ji r[Emi]ychle [Ami]odtáhl k ř[Emi]ece
z d[Ami]osahu t[Emi]oho pl[D]amen[G]e.
.R:
.2.
Jenže ta hvězda tu moji milou
rozpálila jak kamínka,
zuby i nehty mi pustila žilou
a já drtil její ramínka.
.R:
.3.
Pod hlavou nebe a nad hlavou země,
v obrovským požáru škvařím se,
jsem totiž v ní, jako ona je ve mně,
jako dvě kapky steklé na římse.
.R:
Teď už jen v očích jak tečka za snem
skomírá malý plamínek,
běžíme k hvězdě a oba žasnem:
je to jen chladnoucí kamínek.
.1.
[G]Co skrýváš za [C]víčky a [G]plameny [C]svíčky
snad [G]houf bílejch holubic nebo jen [D]žal
tak [C]odplul ten [G]prvý, den [C]zmáčený [G]krví
ani pouťovou panenku [D]nezane[G]chal.
.R:
Otevři [C]oči Ty [G]uspěcha[D]ná, [C]dámo [G]uplaka[D]ná,
[C]otevři [G]oči ta [C]hloupá noc [G]končí
a mír je [D]mezi ná[G]ma.
[C, G, C, G, D, G]
.2.
Už si oblékni šaty a řetízek zlatý
a umyj se půjdeme na karneval
a na bílou kůži Ti napíšu tuší
že dámou jsi byla a zůstáváš dál.
.1.
K[Dmi]do v knih[A]ách[Dmi] bád[C]á d[F]louze, co k l[G]ásce t[C]řeba m[F]ít,
t[Dmi]en sotv[A]a v[Dmi]í, ž[C]e p[F]ouze za r[G]uku st[C]ačí vz[F]ít.
.R:
Má[F]š ru[C]ce, co[Dmi] víc chtí[A]t,
zk[F]us l[G]ásku z [A]dlaní p[D]ít. :
.2.
Ten, kdo svá ústa hlídá, kdo slova uvězní,
sám pozná, co je bída, když píseň druhých zní.
.R:
Máš ústa, co chtít víc,
sám jdi té písni vstříc.
.3.
Smíš váhat jenom chvíli, čas ladí loutnu svou,
bál ku konci se chýlí, zní struna za strunou.
.R:
Tvůj krok je vratký prám,
svůj tanec když tančíš sám. :
.1.
[Ami]Když se snáší noc na střechy Petěrburgu, [F]padá [E]na mě [Ami]žal,
zatoulaný pes nevzal si ani kůrku [F]chleba, kterou [E]jsem mu [Ami]dal.
.R:
/: [C]Lásku moji [Dmi]kníže I[E]gor si bere,
[F]nad sklenkou vodky [H7]hraju[Adim] si [E]s revolverem,
[Ami]havran usedá na střechy Petěrburgu, [F]čert a[E]by to [Ami]spral.
.2.
Nad obzorem letí ptáci slepí v záři červánků,
moje duše, široširá stepi, máš na kahánku.
.R:
/: Mému žalu na světě není rovno,
vy jste tím vinna, Naděždo Ivanovno,
vy jste tím vinna, až mě zítra najdou s dírou ve spánku. :/
.R:
/: P[C]ijte vodu, pijte pitnou vodu, pijte vodu a n[G]epijte r[C]um ! :/
.1.
J[C]eden smutný ajznboňák
pil na pátém nástupišti [G]Air-koň[C]ak.
H[C]uba se mu slepila
a diesellokomotiva ho z[G]abil[C]a.
.R:
.2.
V rodině u Becherů
pijou becherovku přímo ze džberů.
Proto všichni Becheři
mají trable s játrama a páteří.
.R:
.3.
Pil som vodku značky Gorbačov
a potom povedal som všeličo a voľačo.
Vyfásol som za to tri roky,
teraz pijem chlórované patoky.
.R:
.4.
My stežny chlopci z Warszawy,
chodime podrugim za robotou do Ostravy.
Štery litry vodky i mnužstvo piv,
bardzo fajny kolektiv.
.R:
.5.
Jedna paní v Americe
ztrapnila se převelice.
Vypila na ex rum,
poblila jim Bílý dům.
.R:
.1.
Jako [Ami]pí[D]sek [G]přesíváš mě [E7]mezi prsty,
[Dmi]stejně ti [E7]dlaně prázdný [Ami]zůsta[G]no[C]u,
ani [Dmi]vodu nepřeliješ [G]sítem,
někdy je [C]strašně [Emi]málo ch[Ami]tít,
[Dmi]já nejsem z těch, co po [E7]těžký ráně [Ami]nevs[G]tanou. [C]
ani [Dmi]vodu nepřeliješ [G]sítem,
někdy je [C]strašně [Emi]málo ch[Ami]tít,
[Dmi]já nejsem z těch, co po [E7]těžký ráně [Ami]nevs[E7]tanou. [Ami]
.2.
Pevnou vůlí taky příliš neoplýváš,
zdá se, že nemíníš mě vážně brát.
kolik času nám to ještě schází,
nebo je všechen dávno pryč,
a za čím se to vlastně máme stále hnát?
kolik času nám to ještě schází,
nebo je všechen dávno pryč,
a za čím se to vlastně máme stále hnát?
.3.
Jako kámen najednou mi v cestě stojíš,
vím, že se leccos těžko obchází,
radši zkusím někde jiný příběh,
který bude lepší konec mít,
ale už teď ti můžu říct, že mi nescházíš.
radši zkusím někde jiný příběh,
který bude lepší konec mít,
ale už teď ti můžu říct, že mi nescházíš.
.4.
Jako písek přesíváš mě mezi prsty,
stejně ti dlaně prázdný zůstanou,
ani vodu nepřeliješ sítem,
někdy je strašně málo chtít,
já nejsem z těch co po těžký ráně nevstanou ...
.1.
P[D]olární noc má zvláštní moc, každého přepadne smut[A7]ek,
Němec i Brit, křesťan i Žid, každý by nejradši ut[D]ek',
ba i ti š[G]ikovní Žaponc[D]i se sila[E]mi jsou na kon[A]ci,
jen jeden z n[D]árodů neskon[G]á, hrůzy s[D]everu s[A]lavně překo[D]ná!
.R:
T[D]am, kde hy-, t[A]am, kde hy-, kde hynuli vlci,
tam, kde hy-, t[D]am, kde hy-, kde hynuli vlci,
tam, kde hy-, t[G]am, kde hy-, kde hynuli sobi,
Č[A]ech se přizpůsob[D]il, Č[A]ech se přizpůsob[D]il!
.1.
M[G]álo jím a m[C]álo spím a m[G]álokdy tě v[C]ídám,
m[G]álokdy si n[Hmi]echám něco zd[Ami]át,[D7]
d[C]oma nemám st[G]án[G/F#]í už [Emi]od jarního t[C]ání,
c[F]ítím, že se blíží listop[G]ad.
.R:
Listopadov[F]ý písně [C]od léta už sl[G]ýchám,
vítr ledov[Ami]ý př[C]inesl je k n[G]ám,
tak mě neček[F]ej, dneska n[C]ikam neposp[G]íchám,
listopadov[Ami]ý pí[C]sni naslouch[G]ám.
.2.
Chvíli stát a poslouchat, jak vítr větve čistí,
k zemi padá zlatý vodopád,
pod nohama cinká to poztrácené listí,
vím, že právě zpívá listopad.
.R:
.3.
Dál a dál tou záplavou, co pod nohou se blýská,
co mě nutí do zpěvu se dát,
tak si chvíli zpívám a potom radši pískám
píseň, co mě učil listopad.
.R:
.1.
Tam [Dmi]uprostřed prérie na západě,
kde [Edim]den mizí [Dmi]v tmách,
tam [Gmi]starý farmář [Dmi]sám a sám
[A7]žije ve vzpomín[Dmi]kách.
Už dávno je tomu, co poslední třesk
do[Edim]zněl kara[Dmi]bin,
[Gmi]z života světel [D7]zůstal
jen [A7]života [D]stín.
.R:
Už [G]dávno vychladly mé [F#mi]pistole
a [C]dým z nich [Ami]odnes [D7]vítr [G]v dál.
Mé [Ami]oči [Ami7+]nehledí již [Ami7]vesele,
život [G]nedá, [D7]co mi [G]vzal.
Jen bouře [H7]zlá, když divnou píseň [Emi]zpívá,
tu duše [C]má se roze[G]chví[D7]vá.
Už [G]dávno dozněly mé [F#mi]pistole
tam [Ami]někde [D7]v nitru šedých [Gmi]skal.
.2.
Když plouží se prérií hor černý stín
a já jsem tak sám,
ruka má stará hladívá,
co ještě tak rád mám.
Až osud mne zavolá neznámo kam,
já nechci se bát,
musíte mi mé pistole
na cestu dát.
.R: ...
[F#mi]tam [Ami]někde [D7]v nitru šedých [G]skal. [CmiG]
.1.
[(F#mi)]Na dlani jednu z tvých řas do tmy se [(Hmi)]koukám
[(E)]hraju si písničky svý co jsem ti [(A)]psal
Je skoro [Hmi]půlnoc a z kostela [D]zvon mi noc připo[F#mi]míná
půjdu se [Hmi]mejt a pozhasínám co bude [C#7]dál?
.2.
[F#mi]Pod polštář dopisů pár co poslalas´ [Hmi]dávám
[E]píšeš že ráda mě máš a trápí tě [A]stesk
Je skoro [Hmi]půlnoc a z kostela [D]zvon mi noc připo[F#mi]míná
půjdu se [Hmi]mejt a pozhasínám co bude [C#7]dál?
.R:
Chtěl jsem to [Hmi]ráno kdy naposled snídal
jsem s tebou ti [A]říct že už ti nezavo[F#mi]lám
pro jednu pitomou [Hmi]holku pro pár nocí [E]touhy
podved jsem [A]všechno o čem doma si [C#7]sníš teď je mi to [F#mi]líto
Mezihra: [F#mi, D, Emi, G, D, Emi]
.3.
[F#mi]Kolikrát člověk může mít rád tak opravdu [Hmi]z lásky
[E]dvakrát či třikrát to ne i jednou je [A]dost
Je skoro [Hmi]půlnoc a z kostela [D]zvon mi noc připo[F#mi]míná
půjdu se [Hmi]mejt a pozhasínám co bude [C#7]dál?
.R:
Mezihra: [F#mi, D, Emi, G, D, Emi]
[F#mi, Ami, D, G, Ami, C, Emi, Ami, H7]
.R:
.1.
Proč pl[Emi]áčeš, ty se bojíš, už jde n[G]a start, vždyť to znáš,
stíráš s[Ami]lzy, v depu stojíš a tiš[Emi]e mu zamáváš.
.R:
Pojed[Ami]ou, pojed[Emi]ou.
.2.
Je vás víc v těch blůzách bílých, jak stojíte u trati,
vyhlížíte v tmavých brýlích s nekonečnou závratí.
.R:
.*:
Dých[Emi]áš silnic prach, máš st[G]opky a máš strach
a hl[Ami]ídat čas je tvé poslání, to v[Emi]ěčné čekání,
kdy pojed[Ami]ou, pojed[Emi]ou, pojed[Ami]ou, pojed[Emi]ou.
.3.
Vím dobře, co ti skrýval, že dnes skončí raději,
že už není to, co býval, tak jen čekej s nadějí.
.R:
.*:
.4.
Teď hlásí jeho jméno a tribuny vstávají,
tam teď nesmíš, uzavřeno, přesto všichni čekají.
.R:
.5.
