##title:Minulost 
##_version:(k2)
##author:Jaromír Nohavica
========
p i m i a i m i (pomalu)

[D]Jako když k půlnoci na dveře zaklepe [A] nezvaný host  
[Emi] stejně tak na tebe za rohem čeká [G] tvoje minu[A]lost
šatý má tytéž, vlasy má tytéž, a boty kožené
pomalu kluhavě za tebou pajdá, až tě dožene

a řekne: R:  [D] Tak mě tu máš, [A] tak si mě zvaž 
[Hmi] pozvi mě dál, [A] jestli mě znáš, jsem tvoje [D] minulost

V kapse máš kapesník, který jsi před léty zavázal na uzel
dávno jsi zapomněl to, co jsi koupit měl v samoobsluze
všechno, cos po cestě poztrácel, zmizelo jak vlaky na trati
ta holka nese to v batohu na zádech, ale nevrátí

jen říká: R:

Stromy jsou vyšší a tráva je nižší a na louce roste pýr
červené tramvaje jedoucí do Kunčic svítí jak pionýr
jenom ta tvá pyšná hlava ti nakonec zůstala na šíji
průvodčí, kteří tě vozili před léty dávno nežijí

R:

Na větvích jabloní nerostou fíky a z kopřiv nevzroste les
to, co jsi nesnědl včera a předvčírem musíš dojíst dnes
solené mandle i nasládlé hrozny máčené do medu
ty sedíš u stolu a ona nese ti jídlo k obědu
a říká

R:

Rozestel postel a ke zdi si lehni, ona se přitulí
dneska tě navštíví ti, kteří byli a ti, kteří už minuli
každého po jménu oslovíš, neboť si vzpomeneš na jména
ráno se probudíš a ona u tebe v klubíčku schoulená
řekne ti

R:  Tak mě tu máš, tak si mě zvaž
pozvals mě dál, teď už mě znáš, jsem tvoje minulost