##title:Padaly hvezdy 
##_version:(k1)
##author:Karel Plíhal
#_imgafter:stars.png
=============
R: [C]Padaly h[Am]vězdy a [D9/F#]jedna z nich s[G]lítla
mé milé př[C]ímo d[D9/F#]o klín[G]a,
j[C]ak byla žh[Am]avá, tak s[D9/F#]ukně jí ch[G]ytla,
a od sukně c[C]elá r[F]oklin[C]a.

[Am]Má milá k[Em]řičí: [Am]pomoz mi p[Em]řece,
n[Am]estůj tu j[Em]ako z k[D#dim]amene,
t[Am]ak jsem ji r[Em]ychle [Am]odtáhl k ř[Em]ece
z d[Am]osahu t[Em]oho pl[D]amen[G]e.

R:

Jenže ta hvězda tu moji milou
rozpálila jak kamínka,
zuby i nehty mi pustila žilou
a já drtil její ramínka.

R:

Pod hlavou nebe a nad hlavou země,
v obrovským požáru škvařím se,
jsem totiž v ní, jako ona je ve mně,
jako dvě kapky steklé na římse.

R:

Teď už jen v očích jak tečka za snem
skomírá malý plamínek,
běžíme k hvězdě a oba žasnem:
je to jen chladnoucí kamínek.