##title:Černá díra ##_version:(k1) ##author:Karel Plíhal ========== [G]Mívali jsme [D]dědečka, s[C]tarého už [G]pána, stalo se to v č[D]ervenci j[C]ednou časně zr[D]án[G]a, š[Em]el do sklepa pr[C]o vidle, [A]aby seno skl[D]ízel, [G]už se ale n[D]evrátil, pr[C]ostě někam zm[D]iz[G]el. Máme doma ve sklepě malou černou díru, na co přijde, sežere, v ničem nezná míru, nechoď, babi, pro uhlí, sežere i tebe, už tě nikdy nenajdou příslušníci VB. Přišli vědci zdaleka, přišli vědci zblízka, babička je nervózní a nás, děti, tříská, sama musí poklízet, běhat kolem plotny, a děda je ve sklepě nekonečně hmotný. Hele, babi, nezoufej, moje žena vaří a jídlo se jí většinou nikdy nepodaří, půjdu díru nakrmit zbytky od oběda, díra všechno vyvrhne, i našeho děda. Tak jsem díru nakrmil zbytky od oběda, díra všechno vyvrhla, i našeho děda, potom jsem ji rozkrájel motorovou pilou, opět člověk zvítězil nad neznámou silou. [A]Dědeček se [E]raduje, [D]že je zase v [A]penzi, teď je naše p[E]ísnička zr[D]alá pro rec[E]enz[A]i.