Tvoje stopky v trávě leží, tak jen "sbohem" zašeptej,
vteřiny si dále běží, ale ty už nečekej.
.R:
.6.
I po letech tě tam zdraví, v jeho depu měříš čas,
čas, který se nezastaví, jako dřív tu čekáš zas.
.R:
.1.
P[D]ovídej, jestli tě m[A]á hodně rád, víc než j[D]á,
jestli, když večer jdeš sp[A]át, ti polibek d[D]á,
tak jako j[F#mi]á, to už je d[G]ávno, tak povíd[D]ej, h[A]ej, povíd[D]ej.
.2.
Povídej, nechal tě být, vždyť měl tě tak rád,
nebos' ho nechala jít, když šel k jiný spát,
tak jako mě, to už je dávno, tak povídej, hej, povídej.
.R:
Povíd[A]ej, j[D]estli se ti po mně st[E]ýská, kd[G]yž večer jdeš sp[D]át,
jestli, když v noci se bl[E]ýská, n[G]epřestala ses b[D]át.
.3.
Povídej, ne, já se nevratím, jdi domů spát,
tvou lásku ti vyplatím, víc nemůžu dát,
jak jsem dal dřív, to už je dávno, tak povídej, hej, povídej.
.R:
.4.
=3.
[D, Ami, F, G]
.1.
Když měsíc [D]rozlije [Hmi]světlo své [Em]po kra[A]ji
a hvězdy [D]řeknou, [Hmi]že čas je jít [Em]sp[A7]át
pramínek [D]vla[Hmi]sů jí ustřihnu [Em]po[A]tají,
komu no [D]přece té, [G7]kterou mám [D]rád.[A7]
.2.
Pramínek vlasů jí ustřihnu potají
já blázen pod polštář chci si ho dát
ačkoliv sny se mi zásadně nezdají
věřím, že dnes v noci budou se zdát
.R:
O sny mě [C]připraví teprve [D]svítání zpěv ptáků v [C]oblacích a modré [D]nebe
od vlasů [G7]jichž jsem se dotýkal [D]ve spaní, nový den [B7]nůžkama odstřihne [A7]tebe.
.3.
A na bílém polštáři do kroužku stočený
zbude tu po tobě pramínek vlasů
já nebudu vstávat - dál chci ležet zasněný
je totiž neděle a mám dost času
.1.
[Ami]Darmo sa ty trápíš [G]můj milý s[C]ynečku nenosím ja tebe [E7]nenosím v s[Ami]rdéčku
A já tvo[G]ja [C]ne [G]bud[C]u a[Dmi]ni jednu h[E7]odi[Ami]nu
.2.
Copak sobě myslíš má milá panenko vždyť ty si to moje rozmilé srdénko
A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá
.3.
A já sa udělám malú veverečků a uskočím tobě z dubu na jedličku
Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu
.4.
A já chovám doma takú sekérečku ona mi podetne dúbek i jedličku
A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá
.5.
A já sa udělám tú malú rybičkú a já ti uplynu preč po Dunajíčku
Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu
.6.
A já chovám doma takovú udičku co na ni ulovím kdejakú rybičku
A ty přece budeš má lebo mi tě Pán Bůh dá
[/:][Ami,][F,][C,][F,][C,][G][:/]
.7.
A já sa udělám tú velikú vranú a já ti uletím na uherskú stranu
Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu
.8.
A já chovám doma starodávnú kušu co ona vystřelí všeckým vranám dušu
A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá
.9.
A já sa udělám hvezdičkú na nebi a já budu lidem svítiti na nebi
Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu
.10.
A sú u nás doma takoví hvězdáři co vypočítajú hvězdičky na nebi
A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá
/: [Ami][F][C][F][C][G] :/
.1.
[D]Bůh mi seslal [G]ránu, [C]pa-da-da, pa-da-da, [G]pa-da-da, da-da, p[D]a-dá,
mé klíče jsou [G]v pánu, [C]pa-da-da, pa-da-da, [G]pa-da-da, da-da, p[D]a-dá.
.R:
[C]Nemohu, nemohu [G]dál, [C]nemohu, nemohu [G]dál,
[C]nemohu do domu, [G]hrůza mi hrdlo sví[D]rá.
[C]Nemohu, nemohu [G]dál, [C]nemohu, nemohu [G]dál,
[C]velkejma očima [G]na mě pták Rosomák zí[D]rá.
[C]Šok z tebe pomalu [G]mám, [C]šok z tebe pomalu [G]mám,
[C]moc na mě nemrkej, [G]ty ptáku Rosom[D]áku.
.2.
Pták se kolem toulá, pa-da-da, pa-da-da, pa-da-da, da-da, pa-dá,
klíče v ruce žmoulá, pa-da-da, pa-da-da, pa-da-da, da-da, pa-dá.
.R:
Roso[G]má[D]ku, Roso[G]má[D]ku, Roso[G]má[D]ku.
.1.
Ty [Dmi]Otče náš vládneš [A]pevninám i [Dmi]tajfunům kážeš [C]vát,
zem [F]slíbenou kdysi [C]dal jsi nám,
kout, [Bb]jenž se měl rájem [A]stát.
.2.
Suď [Dmi]Otče náš, jenž si [A]bez kazů, jak [Dmi]hříšně žil vete[C]rán,
on [F]stvořený k tvému [C]obrazu, proč [Bb]z ráje byl odvo[A]lán.
.R:
[D]Ráj, [G]nádherný [D]ráj, [G]nádherný [D]kout, [G]se slavo[D]bra[A]nou
[D]ráj, [G]v němž měl jsem [D]žít, [G]zůstává [D]snem, [G]fata mor[D]gá[A]nou.
.3.
Zem slíbenou vrať nám Otče náš, jenž vládneš těm končinám,
tam vzhůru nás pozvi na menáš a dávku svou píchni nám.
.R: ...
je [D]ráj.
.1.
Pokoj[Dmi] rozvoněl se vínem minem se,
neminem jako ty mě nemá [A]nikdo rád.
Bůh na zem hvězdu shodil, když po nebi chodil
teď si můžeš něco [Dmi]přát.
.2.
Papírový draky, slunce, hory,
mraky umět chtít to, co [A]mám,
poznat, když se mýlím,
opustit v tu chvíli pro neznámé to, co [Dmi]znám.
.R:
[Gmi]Půjdu, kam chci a nikdy mě [Dmi]nedoženou,
musím jen [A]přiznat, oplakat, [Dmi]zapome[F]nout,
[Gmi]půjdu, kam chci a nikdy mě [Dmi]nedoženou,
[A]musím jen [G*mi]zapome[Dmi]nout.
.2.
Ty mý ubrečený křivdy nestaly se nikdy, to jen sen se mi zdál
to jen moje chtění cestu kroutí, mění to jen cíl je mnohem dál.
To jen neznám sebe samu z lenosti se klamu, zbytečně mám někdy
strach, často mě i zviklá, to na co jsem zvyklá, pomni, že jsi
jenom prach.
.R:
.3.=1.
.1.
[Ami]Lásko [C]tajená, [G]lásko [Emi]bez jména
[F]den co [Dmi]den kradeš [E]spánek [E7]můj
[Ami]Dlouho [C]vím, že tě [G]ráda [Emi]mám
ale [Ami]touhu svou [E7]před tebou [Ami]skrývám
[C]Vím, vím, že jsem [G]troufa[Em]lá pane [Ami]vysněný [F]pane [E7]vzdálený
[C]vím, vím, že jsem [G]troufa[Em]lá
ale [Ami]přísahám [E7]že se mi [Ami]líbíš.
.2.
Dívko nesmělá, proč bys nechtěla zítra se mnou si schůzku dát?
V lesním zákoutí ústa ztichnou ti víno nám rozpaky zkrátí.
Má láska je tajnou hrou, paní vysněná, paní vzdálená,
má láska je hříšnou hrou, při níž rukávy zbarví se trávou.
.3.
Ty mě můj pane, málo znáš, já jsem doufala že my jméno dáš,
chvíle v náručí - to mně nestačí, pořád to jsou jen chvíle.
Vím, vím o co chtěl bys hrát, ty chceš ublížit a já milovat,
vím, vím, o co chtěl bys hrát, však mé rukávy zůstanou bílé.
.4.
Já tě má paní, málo znal, místo k oltáři jsem tě k lůžku zval,
já líčil pastičku na chtivou šelmičku, laň ale nebudu střílet.
Vím, vím, to se může stát, ale ublížit je též milovat,
vím a vždy budu vzpomínat na tvé rukávy jako sníh bílé.
.1.
Do tvých [Dmi]očí jsem se zbláznil a teď n[E7]emám, nemám kl[Gmi]id,
hl[Ami]ava třeští, asi tě mám r[Dmi]ád,
stále někdo říká: vzbuď se, v[E7]ěčně trhá n[Gmi]it,
st[Ami]udenou sprchu měl bych si d[Dmi]át.
.R:
N[D7]a pouti jsem vystřelil r[Gmi]ůži z papíru,
d[C7]ala sis ji do vlasů, kde hl[F]adívám tě j[A7]á,
v t[Dmi]omhle smutným světě jsi má n[Gmi]aděj na víru,
že n[Ami]ebe modrý ještě smysl m[Dmi]á.
.2.
Přines' jsem ti kytku, no co koukáš, to se má,
tak jsem asi jinej, teď to víš,
možná trochu zvláštní v dnešní době, no tak ať,
třeba z ní mou lásku vytušíš.
.R:
[Dmi, E7, Gmi, Ami, Dmi, E7, Gmi, Ami, Dmi]
.1.
Jedu [D]takhle večer [D7]stezkou d[G]át stádu k řece [D]pít,
v tom potkám holku [Hmi]hezkou, že [E7]jsem až z koně [A7]slít.
Má [D]kytku žlutejch [D7]květů, snad [G]růží, co já v[D]ím,
Znám plno hezkejch [Hmi]ženskejch k světu, al[Emi]e tahle [A7]hraje [D]prim.
.R:
[D7]Kdo si [G]kazíš smysl pro krásu, ať [D]s tou nebo s tou,
dej si říct, že kromě [Hmi]Texasu, tyhle[E7] růže neros[A7]tou.
Ať máš [D]kolťák nízko [D7]u pasu, ať si[G] třeba zloděj [D]stád,
svoji žlutou růži [H7]z Texasu bude[Emi]š pořád m[A7]ít už r[D]ád
.2.
Řekla, že tu žije v ranči jen sama s tátou svým
a hrozně ráda tančí, teď zrovna nemá s kým.
Tak já se klidně nabíd', že půjdu s ní a rád
a že se dám i zabít, když si to bude přát.
.R:
.3.
Hned si se mnou dla rande a příšla přesně v půl
a dole teklo Rio Grande a po něm měsímc plul.
Když si to tak v hlavě srovnám, co vím jsem si moh' přát
ona byla milá, štíhla, rovná, zkrátka akorát.
.R:
.4.
Od těch dob svý stádo koní sem vodím k řece pít
a žiju jenom pro ni a chtěl bych si jí vzít
Když večer banjo ladím a zpívám si tu svou,
tak pořád v duchu hladím, tu růži voňavou
.1.
Já k[Ami]aždý ráno v sedm hodin vstal
a kr[E7]umpáč s l[Ami]opat[E7]ou vyfasoval,
pak s p[Ami]artou, která makat dovede,
jsem d[E]ošel tam, co tunel povede.
