##title:Sbohem lásko
##author:Waldemar Matuška / Guy Magenta, Ivo Fischer
====

Ať bylo [C]mně i [F]jí tak [G]šestnáct [C]let,[F G]
zeleným [C]údolím [Ami]jsem si ji [D7]ved',
[G7]byla [C]krásná, to [C7]vím, a já měl st[F]rach, jak [Fmi]říct,
když na řa[C]sách slzu [G7]má velkou jako h[C]rách.[F][C]
R:
[C7]Sbohem, [F]lásko, nech mě [Dmi]jít, nech mě [Emi]jít, bude [Ami]klid,
žádnej [Dmi]pláč už nespra[G7]ví ty mý [C]nohy toula[C7]vý,
já tě [F]vážně měl moc [Dmi]rád, co ti [Emi]víc můžu [Ami]dát,
nejsem [Dmi]žádnej ide[G7]ál, nech mě [C]jít zas [F]o dům [C]dál.

A tak šel čas, a já se toulám dál,
v kolika údolích jsem takhle stál,
hledal slůvka, co jsou jak hojivej fáč,
bůhví, co jsem to zač, že přináším všem jenom pláč.
R:
Sbohem lásko...
.Rec:
Já nevím, kde se to v člověku bere, ten neklid,
co ho tahá z místa na místo, co ho nenechá,
aby byl sám se sebou spokojený jako většina ostatních,
aby se usadil, aby dělal jenom to, co se má
a říkal jenom to, co se od něj čeká,
já prostě nemůžu zůstat na jednom místě, nemůžu, opravdu, fakt.
R:
Sbohem lásko...