##title:Z konce světa
##author:Hop trop
##_version:(v2)
==============
Leže[E]li jsme dlouho v [C#mi]trávě, když se v [F#mi]dálce obje[E]vil
vlak, co jezdí tudy [C#mi]líně rychlo[F#]stí snad jen pět [A]mil,
z toulek [E]se nám kámoš [C#mi]vracel, jak to [F#mi7]slíbil dopi[E]sem,
každej z [G#mi]nás už léta [F#mi7]myslel, že se [G#mi]po něm slehla [H]zem.

Zamával a hodil pingl, za ním potom skočil sám,
   já v tu chvíli strach měl za něj, ač ho jinak nemívám,
   jen se ohlíd' za vagónem, z čela vlasy odhodil:
   Vezu jednu dobrou zprávu z konce světa, kde jsem byl!

R: [G#mi]Kousek štěstí já [F#mi7]tolik jsem si [H]přál,
že je [E]ve zlatě, já si, [G#mi]proklatě, done[A]dávna myslí[H]val,
[G#mi]mít kousek štěstí, který, [F#mi7]když se una[H]ví,
třeba [E]najednou se mi [G#mi]náhodou i do [A]cesty [H]posta[E]ví.

Jako blázen můžeš kopat, hory hlíny převrátit,
   třeba stovky tisíc lopat, ale zlato nenajít,
   že mě čeká teď a tady, mohlo mě dřív napadnout,
   jsou to dobří kamarádi, no, a tenhle známej kout.

R: + třeba najednou se mi náhodou i do cesty postaví ...