.R:
[E7]A r[Ami]yl jen, c[E7]elej den r[Ami]yl,
já ryl jen, c[G]elej den r[Ami]yl,
abych dřív, než do svý b[C]oudy pudu sp[E7]át,
č[Ami]aj v kant[Ami/G]ýně m[Ami/F]oh' si d[E7]át,
já r[Ami]yl jen, c[E7]elej den r[Ami]yl, celej den,
j[E7]ak k[Ami]rtek celej den j[E7]en r[Ami]yl.
.2.
Kdo netrhal skálu, těžko pochopí,
co sám dynamit někdy natropí,
když jednou náhle došlo k výbuchu,
Jim Goff vyletěl majli do vzduchu.
.R:
.3.
A když z tý vejšky zas na zem si kec',
předák McCane ho popad' za límec:
"Tak se mi zdá, že línej jsi jak veš,
mně ve vzduchu se flákat nebudeš!"
.R:
.4.
Teď po létech, když večer sedím sám,
na starý dobrý časy vzpomínám,
zas slyším tmou, jak rány duněly,
když ve skalách jsem lámal tunely.
.R:
.1.
[Ami]Něžná i proradná, [C]krutá i bezradná
[G]Plamen i červánek, ďábel i beránek
[E]Cukr i sůl
[Ami]U vůně hřebíčku, [C]u rytmu střevíčků
[G]Císař dnes myslí byl, za tanec přislíbil
[E]Království půl
.R:
[Ami]Salo[E]me, [Ami]noc už je na sklonku
[C]Salome, podobnas úponku
[G]Podobna kytaře pro svého vladaře
[E]Salome, tančíš
Salome, sťali už Křtitele
Salome, usměj se vesele
Točíš se ve víru, ústa jak upíru
Krví ti planou, Salome, la la la [Ami, C, F, E, Ami, C, E]
.2.
Noci už ubývá, císař se usmívá
Pokojně mohu žít, všeho lze použít
Pro dobrý stát
Možná ho napadlo prastaré říkadlo
Dějiny když tvoří se, pro hlavy na míse
Nemá se štkát
.R:
Salome, netanči, nechceš-li
Salome, hosté už odešli
Jenom roj komárů dopíjí z pohárů
Krůpěje vína
Salome, trochu jsi pobledla
Salome, v koutku jsi usedla
Víčka máš šedivá, nikdo se nedívá
Salome, pláčeš? La la la
.R:
[Emi]Sáro,[Hmi] Sáro, [C]v noci se mi [G]zdálo,
že [C]tři andělé [G]Boží k nám [C]přišli na o[D]běd.
[Emi]Sáro, [Hmi]Sáro, [C]jak moc a nebo [G]málo
mi [C]chybí abych [G]tvojí duši [C]mohl rozum[D]ět.
.1.
Sbor kajícných mnichů jde krajinou v tichu
a pro všechnu lidskou pýchu má jen přezíravý smích
Z prohraných válek se vojska domů vrací
ač zbraně stále burácí a bitva zuří v nich.
.R:
.2.
Vévoda v zámku čeká na balkóně
až přivedou mu koně, pak mává na pozdrav
Srdcová dáma má v každé ruce růže,
tak snadno pohřbít může sto urozených hlav.
.R:
.3.
Královnin šašek s pusou od povidel
sbírá zbytky jídel a myslí na útěk
A v podzemí skrytí slepí alchymisté
už objevili jistě proti povinnosti lék
.R:
.4.
Páv pod tvým oknem zpívá sotva procit
o tajemstvích noci ve tvých zahradách
A já, potulný kejklíř, co svázali mu ruce,
teď hraju o tvé srdce a chci mít tě nadosah!
.R:
Sáro, Sáro, pomalu a líně
s hlavou na tvém klíně chci se probouzet
Sáro, Sáro, Sáro, Sáro rosa padá ráno
a v poledne už možná bude jiný svět
Sáro, Sáro, vstávej milá Sáro
andělé k nám přišli [D]na [G]oběd
.1.
Př[Emi]es haličské pláně v[Ami/F#]ane vítr zlý,
to m[H7]álo, co jsme měli, nám v[Emi]ody sebraly,
jako tažní ptáci, j[Ami/F#]ako rorýsi
l[H7]etíme nad zemí, dva m[Emi]odré dopisy.
.R:
J[Emi]eště hoří oheň a pr[Ami]aská dřevo,
[D7]ale[F#] už je čas jít sp[G]át[H7],
t[Emi]amhle za kopcem je S[Ami]arajevo,
tam b[H7]udeme se zítra ráno br[Emi]át.
.2.
Farář v kostele nás sváže navěky,
věnec tamaryšku pak hodí do řeky,
voda popluje zpátky do moře,
my dva tady dole a nebe nahoře.
.R:
.3.
Postavím ti dům z bílého kamení,
dubovými prkny on bude roubený,
aby každý věděl, že jsem tě měl rád,
postavím ho pevný, navěky bude stát.
.R:
.1.
[G]Sbohem galá[Emi]nečko [Ami]já už musím [D]jí[G]ti [A7]
[D]sbohem galá[Hmi]nečko [Emi]já už musím [A]jíti [D4sus, D]
[Ami]Kyselé ví[D]nečko, [G]kyselé ví[Ami]neč[D]ko
[G]Podalas mně [Ami]k [D]pi[G]tí
.2.
/: Sbohem galánečko rozlučme sa v pánu :/
Kyselé vínečko, kyselé vínečko
Podalas mně v džbánu.
.3.
/: Ač bylo kyselé přeca sem sa opil :/
Eště včil sa stydím, eště včil sa stydím
Co jsem všechno tropil
.4.
/: Ale sa nehněvám žes mňa ošidila :/
To ta moja žízeň to ta moja žízeň
Ta to zavinila
.1.
[Ami]Plání se blíží sedm dostav[G]níků
[Ami]stačí jen mávnout a [C]jeden zasta[G]ví,
[Ami]sveze tě dál za pár [G]dobrejch slov a [Ami]díků,
ten kočí co má [F]modrý [G]voči laska[Ami]vý.
.R:
[Ami]Heja, heja, [G]hou, dlouhá bude [Ami]cesta,
[Ami]dlouhá jako [G]píseň co mě napa[Ami]dá,
[Ami]heja, heja, [G]hou, sám když někde [Ami]stojím,
sám proti [F]slunci, [G]který právě zapa[Ami]dá.
.2.
Vím, že se hvězdy dneska nerozsvítí,
neklidný ptáci maj hlasy hádavý,
vypráhlá země už velký deště cítí,
tý deště, co i mojí stopu zaplaví.
.R:
.3.
Plání se blíží sedm príslušníků,
stačí jim mávnout a hned tě zastaví,
sveze tě rád na záchytku do Braníku,
ten fízl co má modrý oči šilhavý.
.1.
Jdu [G]s děravou patou, mám [Emi]horečku zlatou,
jsem [C]chudý, jsem sláb, nemo[G]cen.
Hlava mě pálí a [Emi]v modravé dáli se [C]leskne
a [D7]třpytí můj [G]sen.
Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou vlčí,
tam marně budeš mi psát,
sám v dřevěný boudě sen o zlatý hroudě
já nechám si tisíckrát zdát.
.R.
Severní [G7]vítr je [C]krutý,
[G]počítej, lásko má, [D7]s tím,
[G]k nohám Ti [G7]dám zlaté [C]pruty
nebo se [G]vůbec [D7]nevrá[G]tím.
.2.
Tak zarůstám vousem a vlci už jdou sem,
už slyším je výt blíž a blíž.
Už mají mou stopu, už větří, že kopu
svůj hrob a zatloukám kříž.
Zde leží ten blázen, co chtěl dům a bazén
a opustil svou krásnou tvář.
Má plechovej hrnek a pár zlatejch zrnek
a nad hrobem polární zář.
.R.
[DmiAmiEAmiDmiAmiEAmi]
.1.
N[Ami]ebe je modrý a zl[E]atý, bílá sluneční z[Ami]áře,
horko a sváteční š[E]aty, vřava a zpocený tv[Ami]áře,
vím, co se bude d[E]ít, býk už se v ohradě vzp[Ami]íná,
kdo chce, ten může j[E]ít, já si dám sklenici v[Ami]ína.
.R:
Ž[Dmi]ízeň je veliká, ž[Ami]ivot mi utíká,
n[E]echte mě příjemně sn[Ami]ít,
v[Dmi]e stínu pod fíky p[Ami]oslouchat slavíky,
zp[E]ívat si s nima a p[Ami]ít.
.2.
Ženy jsou krásný a cudný, mnohá se ve mně zhlídla,
oči jako dvě studny, vlasy jak havraní křídla,
dobře vím, co znamená pád do nástrah dívčího klína,
někdo má pletky rád, já si dám sklenici vína.
.R:
.3.
Nebe je modrý a zlatý, ženy krásný a cudný,
mantily, sváteční šaty, oči jako dvě studny,
zmoudřel jsem stranou od lidí, jsem jak ta zahrada stinná,
kdo chce, ať mi závidí, já si dám sklenici vína.
.R:
.1.
[Ami]Ta dívka u oltáře, co pohled tvůj teď váže
skrýt [G]závist zkouší za [Ami]vlastním bohatstvím.
Má [Ami]krásu, moc I skávu, přesto vidíš, že se trápí,
když tvář [G]zakrývá jí závoj z [Ami]černejch pavučin.
[Ami, G, Ami, Ami, G, Ami]Áá…
.2.
Proč přišla takhle zrána a co si žádá u pána,
že svíčku drží v dlaních, tiše obchod nabízí.
Bože vyslyš moje přání, jak neřekneš svý ANO mi,
tak ďáblu ruku podám, když mi pomoc přislíbí.
.R:
Áá…
.3.
No jen řekni, dám ti to co chceš, já věřím, ty to dokážeš,
slib krví potvrdím, jen dej ať nikdo nemá víc.
Mě pálí, když je kdokoli s víc štěstím se vším cokoli,
co zrovna nemám já, ať radši sama nemám nic.
.R:
.4.
Teď otáčí se s nevolí, jak ďáblu podpis zabolí,
už do rysů jí kreslí vrásky z duše šedivý.
Pak konečně k nám promluví, skřek havraní tu zakrouží
a mezi námi hledá, svoji oběť vybírá.
Když ne mě radši nikomu a slova nejsou k ničemu,
to slečna závist vstoupila zas do někoho z nás.
.1.
Z[Ami]as jsi tak s[C]mutná, kdo se [D]má na to [Dmi]kouka[E]t,
nic j[Ami]íst ti ne[C]chutná, v hlavě [D]máš asi [Dmi]brouka.
.R:
Tak n[C]ezouf[H]ej, [B]nic to [Ami]není, [C]za chví[H]li [B]se to z[Ami]mění,
s[Dmi]nad jsem [G]to zavinil [C]já.[E]
.2.
Zkus zapomenout na všechno, co je pouhou
tou tmou obarvenou na černo, smutnou touhou.
.R:
[AmiCDDmi]
.1.
N[Hmi]a str[Emi6]áni tak o[Hmi]puště[Emi6]ná [Hmi]stála [F#7]stará [Hmi]sosna,
když jsem [Emi6]já tam [Hmi]pod ní le[Emi6]žel, [Hmi]zpíva[F#7]la mi [Hmi]do sna.
[A7]Sama už dávno s[D]tála, [A7]jenom si vítr s [D]ní h[F#7]rál,
[Hmi]kama[Emi6]ráda s[Hmi]nad též mě[Emi6]la, č[E7]lověk jí ho v[A7]zal.
.R:
Můj starý b[D]rachu, tebe noc až s[A7]kryje
zpívej mi chvilku svoje [C#7]melo[F#mi]die.[A]
My dva jsme s[D]taří[Hmi] a to zname[G]ná,
že naše s[D]rdce [A7] jsou už zlome[D]ná.
