##title:Zítra ráno v pět
##author:Jaromír Nohavica
====

Až mě [Ami]zítra ráno v pět [C]ke zdi postaví,
ješt[F]ě si napo[G7]sled dám v[C]odku na zdrav[A7]í,
z očí p[Dmi]ásku strhnu [G7]si, to abych v[C]iděl [C/H]na neb[Ami]e,
a [Dmi]pak vzpomenu [E7]si, l[Ami]ásko, na te[A7]be,[Dmi G C Ami]
a [Dmi]pak vzpomenu [E7]si na te[Ami]be.

Až zítra ráno v pět přijde ke mně kněz,
řeknu mu, že se splet', že mně se nechce do nebes,
že žil jsem, jak jsem žil, a stejně tak i dožiju
a co jsem si nadrobil, to si i vypiju,
a co jsem si nadrobil, si i vypiju.

Až zítra ráno v pět poručík řekne: "Pal!",
škoda bude těch let, kdy jsem tě nelíbal,
ještě slunci zamávám, a potom líto přijde mi,
že tě, lásko, nechávám, samotnou tady na zemi,
že tě, lásko, nechávám, na zemi.

Až zítra ráno v pět prádlo půjdeš prát
a seno obracet, já u zdi budu stát,
tak přilož na oheň a smutek v sobě skryj,
prosím, nezapomeň, nezapomeň a žij,
na mě nezapomeň a žij...