##title:Královna z Dundrum Bay 
##_version:(k2)
##author:Nedvědi
=====================
Kdo jí [Emi]prvně zř[C]el, ten k ní [G]zahoř[D]el 
možná [G]obdivem,[Emi] možná v[D]íc.[Hmi] 
Její [Emi]ladný k[C]rok, její [G]oblý [D]bok, 
nejhez[G]čí ze všech [D]krasa[Emi]vic. 
Já šel [G]na sta[Emi]tek, hned si [Ami]o ní [D]řek
Tu chci [G]mít, pane [Emi]tu mi d[D]ej ![Hmi] 
Divný[Emi] jméno [C]má, každý [G]z nás ji [D]zná 
jako [G]Královnu z [D]Dundrum [Emi]Bay

Bože rozmilý, my si užili, 
brzo nás v kraji každý znal. 
Jenže po pár dnech se jí zrychlil dech 
a já doktora zavolal. 
Dlouho stonala, než mi skonala, 
lehkou hlínu jí pánbůh dej, 
vždyt to nebyla jenom kobyla, 
ale Královna z Dundrum Bay.

Letos na jaře potkám koňaře, 
vede klisničku jako sen, 
zas ten ladný krok, zas ten oblý bok 
a já stál jako přimrazen. 
Až mi v sobotu dají vejplatu, 
zeptám se zdaje na prodej. 
A pak budu pít na to, že smím mít 
zase Královnu z Dundrum Bay.  

Až mi v sobotu dají vejplatu, 
zeptám se zda je na prodej. 
A pak budu pít na to, že smím mít 
zase Královnu z Dundrum Bay.