.2.
Mrtvá je ta stará sosna, vichřice ji sťala,
pahýl jen už němý stojí, kde vždy ona stála.
Na nás bledá noc kývá, pára lehá na říčku
a já sám tu smutný stojím, zpívám písničku.
.R:
.1.
[Ami]Zdál se mi sen, že se nebe hroutí
[G]zdál se mi sen o poslední pouti
[Ami]zdál se mi sen, že všechno sebe routí
[Ami]v ten [G]sou[Emi]dný [Ami]den.
.2.
Kam běžet mám - slunce rychle chladne
měsíc na zem spadne
moře už je na dne -
[Ami]v ten [G]soudný [Ami]den.
.3.
Stůj, nechoď dál, času už je málo
míň než by se zdálo,
otevři se skálo,
v ten soudný den.
.4.
Pán tě zavolá, má pro každého místo,
Pán tě zavolá, jen kdo má duši čistou
Pán tě zavolá, sám nedokázal bys to -
v ten soudný den
.R:
Soudí, soudí, pány, slouhy
soudí, soudí, hříšné touhy
soudí, soudí .... Aááááá
Vtom se [Ami]probudíš, to byl jen sen,
[F]vtom se probudíš, to byl jen sen,
[Dmi]vtom se probudíš to byl jen sen
[Ami]jen[E] pouhý sen[Ami].
.5.
Zdál se mi sen o poslední pousti,
zdál se mi sen, že se nebe hroutí
zdál se mi sen, že všechno v sebe routí
v ten soudný den.
.6.
Zdál se mi sen, já stojím na svém místě
zdál se mi sen, mé svědomí je čisté
zdál se mi sen, jen jedno vím jistě
Je soudný den !
.R:
Špatné [G]trávení, chvíle [D]závratí
Spousty [D7]zákusků, které [C]snad už nezvrá[G]tím
Špatné trávení, žáhy pálení
úděsné, tak úděsné trápení
.1.
[D]Před patnácti léty zřídka bral jsem léky [C]a jed líp
[D]kaše, zelí, párky, sádla čtyři várky [G]na knedlík
[D]ve dne, v noci stále, víno a tak dále [Ami]čistej líh
[C]vytáhnout na ex devět piv
a stále být [D]více méně živ
.R:
.2.
Teď se bojím kávy, z mléka, co daj krávy otékám
Před kopečkem lóje, dal jsem přednost sóje, bylinkám
Jsou pryč radostné chvíle, máslo krásně bílé odmítám
Natírám žlutý margarín
a usedá na mě zmar a splín
.R:
.1.
Já odchá[Ami]zím, já už se loučím,
mraků se [C]ptej, snad cestu [Ami]znaj.
Já odchá[C]zím, s tvou láskou [Ami]končím,
toulavej [Dmi]směr, [Emi]mý boty [Ami]maj'.
.R:
Tak já jdu [Ami]dál, už zvolna splývá,
s modrou [C]nocí můj dlouhej [Ami]stín.
Tak já jdu [C]dál, tak už to [Ami]bývá,
neptej se [Dmi]kam, [Emi]sám to ne[Ami]vím.
.2.
Já odchá[Ami]zím, z kytary svojí,
prach oprá[C]ším poklidnejch [Ami]dní.
Dost kytek [C]znám, co lásku [Ami]hojí,
i písně [Dmi]znám, [Emi]co dlouho [Ami]zní.
.R:
.3.
Já odchá[Ami]zím a kompas který,
u sebe [C]mám je zbyte[Ami]čný.
Já odchá[C]zím, ten kompas [Ami]starý,
stejně [Dmi]nemá [Emi]směr zpáte[Ami]ční.
.R:
+ (3x neptej se kam, sám to nevím)
.1.
[Ami]Spatřil jsem kometu, oblohou letěla,
chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela,
[Dmi]zmizela jako laň [G7]u lesa v remízku,
[C]v očích mi zbylo jen [E7]pár žlutých penízků.
.2.
Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem,
až příště přiletí, my už tu nebudem,
my už tu nebudem, ach, pýcho marnivá,
spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat.
.R:
[Ami]O vodě, o trávě, o [Dmi]lese,
o [G7]smrti, se kterou smířit [C]nejde se,[E7]
[Ami]o lásce, o zradě, [Dmi]o světě
a [E7]o všech lidech, co kdy žili na téhle [Ami]planetě.
.3.
Na hvězdném nádraží cinkají vagóny,
pan Kepler rozepsal nebeské zákony,
hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech
tajemství, která teď neseme na bedrech.
.4.
Velká a odvěká tajemství přírody,
že jenom z člověka člověk se narodí,
že kořen s větvemi ve strom se spojuje
a krev našich nadějí vesmírem putuje.
.R:
Na na na ...
.5.
Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf
zpod rukou umělce, který už nežije,
šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat,
marnost mne vysvlékla celého donaha.
.6.
Jak socha Davida z bílého mramoru
stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru,
až příště přiletí, ach, pýcho marnivá,
já už tu nebudu, ale jiný jí zazpívá.
.R:
bude to písnička o nás a kometě ...
Capo 2nd (originál v H-dur, což je poněkud vražedné...)
.1.
Přicházíš z [A]hor
ze Země [Amaj7]sněhů
slunce, co [A7]pálí do mra[F#]ků
kde řeky se [Hmi]rvou
o kámen z [E]břehu
a duše [A]lítaj na dra[Hmi]ku[E]
.2.
Přicházíš z [A]hor
ze Země [Amaj7]sněhů
na střeše [A7]světa usí[F#]náš
já vím, každej [Hmi]tvor
zná soucit i [E]něhu
jenže ty [A]dlouho se neozý[Esus4]váš[E]
.R:
/: Taši de [Hmi]lé
Slunce Sanghy a [E]Dharmy
taši de [A]lé :/
[A]Tu [Amaj7]túdu tu [Hmi]tú[E]ú.
[A]Tu [Amaj7]túdu tu [Hmi]tú[E]ú.
.3.
You come from up [A]heights
from a land of [Amaj7]snowcaps
And a sun that [A7]chisels through the [F#]clouds
Where rivers run [Hmi]quick and stumble on [E]gemstones
And spirits [A]fly with dragon [Hmi]wings[E]
.4.
You come from up [A]heights
from a land of [Amaj7]snowcaps
You doze on the [A7]rooftops of the [F#]sky
I know that all [Hmi]creatures know feelings and [E]questions
I just haven't [A]heard you for so [Esus4]long[E]
.R:
/: Taši delé shining sun of Sangha taši delé
Taši delé shining sun of Dharma taši delé :/
[A]Ta [Amaj7]tadu du [Hmi]ta[E]a.
[A]Tu [Amaj7]tadu du [Hmi]ta[E]a.
.1.
[G]Ten [C]den co vítr [D]listí z města [G]svál
můj [C]džíp se vracel [D]jako by se [Emi]bál
že [C]asfaltový [D]moře odliv [G]má
a [C]stáj, že svýho [D]koně [E7]nepozná.
.R:
[G]Řekni kolik je na světě kolik je takovejch [D]měst
řekni [Ami]kdo by se vracel všude je tisíce [Emi]cest.
Tenkrát [G]když jsi mi Terezo řekla že ráda mě [D]máš
tenkrát [Ami]ptal jsem se Terezokolik mi polibků [Emi]dáš,
napos[D]led, napos[G]led.
.2.
Já z dálky viděl město v slunci stát
a dál jsem se jen s hrůzou mohl ptát.
Proč vítr mlátí spoustou okenic?
Proč jsou v ulici auta, jinak nic?
.R:
.3.
Do prázdnejch beden zotvíranejch aut
zaznívá odněkud něžný tón Flaut
a v závěji starýho papíru
válej se černý klapky z klavírů.
.R:
.4.
Tak loudám se tím hrozným městem sám
a vím že Terezu už nepotkám.
Jen já tu zůstal s prázdnou ulicí
a vosamělý město mlčící.
.R:
.1.
P[Emi]osledních p[D]ár minut zb[C]ejvá j[Emi]en,
máš teplou dl[D]aň, už se stm[A]ív[Emi]á,
těžký je ř[D]íct, že se k[C]ončí d[Emi]en,
vlak posledn[D]í vagón m[A]ív[C]á.[E]
.R:
T[G]ak už mi má holka mává, ve vočích má slzy p[F]áliv[D]ý,
ž[Emi]ivot jde dál, to se st[C]ává, j[A7]á to v[D7]ím,
t[G]ak už mi má holka mává, výpravčí zelenou d[F]áv[D]á,
tak j[Emi]eď, jeď, jeď, tak jeď, jeď, jeď,
tak jeď, jeď, jeď, tak jeď.
.2.
Koleje jsou cejchem loučení,
holkám se ve vočích střádá,
smutek je šátek osamění,
co mužskejm na cestu mává.
.R:
.3.
Za zády zůstal mi pláč a smích
do tmy se můj vlak teď řítí
zmizela holka jak loňskej sníh
a světla měst v dálce svítí.
.R:
.1.
[Ami]To ta [Dmi]Heľpa [Ami]to ta [Dmi]Heľpa
[Ami]to je [E]pekné [Ami]mesto
a v tej Heľpe a v tej Heľpe
švárnych chlapcov je sto
.R:
[F]Koho je sto [C]koho je sto
[G]nie po mojej [C]vôli[E]
[Am]len za [D]jedným [Ami]len za [D]jedným
[Ami]srdiečko [E]ma [Ami]bolí
.2.
Za Janíčkom za Palíčkom krok by nespravila
za Ďuríčkom za Mišíčkom Dunaj preskočila
Dunaj Dunaj Dunaj Dunaj aj to širé pole
ľen za jedným ľen za jedným počešenie moje.
.1.
Kd[Ami]ybych se narodil př[Dmi]ed sto lety v[F] t[E]omhle m[Ami]ěstě[Dmi],[FEAmi]
u Larischů na zahradě t[Dmi]rhal bych květy[F] sv[E]é nev[Ami]ěstě[Dmi],[FEAmi]
m[C]oje nevěsta by b[Dmi]yla dcera ševcova
z d[F]omu Kamiňskich [C]odněkud ze Lvova,
kochal bym ja i p[Dmi]ieščil, ch[F]yb[E]a lat dw[Ami]ieščie[Dmi].[FEAmi]
.2.
Bydleli bychom na Sachsenbergu v domě u žida Kohna,
nejhezčí ze všech těšínských šperků byla by ona,
mluvila by polsky a trochu česky,
pár slov německy, a smála by se hezky,
jednou za sto let zázrak se koná, zázrak se koná.
.3.
Kdybych se narodil před sto lety, byl bych vazačem knih,
u Prohazků dělal bych od pěti do pěti a sedm zlatek za to bral bych,
měl bych krásnou ženu a tři děti,
zdraví bych měl a bylo by mi kolem třiceti,
celý dlouhý život před sebou, celé krásné dvacáté století.
.4.
Kdybych se narodil před sto lety v jinačí době,
u Larischů na zahradě trhal bych květy, má lásko, tobě,
tramvaj by jezdila přes řeku nahoru,
slunce by zvedalo hraniční závoru
a z oken voněl by sváteční oběd.
.5.
Večer by zněla od Mojzese melodie dávnověká,
bylo by léto tisíc devět set deset, za domem by tekla řeka,
vidím to jako dnes: šťastného sebe,
ženu a děti a těšínské nebe,
ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká,
n[Ami]a na na[Dmi] ...[FEAmiDmiFEAmi]
.1.
