##title:Tereza - Osamělý město
##author:Hoboes
====

[(G)]Ten [C]den, co vítr l[D]istí z města [G]svál,
můj dž[C]íp se vracel, j[D]ako by se b[Emi]ál,
že [C]asfaltový m[D]oře odliv m[G]á
a st[C]áj že svýho k[D]oně nepozn[E]á.
R:
Řekni, k[G]olik je na světě, kolik je takovejch m[D]ěst,
řekni, [Ami]kdo by se vracel, všude je tisíce [Emi]cest,
tenkrát, kd[G]yž jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě m[D]áš,
tenkrát [Ami]ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibků [Emi]dáš
naposl[D]ed, naposl[G]ed.

Já z dálky viděl město v slunci stát
a dál jsem se jen s hrůzou mohl ptát,
proč vítr mlátí spoustou okenic,
proč jsou v ulici auta, jinak nic?
R:
Řekni, kolik je na světě...
.(3).
Do prázdnejch beden zotvíranejch aut
zaznívá odněkud něžný tón flaut
a v závěji starýho papíru
válej' se černý klapky z klavíru.
R:
Řekni, kolik je na světě...

Tak loudám se tím hrozným městem sám
a vím, že Terezu už nepotkám,
jen já tu zůstal s prázdnou ulicí
a vosamělý město mlčící.
R:
Řekni, kolik je na světě...