##title:Skládanka
##author:Nedvědi
====

Tak od dneška v[A]ím, jak zavíráš [Hmi]oči, když pusu ti d[A]ávám,
jak otáčíš hlavu, všechno už [Hmi]víš, to, co bych cht[A]ěl,
snad se mi z[E]dáš, nebo nechápu nic,
snad jsem jen [F#mi]blázen, co chtěl bych v[D]íc,
ty můj v[A]ánku, skládanko [Hmi]hezká z kouzelnejch ch[E]vil.

Do závěsů nutí se den a my máme půlnoc,
cítím tvůj dech a trochu se bráním hladit tě víc,
poprvé blízko, blízko tě mám
a tvoje tvář je plná stop mých,
začnu se bát, jestli to moje rád ti neublíží.

A už se mi stýská, pitomej čas, už musíš jít,
uklidím okurky, polštáře, naposledy pusu ti dám,
ruce si chvíli nebudu mít,
pel z tvojí kůže nechci si vzít,
tak zase zítra, ty můj vánku milovaný.

=1. + milova[A]ná...