[Ami]Žil tichý muž v tichém domě, v tichém městě, v tiché zemi,[G]
kde my žili s ním, s cizincem mezi [E7]námi všemi
[Ami]On nespěchal, trpělivě stavěl lodi z trámů
[G]Snad proplouval na nich do Tichého [E7]oceánu
[F]k rá[E7]nu.
Rap:
[Ami]Šílená doba si žádá velké šílence,
protože malí blázni už nejsou zajímaví,
a tak do nás televize valí denně další krize
z první ligy šílenců,
co projektují životy malým bláznům,
a těch je plný svět
Zkus to pochopit a uvidět
pokud možno hned teď,
že malých bláznů, těch je plný svět
Ale být velkým bláznem, a ne šílencem
Být velkým bláznem, a ne šílencem,
to je umění, to bolí, to nejde komukoli
Když vezmou tě holí nebo slovy tě skolí
a ty jenom koukáš a nevěříš,
co roste na tvým poli
tam, kde jsi předtím obilí zasil
Kdo zprasil ten svět, co býval tak krásný?
Kdo zprasil ten svět, co býval tak krásný?
Svět, který rodí jen větší a větší blázny
A malí blázni chodí kolem a kroutí hlavami
a kašlou na věci, který jsou nad námi
Jim líbí se život psa,
kterýmu občas někdo hodí kost
Tak po nás potopa a serem na věčnost!
A tak jsi velkým bláznem mezi malými blázny
Ty jsi velkým bláznem mezi malými blázny
Bláznem, co říká, že svět se zbláznil
Žil tichý muž v tichém domě, v tichém městě, v tiché zemi,
kde my žili s ním, s cizincem mezi námi všemi
On nespěchal, trpělivě stavěl lodi z trámů
Snad proplouval na nich do Tichého oceánu
k ránu
.1.
Někdo [Ami]z vás, kdo chutnal [G]dálku,
jeden [Ami]z těch, co rozu[E]měj',
ať vám [Ami]poví, proč mi [G]říkaj',
proč mi [F]říkaj' Toula[Ami]vej.
.2.
Kdo mě [Ami]zná a v sále [G]sedí,
kdo si [Ami]myslí: je mu [E]hej,
tomu [Ami]zpívá pro všední [G]den,
tomu [F]zpívá Toula[Ami]vej.
.R:
[F]Sobotní ráno [G]mě neuvidí
u [G7]cesty s klukama [C]stát.
[F]Na půdě celta se [G]prachem stydí
[F]a starý songy jsem [G]zapomněl hrát, zapomněl [Ami]hrát.
.3.
Někdy v [Ami]noci je mi [G]smutno,
často [Ami]bejvám doma [E]zlej,
malá [Ami]daň za vaše [G]"umí",
kterou [F]splácí Toula[Ami]vej.
.4.
Každej [Ami]měsíc jiná [G]štace,
čekáš, [Ami]kam tě uložej',
je to [Ami]fajn, vždyť přece [G]zpívá,
třeba [F]smutně, Toula[Ami]vej.
.R:
.5.
Vím, že [Ami]jednou někdo [G]přijde,
tiše [Ami]pískne: no tak [E]jdem,
známí [Ami]kluci ruku [G]stisknou,
řeknou: [F]vítej, Toula[Ami]vej.
.6.
Budou [Ami]hvězdy jako [G]tenkrát,
až tě [Ami]v očích zabo[E]lej',
celou [Ami]noc jim bude [G]zpívat
jeden [F]blázen - Toula[Ami]vej.
.R:
[F]Sobotní ráno nám [G]poletí vstříc,
budeme [G7]u cesty [C]stát,
[F]vypráším celtu a [G]můžu vám říct,
že na [F]starý songy si [G]vzpomenu rád, vzpomenu [Ami]rád.
.7.
Někdo [Ami]z vás, kdo chutnal [G]dálku,
jeden [Ami]z těch, co rozu[E]měj',
ať vám [Ami]poví, proč mi [G]říkaj',
proč mi [F]říkaj' [E]Toula[Ami]vej.
.1.
[C]Poněvadž nemám kan[G]ad[F]y a neznám písně s[C] FAM
[F]hó [C]hó hó a [G]neznám písně [C]s FA[G]M
vyloučili mě z osady že prý jsem houby tramp
hó hó hó že prý jsem houby tramp
Napsali si do cancáku jen ať to každý ví
hó hó hó jen ať to každý ví
vyloučený z řad čundráků ten frajer libový
hó hó hó ten frajer libový
.R:
[C]A já jsem [G]ostuda [F]traperů já mám rád [C]operu, já [G]mám rád jazz, rock
[C]chodím [G]po světě [F]bez nože, to prý se [C]nemóž[G]e, to prý jsem [C]cvok
[F]já jsem nikdy neplul [C]na šífu a všem [D7]šerifům jsem říkal [G]pane, pane
[C]já jsem [G]ostuda [F]trempů, já když [C]chlempu [G]tak v a[C]utokempu
.2.
A povídal mi frajer Joe jen žádný legrácky
hó hó hó jen žádný legrácky
a jinak chytneš na banjo čestný čundrácký
hó hó hó a čestný čundrácký
a prý se můžu vrátit zpět až dám se do cajku
hó hó hó až dám se do cajku
a odříkám jim nazpamět akordy na vlajku
hó hó hó akordy na vlajku
.R:
.3.
A tak teď chodím po světě a mám zaracha
hó hó hó a mám zaracha
na vandr chodím k Markétě a dávám si bacha
hó hó hó a dávám si bacha
dokuď se trampské úřady nepoučí z chyb
hó hó hó a nepoučí z chyb
zpívám si to svý nevadí a zase bude líp
hó hó hó a zase bude líp
.R:
.1.
[D]Ze zdi na mě tupě zírá [G]po trezoru temná díra,
[E7]poznám tedy bez nesnází, [A7]že tam nepochybně něco schází,
[D]ve zdi byl totiž po dědovi [G]velký trezor ocelový.
[A7]Mám tedy ztrátu zdánlivě minimál[D]ní.
.R:
[D]Na to že [A7]náhodně v krámě vášnivé dámě [D]padl jsem za tro[Hmi]fej,
[E7]tvrdila pevně: přijdu tě levně, [A7]nezoufej, ó jé, jé, jé, jé.
.2.
[D]Jenže potom v naší vile [G]chovala se zhůvěřile,
[E7]aby měla správné klima, [A7]dal jsem ji do trezoru, ať v klidu dřímá.
[D]Spánku se bráním už noc pátou,[G] ne ale žalem nad tou ztrátou,
[A7]jen hynu bázní, že kasař úlovek [G]vrát[D]í.
.R:
.1.
[Dmi]Příteli, máš do [C]Scarborough [Dmi]jít,
[F]dobře [Dmi]vím, že [F]půjdeš [G]tam [Dmi]rád,
tam dívku [F]najdi na Market [C]Street
[Dmi]co chtěla [G]dřív [B]mou [C]že[Dmi]nou [C]se[Dmi]stát.
.2.
Vzkaž jí ať šátek začne mi šít,
za jehlu rýč však smí jenom brát
a místo příze měsíční svit
bude-li chtít mou ženou se stát.
.3.
Až přijde máj a zavoní zem
šátek v písku přikaž ji prát,
a ždímat v kvítku jabloňovém
bude-li chtít mou ženou se stát.
.4.
Z vrkočů svých ať uplete člun,
v něm se může na cestu dát
s tím šátkem pak ať vejde v můj dům
bude-li chtít mou ženou se stát.
.5.
Kde útes pní nad přívaly vln,
zorej dva sáhy pro růží sad
za pluh ať slouží šípový trn
budeš-li chtít mým mužem se stát.
.6.
Osej ten sad a slzou jej krop
choď těm růžím na loutnu hrát.
Až začnou kvést tak srpu se chop
budeš-li chtít mým mužem se stát.
.7.
Z trní si lůžko zhotovit dej
druhé z růží pro mně nech stlát
jen pýchy své a Boha se ptej,
proč nechci víc tvou ženou se stát.
.1.
V ř[C]adě za sebou tři čuníci jdou,
ťápají si v blátě cestou-necest[Ami]ou,
k[Dmi]ufry nemají, cestu neznaj[G]í,
v[Dmi]yšli prostě do světa a v[G]esele si zpívají: uí uí uí ...
.2.
Auta jezdí tam, náklaďáky sem,
tři čuníci jdou, jdou rovnou za nosem,
ušima bimbají, žito křoupají,
vyšli prostě do světa a vesele si zpívají: uí uí uí ...
.3.
Levá, pravá - teď!, přední, zadní - už!,
tři čuníci jdou, jdou jako jeden muž,
lidé zírají, důvod neznají,
proč ti malí čuníci tak vesele si zpívají: uí uí uí ...
.4.
Když kopýtka pálí, když jim dojde dech,
sednou ke studánce na vysoký břeh,
ušima bimbají, kopýtka máchají,
chvilinku si odpočinou, a pak dál se vydají: uí uí uí ...
.5.
Když se spustí déšť, roztrhne se mrak,
k sobě přitisknou se čumák na čumák,
blesky bleskají, kapky pleskají,
oni v dešti, nepohodě vesele si zpívají: uí uí uí ...
.6.
Za tu spoustu let, co je světem svět,
přešli zeměkouli třikrát tam a zpět
v řadě za sebou, hele, támhle jdou,
pojďme s nima zazpívat si jejich píseň veselou: uí uí uí ...
.1.
[Ami]Dávám sbohem všem [G]břehům prokle[Em]tejm
který v [Ami]drápech má [Emi]ďábel [Ami]sám
bílou přídí [G]šalupy my [Em]grave
míří k [Ami]útesům [Emi]který [Ami]znám.
.R:
Jen tři [C]kříže z bí[G]lýho kame[Em]ní
někdo [Ami]do písku [Emi]posklá[Ami]dal
slzy v [C]očích měl a v [G]ruce znave[Emi]ný
lodní [Ami]deník co [Emi]sám do něj [Ami]psal.
.2.
První kříž má pod sebou jen hřích
samý pití a rvačky jen
chřestot nožů při kterým přejde smích
srdce kámen a jméno Stan.
.R:
.3.
Já Bob Green mám tváře zjizvený
štěkot psa zněl když jsem se smál
druhej kříž mám a chrápu pod zemí
že jsem falešný karty hrál.
.R:
.4.
Třetí kříž snad vyvolá jen vztek
Kenny Rogers těm dvoum život vzal
.R:
.1.
[G]Plyn už syčí z trouby v[C]en
[D7]možná tím budeš otráv[G]en,[D7]
[G]ty prý se u mne zad[C]usíš,
tak tu zůs[G]taň, už n[D7]ikam nemus[G]íš
.R.
Plyn už syčí z trouby ven
jak doufám budeš spokojen
tak rád jsi říkal, však já vím,
že tě vždycky příšerně otrávím
sbor: plyn už syčí z trouby ven
Lucie: na zemní ještě nebyl přepojen
sbor: ach vážně ona nemá cit
Lucie: chce se mi tě naschvál zachránit
ááááá
.2.
Plyn ti mstivě zavírám
a dveře, okna otvírám
jo tůdle, hezky zůstaň žít
horkej kalich se mnou do dna pít
horkej kalich se mnou do dna pít
.R.
.1.
[G]V lese, jó v lese [C]na jehličí,[G]
koná se svatba [A]trpasličí,[D7]
[G]žádná divná [C]věc to není,[H7]
[C]Šmudla[C#dim] už má [G]po voj[Emi]ně a [A]tak se [D7]žení.
Malou má ženu, malinkatou,
s malým věnem, malou chatou.
Už jim choděj' telegrámky,
už jim hrajou Mendelssohna na varhánky.
