##title:Cesta 
##_version:(k2)
##author:Nezmaři
##_narrowcols:1
=====
capo3

[Ami]Z tvé cesty zbývá sedm [F]dlouhých [G]dní,
tvůj prám se kývá, táhlá [C]píseň [F]zní,
blíží se [G]den, slunce vstá[F]vá. [G]
[Ami]Tvůj čas se krátí, ne[F]můžeš tu [G]stát,
dal a má dáti, vzkaz co [C]chtěl si [F]psát,
máš sílu [G]jít cestou přímou k [F]sví[G]tá[C]ní.

R: [C]Víra [F]v bílý [G]den zůs[C]tá[F]vá,
mi[C]nulost tvůj [G]sen [F]spou[G]tá[C]vá,
nesuď [F]záští [G]svou přá[C]tel[F]ství
jen [C]to tvůj [G]pád zasta[F]ví. [G] [Ami]

Víš, kdo se sníží, pravdě světlo brát,
zmámený tíží, her co chtěl by hrát,
sám o třetí cestě blouzní.
Scéna se střídá, padá kulis pár,
scénář je bída, z opony zbyl cár,
jen závratným tichem zívá prázdný sál.

Tvá láska skrývá chladné kamení,
vím, tak to bývá,trest jak pomník ční,
s ním překročíš i svůj stín.
Dál touha sílí, míříš k slunci vstříc,
sám v téhle chvíli přemýšlíš co říct,
tvá slova jsou drahý kámen, září tmou.