##title:Padaly hvězdy
##author:Karel Plíhal
##_version:(v1)
==============
R: [C]Padaly [Ami]hvězdy a [D9/F#]jedna z nich [G]slítla
mé milé [C]přímo [D9/F#]do klí[G]na,
[C]jak byla [Ami]žhavá, tak [D9/F#]sukně jí [G]chytla,
a od sukně [C]celá [Fmaj7]roklin[C]a.

[Ami]Má milá [Emi]křičí: [Ami]pomoz mi [Emi]přece,
[Ami]nestůj tu [Emi]jako [D#dim]z kamene,
[Ami]tak jsem ji [Emi]rychle [Ami]odtáhl [Emi]k řece
z [Ami]dosahu [Emi]toho [D]plame[G]ne.

R:

Jenže ta hvězda tu moji milou
rozpálila jak kamínka,
zuby i nehty mi pustila žilou
a já drtil její ramínka.

R:

Pod hlavou nebe a nad hlavou země,
v obrovským požáru škvařím se,
jsem totiž v ní, jako ona je ve mně,
jako dvě kapky steklé na římse.

R:

R: Teď už jen v očích jak tečka za snem
skomírá malý plamínek,
běžíme k hvězdě a oba žasnem:
je to jen chladnoucí kamínek.