.R.
[G]Protože [D]láska, láska, láska v každém [G]srdci klíčí,
[D]protože láskou hoří i to srdce [G]trpasličí
[D]a kdo se v téhle věci jednoduše [G]neopičí,
[D]ten ať se dívá, co se děje v lese [G]na jehl[D]ičí.[D7]
.2.
Mají tam lásku, jako trámek,
pláče tchyňka, pláče tchánek,
štěstíčko přejou mladí, staří,
v papinově hrníčku se maso vaří.
Pijou tam pivo popovický, (ale jen malý),
Šmudla se polil, jako vždycky,
Kejchal kejchá na Profouse,
jedí hrášek s uzeným a nafouknou se.
.R.
Protože láska, .....
.3.
= 1.
[A]Jak můžeš být tak [F#mi]krutá, c[Hmi]opak nemáš kouska citu v [E]těle.
.1.
[A]Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě a dal jsem za ni celej tátův pl[E]at,
ta [A]dávno ještě byla ve vý[D]robě a já už vě[A]děl [E]co ti budu h[A]rát.
.2.
To ještě rostla v javorovém lese a jenom vítr na to dřevo hrál,
a já už trnul, jestli někdy snese, žár, který ve mně denně narůstal.
.3.
S tou kytarou teď stojím před tvým domem, měj soucit aspoň k tomu javoru,
jen kvůli tobě přestal býti stromem, tak už nás oba pozvi nahoru.
Pozvi nahoru, pozvi nahoru.
.1.
[Dmi]Posvátný je mi každý ráno
[Ami]Když ze sna budí šumící [Dmi] les
[Dmi]A když se zvedám s písničkou známou
[Ami]A přezky chřestí o skalnatou [Dmi] mez
.2.
[Dmi]Tulácký ráno na kemp se snáší
[B]Za chvíli půjdem [C] toulat se [F] dál
[Dmi]A vodou z říčky oheň se zháší
[B]Tak zase půjdem [C] toulat se [Dmi] dál
.3.
Posvátný je mi každý večer
Když oči k ohni vždy vrací se zpět
Tam mnohý z pánů měl by se kouknout
A hned by viděl, jaký chcem svět
.4.
Posvátný je mi každý slovo
Když lesní moudrost a přírodu znáš
Bobříků síla a odvahu touhy
Kolik v tom pravdy, však kdo nám ji dá?
[E]
.R:
[Ami6]Nepatrn[H7]y je [E]usmev tvuj, skoro se usmevu nepodoba,
jenom se koukni na ten muj, tvare cenna ozdoba,
procpak se malo usmivas, je mi to lito moje mila,
pokud vim, starosti nemas, byla by jsi spanila.[C#mi]
.1.
Kdyby [G#mi]ses s[C#mi]mala tak [G#mi]jako [F#mi]ja, od ucha [Hmi]k uc[F#mi]hu a stale,
[G#mi]optimis[C#mi]ticky [G#mi]bys [F#mi],[H7]
vypadala a ja bych ti koupil jablonecky korale
.R:
.2.
Na me ses smala moje mila, to bylo presne pred rokem a pul,
tos byla tehdy mirne opila, prevrhlas sklenku zidli a stul.
kapo III:
.R:
[Am]Vap [D]tap [F]tap [E7]...[Ami]
.1.
V [Ami]devět hodin dvacet pět [D]mě opustilo štěstí,
ten [F]vlak, co jsem jím měl jet, na koleji [E]dávno [E7]nestál,
v [Ami]devět hodin dvacet pět [D]jako bych dostal pěstí,
já [F]za hodinu na náměstí měl jsem [E]stát,
ale v [E7]jiným městě.
Tvá zp[A7]ráva zněla prostě a byla tak krátká,
že [Dmi]stavíš se jen na skok, že nechalas' mi vrátka
[G]zadní otevřená, [E]zadní otevřená,
já [A7]naposled tě viděl, když ti bylo dvacet,
[Dmi]to jsi tenkrát řekla, že se nechceš vracet,
[G]že jsi unavená, [E]ze mě unavená.
.R:
.2.
Já čekala jsem, hlavu jako střep, a zdálo se, že dlouho,
může za to vinný sklep, že člověk často sleví,
já čekala jsem, hlavu jako střep, s podvědomou touhou,
já čekala jsem dobu dlouhou, víc než dost, kolik přesně, nevím.
Pak jedenáctá byla a už to bylo passé,
já dřív jsem měla vědět, že vidět chci tě zase,
láska nerezaví, láska nerezaví,
ten list, co jsem ti psala, byl dozajista hloupý,
byl odměřený moc, na vlídný slovo skoupý,
už to nenapravím, už to nenapravím.
.R:
.1.
V[Emi]áclava mám nejradši, tomu žádnej nestačí,
Václava mám nejradši, protože je kus.
.2.
Když se Václav zasměje, ohýbaj se koleje,
Václava mám nejradši, protože je kus.
.R:
Kd[G]yž zavlaje z[D7]ástava t[C]oho mýho V[G]áclava,
když zavlaje z[D7]ástava, t[C]ak jsem šťastná hn[G]ed.
.3.
Hej, pak užijem veselí ve sklenici vod zelí,
Václava mám nejradši,protože je kus.
.4.
Když zavlaje zástava toho mýho Václava,
obestře mě záplava světel rozličných.
Pa rá ra, pa rá ra, pa rá ra rá ra ra a
.5.
V průduškách mi kvete květ, Václav je tu zase zpět,
když zavlaje zástava, tak jsem šťastná hned.
.R:
Pak se smějem dlouhý čas libozvučně jako ďas,
pak se smějem dlouhý čas jako upíři.
.6.
Hej, máme úsměv na lících, zas jsme spolu v Bohnicích,
hrajeme si na cvoci a na žraloci.
.8.
Kdopak umí z člověků schovat kombajn pod deku,
Václava mám nejradši, protože je kus.
.1.
[D]Už se tan tálínskej rybník nahání,
[G]dosahá [D]voděnka k[E] samému [A7]kraji;
/: [D]dosahá dosah[A7]uje, [G]cestičku [A7]zaplavu[D]je. :/
.2.
Vyjdi ty, cestičko, vyjdi z vody ven,
po které jsem chodil s mým kamarádem,
/: chodíval ve dne, v noci, pro tvoje modré oči. :/
.1.
Už [Dmi]rozplynul se [G]hustý dým,
[Dmi]derry down, hej, [A]down-a-down,
nad zti[Dmi]chlým polem vá[Gmi]lečným, derry do[Dmi]wn,[A]
jen [F]ticho stojí [C]kolko[A]lem
a ví[Dmi]těz ple[Dmi/C]ní vla[B]stní [A]zem,
je válka rů[Dmi]ží, down,
[Gmi]derry, derry, [A]derry down-a-[Dmi]down.
.2.
Nečekej soucit od rváče, derry down, hej, down-a-down,
kdo zabíjí ten nepláče, derry down,
na těle mrtvé krajiny se mečem píšou dějiny,
je válka růží, down, derry, derry, derry down, a-down.
.3.
Dva erby, dvojí korouhev, derry down, hej, down-a-down,
dva rody živí jeden hněv, derry down,
kdo změří, kam se nahnul trůn, zda k Yorkům nebo k Lancastrům,
je válka růží, down, derry, derry, derry down, a-down.
.4.
Dva erby, dvojí korouhev, derry down, hej, down-a-down,
však hlína pije jednu krev, derry down,
ať ten či druhý přežije, vždy nejvíc ztratí Anglie,
je válka růží, down, derry, derry, derry down, a-down.
.1.
[Ami]Sousedovic Věra [G]má
[Ami]Jako žádná ji[G]ná
[Ami]Viděl jsem ji včera [G]máchat
[Ami]Dole u [Emi]vče[Ami]lína
[Ami]Sousedovic Věra [G]má
[Ami]Jako žádná ji[G]ná
[Ami]Viděl jsem ji včera [G]máchat
[Ami]Dole u [Emi]vče[Ami]lína
.R:
[Ami]Dole dole dole dole
[C]Dole dole dole
[G]Hej dole dole dole
Dole u vče[Ami]lína
[Ami]Dole dole dole dole
[C]Dole dole dole
[G]Hej dole dole dole
Dole u vče[Ami]lína
.2.
Líčka jako růže máš
Já tě musím dostat
Nic nepomůže spát
Skočím třeba do sna
Líčka jako růže máš
Já tě musím dostat
Nic nepomůže spát
Skočím třeba do sna
.R:
.3.
Líčka jako růže máš
Řeknu panu králi
Ať přikázat vašim dá
Aby mi tě dali
Líčka jako růže máš
Řeknu panu králi
Ať přikázat vašim dá
Aby mi tě dali
.R:
.4.
Když v poledne radost má
Slunko hezky hřeje
Když se na mě podívá
Dám jí co si přeje
.R:
.1.
V [Dmi]ponurém osvětlení [C]gotického [Dmi]sálu
[F]kupčíci vyděšení [Gmi]hledí do mi[A]sálů
[Dmi]a houfec [B]mordýřů si žádá[C] požehnání,[F, D]
/: [Gmi]vždyť první z [Dmi]rytířů je [A7]Veličenstvo [Dmi]Kat. :/[C, Emi, D]
.2.
Kněz-ďábel, co mši slouží, z oprátky má štolu,
pod fialovou komží láhev vitriolu,
pach síry z hmoždířů se valí k rudé kápi
/: prvního z rytířů, hle: Veličenstvo Kat. :/
.R:
[F]Na korouhvi [C]státu [B]je emblém s gilo[C]tinou,
z [F]ostnatýho [C]drátu [B]páchne to shni[C]lotinou,
v [Gmi]kraji hnízdí hejno krkav[Dmi]čí,
[Gmi]lidu vládne mistr poprav[A7]čí.
.3.
Král klečí před Satanem na žezlo se těší
a lůza pod platanem radu moudrých věší
a zástup kacířů se raduje a jásá,
/: vždyť prvním z rytířů je Veličenstvo Kat. :/
.4.
Na rohu ulice vrah o morálce káže,
před vraty věznice se procházejí stráže,
z vojenských pancířů vstříc černý nápis hlásá,
/: že prvním z rytířů je Veličenstvo Kat. :/
.R:
Nad palácem vlády ční prapor s gilotinou,
děti mají rády kornouty se zmrzlinou,
soudcové se na ně zlobili,
zmrzlináře dětem zabili.
.5.
Byl hrozný tento stát, když musel jsi se dívat,
jak zakázali psát a zakázali zpívat,
a bylo jim to málo, poručili dětem
/: modlit se jak si přálo Veličenstvo Kat. :/
.6.
S úšklebkem Ďábel viděl pro každého podíl,
syn otce nenáviděl, bratr bratru škodil,
jen motýl smrtihlav se nad tou zemí vznáší,
/: kde v kruhu tupých hlav dlí Veličenstvo Kat. :/
[AmiGDEmiADCGDCDGG]
[AmiGDEmiADCGDCDGG]
Ty Velické zvony
Pěkně vyzváňajú
Ľudé sa čudujú
Co to znamenajú
[C]Co to zname[D]na[G]jú
[Emi]Jedni [A]poví[D]dajú
[G]Pútničkové Ai[Hmi]dú
[C]Jiní po[G]vída[D]jú
[Emi]Pochovávat [D]budú
[C]Pochovávat [D]bu[G]dú
Pochovávat budú
Jednej mamce syna
Co ho otrávila
Jeho rostomilá
Jeho rostomilá
[AmiGDEmiADCGDCDGG]
Nešťastná galánko
Jak na pohreb půjdeš
Nešťastná galánko
Kterak plakat budeš
Kterak plakat budeš
Ty Velické zvony
Pěkně vyzváňajú
Ľudé sa čudujú
Co to znamenajú
CCo to zname[D]na[G]jú
[AmiDG]
.1.
