##title:Naděje
##author:Mezitím
##_version:(v1)
==============
[E]Korálky z malin [H]na krku nosí [A]a ve vlasech předloňskej [E]sníh,
[E]bez šatů, [H]nožky má bosý, [A]na ústech zvonivej [E]smích,
/: chodí [A]nahá a to jí nejvíc [E]sluší, snídá [C#mi]déšť, pije z našich [A]duší,
[E]dává smích, [H]tajný hřích a [A]slzy smutku neosu[E]ší. :/

Ze dlaní motýlům slaďounký nektar dá pít,
písničkám do tónů zacinká ten její smích,
/: Nemá hlas a přesto není němá, není dívka a není ani žena,
s tebou sní už 12 dní, je v tvojí mysli uvězněná. :/

R: [C#mi]Tajemná, tvý tajný [A]přání [H]sní, zatím co ty [E]spíš.
[C#mi]Tajemná, tak co ti [A]brání jít [F#mi]blíž a ještě [H]blíž.
[C#mi]Tajemná, jak noční [A]stíny, jak [H]chorál z koste[E]lů.
[C#mi]Tajemná panenka [A]z hlíny [E]s křídly andě[H]lů.

Tajemství, až v žilách to mrazí, dá ti a nemůže víc,
jak ti moc chybí a jak ti moc schází, měl bys jí konečně říct,
/: až ji potkáš a poznáš, že se chvěje, sklopí oči, kterýma se směje,
jdi přímo k ní a řekni jí, že jsi bez ní bez naděje. :/