##title:Růže z Texasu
##author:Waldemar Matuška / tradicionál
====

Jedu [D]takhle večer [D7]stezkou d[G]át stádu k řece [D]pít,
v tom potkám holku [Hmi]hezkou, že [E7]jsem vám z koně [A7]slít.
Měla [D]kytku žlutejch [D7]květů, snad [G]růží, co já v[D]ím,
znám plno hezkejch [Hmi]ženskejch k světu, [Emi]ale tahle [A7]hraje [D]prim.
R:
[D7]Kdo si [G]kazíš smysl pro krásu, ať [D]s tou anebo s tou,
dej si říct, že kromě [Hmi]Texasu, t[E7]yhle růže neros[A7]tou.
Ať máš [D]kolťák nízko [D7]u pasu, ať [G]jsi třeba zloděj [D]stád,
tyhle žlutý růže [H7]z Texasu [Emi]budeš pořád [A7]mít už r[D]ád.

Řekla, že tu žije v ranči jen sama s tátou svým
a hrozně ráda tančí, teď zrovna nemá s kým.
Tak já se klidně nabíd', že půjdu s ní a rád
a že se dám i zabít, když si to bude přát.
R:
Kdo si kazíš smysl pro krásu...

Hned si se mnou dala rande a přišla přesně v půl
a dole teklo Rio Grande a po něm měsíc plul.
Když si to tak v hlavě srovnám, co vím jsem si moh' přát
ona byla milá, štíhlá, rovná, zkrátka akorát.
R:
Kdo si kazíš smysl pro krásu...

Od těch dob svý stádo koní sem vodím k řece pít
a žiju jenom pro ni a chtěl bych si ji vzít.
Když večer banjo ladím a zpívám si tu svou,
tak pořád v duchu hladím, tu růži voňavou.
R:
Kdo si kazíš smysl pro krásu...