Vše tone v sn[Ami]ách a život kolem zt[E7]ich',
jen dole v tmách kol ohně slyšet sm[Ami]ích,
tam srdce vš[A7]em jen spokojeně z[Dmi]abuší,
z p[Ami]ísniček známých vš[E7]e jistě vytuš[Ami]í.
.R:
Vl[A]ajka vzh[D]ůru l[E7]etí k radosti svých d[A]ětí,
hn[C#]ed se s mráčky sn[D]oubí,
vlád bude z[A]as, až mládí č[E7]as
opustí n[A]ás[E7].
.2.
Po létech sám až zabloudíš v ten kraj
a staneš tam, kde býval kdys' tvůj ráj,
vzpomeneš chvil těch, kterés' míval tolik rád,
tak jako kdysi ozvěnou slyšíš hrát.
.R:
.1.
[Dmi]Každé jaro [Ami]z velké dáli
[B]vlaštovky k nám [F]přilétaly,
[Dmi]někdy až [C]dovnitř do stave[Ami]ní.
.2.
Pod střechou se uhnízdily
a lidé, kteří uvnitř žili,
rozuměli jejich švitoření
.R:
O dalekých krajích, hlubokých mořích, divokých řekách,
o vysokých horách, které je nutné přelétnout,
o nebeských stezkách, zářících hvězdách, o cestách domů,
o korunách stromů, kde je možné odpočinout
.3.
Jsme z míst, která jsme zabydlili,
z hnízd, která jsme opustili,
z cest, které končí na břehu
.4.
Jsme z lidí i všech bytostí,
jsme z krve, z masa, z kostí,
jsme ze vzpomínek, snů a příběhů
Jsme jako ti ptáci, z papíru draci, létáme v mracích
a pak se vracíme zpátky tam, kde připoutaní jsme
Jsme lidské bytosti z masa a kostí, jsme jenom hosti
na tomhle světě - přicházíme, odcházíme
A chceme mít jisto, že někde místo, že někde je hnízdo,
odkud jsme přišli a kam zas potom půjdeme spát,
že někde je domov, že někde je hnízdo, útulno čisto,
že někde je někdo, kdo čeká na nás, na návrat
Tam v dalekých krajích, v hlubokých mořích, v divokých řekách,
ve vysokých horách, které je nutné přelétnout
Tam v nebeských stezkách, v zářících hvězdách, na cestách domů,
v korunách stromů, kde je možné odpočinout
.1.
[Gmi]Zas žloutne [Cmi]zem a [F7]stromy svlíkaj [B]listí
[Cmi]rána jsou [Gmi]kalný a [A7]slunce nezná [D7]stín.
[Gmi]Blíží se [Cmi]den, kdy [F7]nejste si moc [B]jistí
až [Cmi]vlak zahou[Gmi]ká, že ne[D7]odjedete s [G]ním.[G/D]
.R:
Vodjíž[G]dím a za sebou mám babí [C]léto
vodjíž[D]dím a barvy sbírám do o[G]čí.
Vodjíždím a vůbec nevím, k čemu [C]je to
vodjíž[D]dím a nikdo se neoto[G]čí.
Vodjíždím a nemám ani [C]zdání
co je [D]tam, kam supí ten můj [G]vlak
vodjíždím a mám jediný [C]přání
vrátit [D]se zas zpátky jak na jaře [G]pták.[Gmi]
.2.
Vlak nečeká na slunce zimomřivý
šátek je bílej a holka nezná pláč.
Pár drsnejch slov a všechno je hned jiný
kouř z cigaret a je z tebe zase rváč.
.R:
.3.
Rok chodí sám jak barvy v kalendáři
má noci chladný a sem tam bílej den.
Jak starej strom nosí počasí v tváři
léto je prič a jaro za rohem.
.R:
.1.
[C]Vlaštovko, leť [Ami]přes Čínskou zeď,
[F]přes písek pouště Go[G]bi,
[C]oblétni zem, [Ami]vyleť až sem,
[F]jen ať se císař zlo[G]bí.
[Emi]Dnes v noci zdál se mi [Ami]sen,
[F]že ti zrní nasypal [G]Ludwig van Beethoven,
[C]vlaštovko, leť, [Ami]nás, chudé, veď[F, G, C].
.2.
Zeptej se ryb, kde je jim líp,
zeptej se plameňáků,
kdo závidí, nic nevidí
z té krásy zpod oblaků.
Až spatříš nad sebou stín,
věz, že ti mává sám pan Jurij Gagarin,
vlaštovko, leť, nás, chudé, veď.
.3.
Vlaštovko, leť rychle a teď,
nesu tři zlaté groše,
první je můj, druhý je tvůj,
třetí pro světlonoše.
Až budeš unavená,
pírka ti pofouká Máří Magdaléna,
[C]vlaštovko, leť, [Ami]nás, chudé, veď[F, G, C],
vlaštovko, leť, [Ami]nás, chudé, veď,
[C]vlaštovko, leť ...
|: [Ami]Když jsem nezahynul když ta vojna byla :|[EAmi]
|: [G]také nezahynu, také nez[Ami]ahynu když už pominula :|[EAmi]
|: Když jsem nezahynul v těch francouzských lukách :|
|: také nezahynu, také nezahynu mé panence v rukách :|
|: Když jsem nezahynul mezi Rakušany :|
|: také nezahynu, také nezahynu mezi svými pány :|
[D]Vyšly ryby vyšly z [D]unaja do [G]Visly
[D]Není [Hmi]tu [A]děvčíny [D]podle [A7]mojí [D]mysli
[D]Co sem sa na[A]chodil [D]po tej tmavej [G]noci
[D]ještě [Hmi]sem ne[A]viděl
[D]dubo[A7]vej ne[D]moci[A7]
~
Dubovej nemoci hrabového sádla
už je má galánka u černého ďábla
Vyšly ryby vyšly z Dunaja do Visly
Není tu děvčice podle mojí mysli
.1.
Y[F]esterday [Emi]all my tr[A7]oubles seemed so f[Dmi]ar away[Dmi/C]
n[Bb]ow it l[C]ooks as though they're h[F]ere to stay
[C/E]oh I b[Dmi]eliev[G7]e in yes[Bb]terday[F].
.2.
Suddenly I'm not half the man I used to be
there's a shadow hanging over me
oh yesterday came suddenly.
.R:
[Emi]Why s[A]he [Dmi]had t[C]o g[Bb]o I [Dmi]don't know[Gmi] she wou[C7]ldn't sa[F]y
[Emi]I sa[A]id s[Dmi]ometh[C]ing w[Bb]rong [Dmi]now I [Gmi]long for[C7] yester[F]day.
.3.
Yesterday love was such an easy game to play
now I need a place to hide away
oh I believe in yesterday.
.R:
.4.
= 3.
.*:
[F]Mm mm[G7] mm [Bb]mm m[F]m ...
kapo II:
.1.
Máš[Ami] všechny trumfy [G]mládí a [Ami]ruce čistý máš,
jen [Dmi]na tobě teď[Ami] záleží, [E7]na jakou hru[Ami] se dáš.
.R:
/: Mu[Ami]síš za svou [E7]pravdou stát, musíš za [Ami]svou pravdou stát. :/
.2.
Už víš, kolik co stojí, už víš, co bys' rád měl,
už ocenil jsi kompromis a párkrát zapomněl.
.R:
/: /: Že máš za svou pravdou stát. :/ :/
.3.
Už nejsi žádný elév, co prvně do hry vpad',
už víš, jak s králem ustoupit a jak s ním dávat mat.
.R:
/: /: Takhle za svou pravdou stát. :/ :/
.4.
Teď přichází tvá chvíle, teď nahrává ti čas,
tvůj sok poslušně neuhnul - a ty mu zlámeš vaz!
.R:
/: /: Neměl za svou pravdou stát. :/ :/
.5.
Tvůj potomek ctí tátu, ty vštěpuješ mu rád
to heslo, které dobře znáš z dob, kdy jsi býval mlád.
.6.=1.
.R:
/: /: Musís za svou pravdou stát. :/ :/
[Ami] [A2] [Ami] [A2] [Ami] [A2] [Ami] [A2]
[Ami] [A2] [Ami] [A2] [Ami] [A2] [Ami] [A2]
[F] [F] [F] [F] [Ami] [A2] [Ami] [A2]
.1.
[Ami]Větr sněh [A2]zanésl z [Ami]hor do [A2]polí,
[Ami]já idu [C]přes kopce, [G]přes údolí [Ami] ,
[C]idu k tvej [G]dědině zatúla[C]nej,
[F]cestičky sně [C]hem sú [E]zafúkané.[Ami] [F7maj] [Ami] [E4sus]
.R:
[Ami]Zafúka[C]né, [G]zafúka[C]né
[F]kolem mňa vše[C]cko je [Dmi] zafúka[E] né
[Ami]Zafúkané [C] , [G]zafúka[C]né,
[F]kolem mňa [C]fšecko je [E]zafúka[Ami]né.
Mezihra: [Emi] [D] [G] [H7] [Emi] [D] [G] [H7] [Emi]
.2.
Už vašu chalupu z dálky vidím,
srdce sa ozvalo, bit ho slyším,
snáď enom pár kroků mi zostává,
a budu u tvého okénka stát.
.R:
.3.
Od tvého okna sa smutný vracám,
v závějoch zpátky dom cestu hledám,
spadl sněh na srdce zatúlané,
aj na mé stopy - sú zafúkané.
.R:
[Emi] [D] [G] [H7] [Emi] [D] [G] [H7] [Emi]
.1.
Je tam brána zdobe[G]ná
cestu oteví[Ami]rá
zahradu zele[F]nou
[C]všechno připomí[G]ná.
.2.
Jako dým závojů
mlhou upředených
vstupuješ do ticha
cestou vyvolených.
.3.
Je to březový háj
je to borový les
je to anglický park
je to hluboký vřes.
.4.
Je to samota dnů
kdy jsi pomalu zrál
k zahradě zelený
kde sis za dětství hrál.
.5.
Kolik chceš tolik máš
oči otevřených
tam venku za branou
leží studený sníh.
.6.
Zpočátku uslyších - zpočátku uslyších
vítr a ptačí hlas - vítr a ptačí hlas
v zahradě zelený - v zahradě zelený
přejdou do ticha zas - přejdou do ticha zas.
.7.
Světlo připomíná - světlo připomíná
rána slunečních dnů - rána slunečních dnů
v zahradě zelený - v zahradě zelený
v zahradě beze snů - v zahradě beze snů.
.8.
Uprostřed závratí
slunce prosvícených
vstupuješ do ticha
cestou vyvolených.
Děda vzal hůl,
baterku tříbuřtovku a hůl
igelitovej pytlík, chleba se sádlem a se škvarkama a hůl,
kudlu rybičku, rýč a hůl,
buzolu, kompas, mapu světa a hůl a pytlík a šel na houby.
S holí.
.1.
[A7]Směrem do lesů a strání, trousí se národa část,
[D7]dětičky, dámy a páni, [A7]jdou se pást.[D7]
[A7]A kochat se a radovat, vždyť les jim může darovat,
[D]houby, houby, houby.
.R:
[G]Houby, houby, houby, malý, velký, tlustý, tenký.
[F]Houby, houby, houby, různých forem podle norem.
[G]Houby, houby, houby, václavky i muchomůrky.
[D]Ty já mám rád, ty já mám rád, snad tisíc[A7]krát.
