##title:Ptákům křídla nevezmou
##author:Asonance / irská lidová
====

Tam p[D]od vězeňskou zdí jsem z[G]aslech' dívčí [D]nář[A7]ek:
"M[D]ilý, ty mě n[G]echáš samotn[A7]ou,
že jsi z p[D]anské sýpky kr[G]ad', když tvé d[D]ěti měly hl[A7]ad,
v dálce vězeňskou loď vidím zakotven[D]ou."
R:
P[D]ták[G]ům, těm kř[D]ídla nevez[Hmi]mou,
dál vzn[D]ášejí se [Hmi]volní oblo[A7]hou,
kde jsou [D]oni a kde jsme [G]my, naše l[D]áska a naše s[A7]ny,
jenom zármutek teď zůstal nad krajin[D]ou.

Hlas za vězeňskou zdí jí tiše odpovídá:
"Je pozdě, lásko, nesmíš litovat,
vždyť proti pánům jsem se zved', chtěl jsem změnit tenhle svět,
teď musíš naše děti vychovat."
R:
Ptákům...

Za hrází přístavní noc bledne do svítaní,
temný obrys lodi splývá s pozadím,
těžko se slova nachází, ať tě, lásko, Bůh provází
na cestě k dalekým břehům australským.
R: 
Ptákům... + kde jsou [D]oni a kde jsme [G]my, naše l[D]áska a naše sn[A7]y,
jenom zármutek teď zůstal nad krajin[G]ou[D]...