##title:Padaly hvězdy ##author:Karel Plíhal ##_version:(v1) ============== R: [C]Padaly [Ami]hvězdy a [D9/F#]jedna z nich [G]slítla mé milé [C]přímo [D9/F#]do klí[G]na, [C]jak byla [Ami]žhavá, tak [D9/F#]sukně jí [G]chytla, a od sukně [C]celá [Fmaj7]roklin[C]a. [Ami]Má milá [Emi]křičí: [Ami]pomoz mi [Emi]přece, [Ami]nestůj tu [Emi]jako [D#dim]z kamene, [Ami]tak jsem ji [Emi]rychle [Ami]odtáhl [Emi]k řece z [Ami]dosahu [Emi]toho [D]plame[G]ne. R: Jenže ta hvězda tu moji milou rozpálila jak kamínka, zuby i nehty mi pustila žilou a já drtil její ramínka. R: Pod hlavou nebe a nad hlavou země, v obrovským požáru škvařím se, jsem totiž v ní, jako ona je ve mně, jako dvě kapky steklé na římse. R: R: Teď už jen v očích jak tečka za snem skomírá malý plamínek, běžíme k hvězdě a oba žasnem: je to jen chladnoucí kamínek.