##title:Z konce světa ##author:Hop trop ##_version:(v2) ============== Leže[E]li jsme dlouho v [C#mi]trávě, když se v [F#mi]dálce obje[E]vil vlak, co jezdí tudy [C#mi]líně rychlo[F#]stí snad jen pět [A]mil, z toulek [E]se nám kámoš [C#mi]vracel, jak to [F#mi7]slíbil dopi[E]sem, každej z [G#mi]nás už léta [F#mi7]myslel, že se [G#mi]po něm slehla [H]zem. Zamával a hodil pingl, za ním potom skočil sám, já v tu chvíli strach měl za něj, ač ho jinak nemívám, jen se ohlíd' za vagónem, z čela vlasy odhodil: Vezu jednu dobrou zprávu z konce světa, kde jsem byl! R: [G#mi]Kousek štěstí já [F#mi7]tolik jsem si [H]přál, že je [E]ve zlatě, já si, [G#mi]proklatě, done[A]dávna myslí[H]val, [G#mi]mít kousek štěstí, který, [F#mi7]když se una[H]ví, třeba [E]najednou se mi [G#mi]náhodou i do [A]cesty [H]posta[E]ví. Jako blázen můžeš kopat, hory hlíny převrátit, třeba stovky tisíc lopat, ale zlato nenajít, že mě čeká teď a tady, mohlo mě dřív napadnout, jsou to dobří kamarádi, no, a tenhle známej kout. R: + třeba najednou se mi náhodou i do cesty postaví ...