##title:Černá díra 
##_version:(k1)
##author:Karel Plíhal
==========
[G]Mívali jsme [D]dědečka, s[C]tarého už [G]pána,
stalo se to v č[D]ervenci j[C]ednou časně zr[D]án[G]a,
š[Em]el do sklepa pr[C]o vidle, [A]aby seno skl[D]ízel,
[G]už se ale n[D]evrátil, pr[C]ostě někam zm[D]iz[G]el.

Máme doma ve sklepě malou černou díru,
na co přijde, sežere, v ničem nezná míru,
nechoď, babi, pro uhlí, sežere i tebe,
už tě nikdy nenajdou příslušníci VB.

Přišli vědci zdaleka, přišli vědci zblízka,
babička je nervózní a nás, děti, tříská,
sama musí poklízet, běhat kolem plotny,
a děda je ve sklepě nekonečně hmotný.

Hele, babi, nezoufej, moje žena vaří
a jídlo se jí většinou nikdy nepodaří,
půjdu díru nakrmit zbytky od oběda,
díra všechno vyvrhne, i našeho děda.

Tak jsem díru nakrmil zbytky od oběda,
díra všechno vyvrhla, i našeho děda,
potom jsem ji rozkrájel motorovou pilou,
opět člověk zvítězil nad neznámou silou.

[A]Dědeček se [E]raduje, [D]že je zase v [A]penzi,
teď je naše p[E]ísnička zr[D]alá pro rec[E]enz[A]i.