##title:Padaly hvezdy ##_version:(k1) ##author:Karel Plíhal #_imgafter:stars.png ============= R: [C]Padaly h[Am]vězdy a [D9/F#]jedna z nich s[G]lítla mé milé př[C]ímo d[D9/F#]o klín[G]a, j[C]ak byla žh[Am]avá, tak s[D9/F#]ukně jí ch[G]ytla, a od sukně c[C]elá r[F]oklin[C]a. [Am]Má milá k[Em]řičí: [Am]pomoz mi p[Em]řece, n[Am]estůj tu j[Em]ako z k[D#dim]amene, t[Am]ak jsem ji r[Em]ychle [Am]odtáhl k ř[Em]ece z d[Am]osahu t[Em]oho pl[D]amen[G]e. R: Jenže ta hvězda tu moji milou rozpálila jak kamínka, zuby i nehty mi pustila žilou a já drtil její ramínka. R: Pod hlavou nebe a nad hlavou země, v obrovským požáru škvařím se, jsem totiž v ní, jako ona je ve mně, jako dvě kapky steklé na římse. R: Teď už jen v očích jak tečka za snem skomírá malý plamínek, běžíme k hvězdě a oba žasnem: je to jen chladnoucí kamínek.