##title:Venku zuří jaro 
##_version:(k2)
##author:Jarret
===============
[E]Sleduju jak jeden pán u okýnka usíná 
[F#mi]klimbá a slintá něco se mu zd[E]á 
S trhnutím pak procitá a jak [F#mi]tráva deštěm pobitá 
vstává [G#mi]před ústa si ruku dá[A]vá někam [H]utíká[E] 
 
Na jeho místo k oknu usedá žena kterou dobře znám 
z obálky Květů jež držel tamten pán 
Do skla na sebe se podívá a hlavou smutně pokývá 
Ví že už jen musí že žádný můžeš neplatí 
 
R: A ona [H]ví[C#mi]že   [A]nehřeje že nechlad[E]í 
a [A]na dotek je jak se z[H]dá tak ako[E]rát 
Venku zuří jaro [A]já mám jednu starost 
kdy ví[E]celetku zasadím 
Chce to ňákou změnu 
[A]to co nedoženu 
[E]z dohledu snad neztratím 
 
Kam zmizel onen spící muž co ho bodá jako nůž 
nůž ostrý jako kletba jako urážka 
Krátký sen uprostřed dne ho nechá ať si vzpomene 
na to na co myslet nechce ale spíše ne 
 
A ta žena možná ví že ví ale stejně z toho nesleví 
už je přece pozdě už nic nezmění 
Zpívám si spolu s ní o věcech prvních posledních 
místo tečky bože chtěl bych radši vykřičník 
 
R: I když vím že nehřeju že nechladím 
a na dotek jsem jak se zdá tak akorát 
Venku zuří.....