.2.
Pro pár hříbků jistý kádr, dal si vrtat klíční kost,
tak mu postavili kvádr, těch je dost.
A vůkol kvádru na prodej, se pěstuje hřib koloděj.
.R:
.3.
Když pak léto skloní hlavu, zavře oči a jde spát,
houbaři se trousí v davu, akorát.
A všichni s hlavou svěšenou, vždyť houby těžko seženou.
.R:
(:snad tisíckrát:)
Hříbečky, lištičky, klouzek, betla, betla, betla, betla,
našel jsem betla.
.1:
[Emi]Zatan[G]či, má milá, [D]zatanči p[Emi]ro mé oči,
zatan[G]či a vetkni [D]nůž do mých [Emi]zad,
ať tvůj [G]šat, má milá, [D]ať tvůj šat [Emi]na zemi skončí,
ať tvůj [G]šat, má milá, [D]rázem je s[Emi]ňat.
.R:
[Emi]Zatan[G]či, jako se [D]okolo [Emi]ohně tančí,
zatan[G]či jako [D]na vodě [Emi]loď,
zatan[G]či jako to [D]slunce mezi [Emi]pomeranči,
zatan[G]či, a [D]pak ke mně [Emi]pojď.
.2.
Polož dlaň, má milá, polož dlaň na má prsa,
polož dlaň nestoudně na moji hruď,
obejmi, má milá, obejmi moje bedra,
obejmi je pevně a mojí buď.
.R:
.3.
Nový den než začne, má milá, nežli začne,
nový den než začne, nasyť můj hlad,
zatanči, má milá, pro moje oči lačné,
zatanči a já budu ti hrát.
.1.
Zejtra [G]mám zejtra [Hmi]mám svůj [Emi]den[D]
zejtra se mi [C]splní moje tajný [Emi]přání můj [Ami]sen[D]
dlouho tě znám dlouho tě znám mám tě rád
uvidím tě zas uslyším tvůj hlas možná
.2.
Zejtra mám zejtra mám svůj den
asi to tak bude je to cejtit všude je to cejtit všude
všude tam kam se podívám něco z tebe mám
tak se mi [C]zdá tak se mi [Emi]zdá
že už asi [A]zejtra nebudu [D]sám
.R:
Nebudu [C]sám nebudu [Hmi]sám zejtra tě [Emi]mám[G], [Emi]mám[A], [Emi]mám,[A] [H]
jééé
.3.
Zejtra mám zejtra mám svůj den
zejtra se mi splní moje tajný přání můj sen
všude tam kam se podívám něco z tebe mám
poslední den jednou vyspím se jen a pak už nikdy nebudu sám
.R:
SOLO: [AC#miF#miEDF#miHmiE]
.1.
[Ami]Tam, kde zem [Dmi]duní [Ami]kopyty [E]stád,
[Ami]znám plno [Dm]vůní, co [C]dejchám je tak [G]rád,
[F]čpí tam pot [G7]koní a [C]voní tymi[A7]án,
[Dmi]kouř obzor [G7]cloní, jak [C]dolinou je [E]hnán.
[Ami]Rád žiju [Dmi]na ní, tý [Ami]plá[E]ni zele[Ami]ný.
.2.
Tam, kde mlejn s pilou proud řeky hnal,
já měl svou milou a moc jsem o ni stál.
Až přišlo psaní, ať na ni nečekám,
prý k čemu lhaní a tak jsem zůstal sám.
Sám znenadání v tý pláni zelený
.R:
[F]Dál čistím chlív a [G7]lovím v oře[C]ší,
[F]jenom jako dřív mě [G7]žití netě[C]ší.
[Ami]Když hlídám stáj a [Dmi]slyším vítr dout,
[Ami]prosím, ať ji [Dmi]poví,
[H7]že mám v srdci [E]troud.
.3.
[E]Kdo [Ami]ví až se [Dmi]doví [Ami]z větrnejch [E]stran,
dál, že jen pro ni tu voní tymián,
vlak hned ten ranní ji u nás vyloží
a ona k spaní se šťastná uloží
sem, do mejch dlaní v tý pláni zelený.
.R:
.4.
Kdo ví až se doví z větrnejch stran,
dál, že jen pro ni tu voní tymián,
vlak hned ten ranní ji u nás vyloží
a ona k spaní se šťastná uloží
[Ami]sem, do [Dmi]mejch dlaní v tý [Ami]plá[E]ni zele[Ami]ný.
[G, Ami, G, Ami, G, Ami]
.1.
Až mě [Emi]zítra ráno v pět,
[G/D]ke zdi postaví,
[C]ještě si napos[D]led
dám [G]vodku na zdraví[E],
z očí [Ami]pásku [D4sus]strhnu [D]si,
to abych [G]viděl [Hmi/F#]na ne[Emi]be
a [Ami]pak vzpomenu [H7]si,
[Emi]lásko, na te[Emi7]be,
[Ami, D4sus, D, G Hmi/F# Emi]
a [Ami]pak vzpomenu [H7]si na te[Emi]be.
.2.
Až zítra ráno v pět přijde ke mně kněz,
řeknu mu, že se splet', že mně se nechce do nebes,
že žil jsem, jak jsem žil, a stejně tak i dožiju
a co jsem si nadrobil, to si i vypiju,
a co jsem si nadrobil, si i vypiju.
.3.
Až zítra ráno v pět poručík řekne:"Pal!",
škoda bude těch let, kdy jsem tě nelíbal,
ještě slunci zamávám, a potom líto přijde mi,
že tě, lásko, nechávám, samotnou tady na zemi,
že tě, lásko, nechávám, na zemi.
.4.
Až zítra ráno v pět prádlo půjdeš prát
a seno obracet, já u zdi budu stát,
tak přilož na oheň a smutek v sobě skryj,
prosím, nezapomeň, nezapomeň a žij,
Lásko, nezapomeň a žij...
.1.
N[D]e moc sn[G]adno se ž[D]elva p[G]o dně hon[D]í,[GDG]
v[D]elmi r[G]adno je pl[D]avat n[G]a dno za n[D]í,[GD]
potom p[A]očkej, až se zeptá na to, c[Hmi]o tě v mozku lechtá,
n[D]ic se n[G]eboj a v[D]em si n[G]ěco od n[D]í.[GDG]
.2.
Abych zabil dvě mouchy jednou ranou,
želví nervy od želvy schovám stranou,
jednu káď tam dám pro sebe a pak aspoň pět pro tebe,
víš, má drahá, a zbytek je pod vanou.
.R:
Kd[D]yž si n[A]ěkdo p[G]ozor ned[D]á, jak se vl[A]astně ž[G]elva hled[D]á,
[G]ona ho na něco nachyt[A]á, [G]i když si to později vyčít[A]á.
.3.
Ne moc lehce se želva po dně honí,
ten, kdo nechce, tak brzy slzy roní,
jeho úsměv se vytratí, a to se mu nevyplatí,
má se nebát želev a spousty vodní.
.R:
.1.
Ten [Dmi]vítr mě [Bb]bere [A]pěkně pod kr[Dmi]kem,
[Dmi]životem [Bb]žene a [A]jenom úpr[Dmi]kem
[Gmi]cestou mi zpívá, [Dmi]kde už všude [A]byl,
[Dmi]já napůl [Bb]živá [A]hledám jeho [Dmi]cíl.
.R:
[F]Žlu[C]tý, [Dmi]žlu[C]tý [F]gla[C]di[Bb]o[F]ly
[Bb]s nebem si [Dmi]tančí, [C]tančí s nebem [F]barkaroly
[Bb]s nebem si [Dmi]tančí [C]žlutý gladi[Gmi]o[Dmi]ly.
.2.
Ten vítr mi zpívá sukně z boků bere,
jaká láska divá do srdce se dere,
jaká láska divá mi to v srdci roste,
nevyjdu z ní živá pálí mě až v kostech.
.R:
.3.
Ten vítr, co hojí mě i všechno kolem,
třese mnou jak chvojím nad vánočním stolem,
to vítr, jen vítr jen vítr se mnou zbyl
s sebou mě nese a v dálce vidím cíl.
.4.
vítr mě bere pěkně pod krkem,
životem žene a jenom úprkem
cestou mi zpívá, kde už všude byl,
já napůl živá hledám jeho cíl.
.1.
Vrtají, nebolí, vytrhnou, nebudou,
do dásně mi injekci zapíchnou,
vytrhnou zuby dva, vyčistí lopatkou,
fleky jsou, krví je kravata strakatá.
Nebude to žádná slast, to bude rána,
nejsem na tom nejlíp s prachama,
volám: "A, O, U" a ven jdou mi
a jsou mi fuk.
.R:
To byl [Ami]zas dneska den bolí [Dmi]zuby, zuby, zuby,
chtěl bych j[G]ít někam ven, nevím [Ami]kudy, kudy, kudy,
krokodýl, ten se má, ten má [Dmi]hubu plnou zubů
a já j[G]en doufám, že ji mít t[Ami]aky budu, budu, budu.
Bolí zuby, zuby, zuby, nevím kudy, kudy, kudy,
mám trápení, stoliček bolení,
tak jsem v boji, boji, boji, už se bojím, bojím, bojím,
být krokodýl, zuby mít, co nejdýl.
.2.
Samý dort a keks a zmrzka a med,
denně zuby nečistit a je to hned,
takový život, to je na zuby jed,
teď musím spravit, to co jsem splet.
Chtěl bych jít ven a bojím se spát,
krokodýlí pusu chtěl bych vám dát,
u zubaře řeknu tváří v tvář,
chci mít bílou hubu, tak se snaž.
.R:
+ Bolí zuby, zuby, zuby, nevím kudy, kudy, kudy,
mám trápení, stoliček bolení,
tak jsem v boji, boji, boji, už se bojím, bojím, bojím,
být krokodýl, zuby mít, co nejdýl.
Pr[G]oč že se mi k[Bb]aždou noc o tom jen zd[G]á, o tom jen zd[E]á,
že v m[A7]ém životě vyšla m[G]á t[Emi]ak šť[D7]astná a kr[G]ásn[A7]á hv[Cmaj7]ězda,
[D]
pr[G]oč že se mi k[Bb]aždou noc o tom jen zd[G]á, že ta hvězd[E]a
mi d[A7]á to štěstí, o němž s[G]e m[Emi]i v[D7]e dne nezd[G]á,[D#FG]
zd[Hmi]ání kl[F#]ame, m[Hmi]imoto každý s[E9]en,
který v n[E7]oci[D] m[Fdim]íváme[A7], z[A+]ažene př[D]íšt[D9]í d[D7]en.[D+]
.R:
Ž[G]ivot je jen n[C7]áhoda, j[G]ednou jsi dole, jednou n[G7]ahoře,
ž[C]ivot plyne j[Cmi6]ak voda [D#7]a sm[G]rt je j[D+]ako moř[G]e,[D+]
k[G]aždý k moři d[C7]opluje, n[G]ěkdo dříve a někdo p[G7]ozději,
kd[C]o v životě m[Cmi6]iluje, [D#7]ať n[G]eztrác[D+]í naděj[G]i,[G+]
[C]až uvidíš v životě z[G]ázraky, kt[C]eré jenom lásk[Gdim]a um[G]í,
zl[A7]até rybky vyletí n[A9]ad mraky[A+], p[D]ak por[Gdim]ozumí[G#dim]š,[DD+]
ž[G]e je život j[C7]ak voda, kt[G]erou láska ve víno pr[G7]omění,
l[C]áska že je n[Cmi6]áhoda [D#7]a b[G]ez ní št[D+]ěstí nen[G]í.[D+G]