##title:Růže
##author:Nezmaři / Amanda McBroom
====

Z p[G]rošlých br[C]an mám ztvrdlou k[G]ůži, z poká[F]ní mám zt[G]ichlý hl[C]as,
[G]usín[C]ám, na prsou r[G]ůži, kráčím t[F]am, kam p[G]outník Č[C]as,
v myšle[Emi]nkách se potká s p[Ami]ýchou a [F]úctu obcház[G]el,
pozn[C]ání, den ze dne vzr[G]ůstej, varuj n[F]ás všech př[G]íštích [C]zel.

Z písní znám, že lidé selžou, v očích strach a příkoří,
zabíjí své vlastní stíny, v touze mít jdou pokořit,
lhostejní jsou k trnům zvůle, když lásku potřísní,
poselstvím být, čistým štítem, modlitbou, jak přežít s ní.

K[A]aždý z n[D]ás se z bídy sch[A]oulí k výmluv[G]ám a [A]ústupk[D]ům,
p[A]osklá[D]dá si vůli z b[A]oulí, sladí s[G]tyl a f[A]aleš str[D]un,
/: každý z [F#mi]nás už cítil [Hmi]lítost a s[G]ílu smíře[A]ní,
hledat r[D]áj je lidský [A]úděl, víra v [G]něj nás n[A]ezmě[D]ní. :/