##title:Zestárli jsme, lásko
##author:Jaromír Nohavica
##_version:(v1)
==============
[A]Náš syn je už veliký, [E]do plínek už nedě[F#mi]lá,  [E]
z[A]estárli jsme, lásko, s n[E]ím doce[Hmi7]la,  [E7]
[D]oči má po mně a vl[A]asy po tobě,
p[D]adají mu do čel[A]a, [E]
tak [A]nebuď z toho smutná, [E]buď radši vese[A]lá.

Naše dcera je už veliká, když koupe se, je nesmělá,
   zestárli jsme, lásko, s ní docela,
   kluci koukají se po ní, jak koukali jsme po tobě,
   a my zamykáme panelák,
   tak nebuď z toho smutná, buď radši veselá.
R: Protože [D]jedna a jedna jsou [A]čtyři
a dvě [D]hrušky a dvě jabka, to je [E]osm třešní na ta[A]lí[F#mi]ři,
[Hmi]i kdybys n[E7]echtěl[A]a.[D]  [E]  [A]

Náš starý kredenc z roku jedna-dvě už brzy dodělá,
   zestárli jsme, lásko, s ním docela,
   kávový svatební servis z Číny
   dostal léty pěkně do těla,
   tak nebuď z toho smutná, buď radši veselá.

Líbat se tak na ulici, to se v našem věku nedělá,
   zestárli jsme, lásko, zestárli jsme docela,
   v televizi běží film pro pamětníky,
   pan Marvan dělá Anděla,
   tak nebuď z toho smutná, buď radši veselá.
R:

I ta píseň, co jsem kdysi pro tě napsal, je už omšelá,
   zestárli jsme, lásko, s ní docela,
   ale včera, když jsi spala a já na tebe koukal,
   napsal jsem ti novou docela,
   a to je tahleta píseň, trošku smutná, trošku veselá,
a to je [A]tahleta píseň, [E]trošku smutná, [D]trošku [E]vese[A]lá ...