##title:Cesta ##_version:(k2) ##author:Nezmaři ##_narrowcols:1 ===== capo3 [Ami]Z tvé cesty zbývá sedm [F]dlouhých [G]dní, tvůj prám se kývá, táhlá [C]píseň [F]zní, blíží se [G]den, slunce vstá[F]vá. [G] [Ami]Tvůj čas se krátí, ne[F]můžeš tu [G]stát, dal a má dáti, vzkaz co [C]chtěl si [F]psát, máš sílu [G]jít cestou přímou k [F]sví[G]tá[C]ní. R: [C]Víra [F]v bílý [G]den zůs[C]tá[F]vá, mi[C]nulost tvůj [G]sen [F]spou[G]tá[C]vá, nesuď [F]záští [G]svou přá[C]tel[F]ství jen [C]to tvůj [G]pád zasta[F]ví. [G] [Ami] Víš, kdo se sníží, pravdě světlo brát, zmámený tíží, her co chtěl by hrát, sám o třetí cestě blouzní. Scéna se střídá, padá kulis pár, scénář je bída, z opony zbyl cár, jen závratným tichem zívá prázdný sál. Tvá láska skrývá chladné kamení, vím, tak to bývá,trest jak pomník ční, s ním překročíš i svůj stín. Dál touha sílí, míříš k slunci vstříc, sám v téhle chvíli přemýšlíš co říct, tvá slova jsou drahý kámen, září tmou.