##title:Pro malou Lenku
##author:Jaromír Nohavica
====

[Ami]Jak mi tak docházejí [D7]síly, já p[G]od jazykem [G/F#]cítím s[Emi]íru,
[Ami]víru, ztrácím v[D7]íru, a to mě m[G]íchá,
m[Ami]inomety reflektorů s[D7]třílí, jsem malým [G]terčem [G/F#]na bi[Emi]tevním poli,
kdekdo mě [Ami]skolí, a to mě b[D7]olí, u srdce p[G]íchá.

Jak říká kamarád Pepa: "co po mně chcete, slečno z první řady,
vaše vnady mě nebaví a trošku baví,"
sudička moje byla slepá, když mi řekla to, co mi řekla,
píšou mi z pekla, že prý mě zdraví, že prý mě zdraví.
R:
[Ami]Rána jsou smutnější než v[D7]ečer,
z rozbitého n[G]osu [G/F#]krev mi t[Emi]eče,
na čísle [Ami]56 1[D7]09 nikdo to n[G]ebere,
[Ami]rána jsou smutnější než v[D7]ečer,
na hrachu kl[G]ečet, [G/F#]klečet, [Emi]klečet,
o[Ami]pustil mě můj děd Vš[D7]evěd a zas je [G]úterek.
[Ami] Jak se ti v[D7]ede? No n[G]ěkdy fajn a [G/F#]někdy je to v [Emi]háji,
dva p[Ami]ozounisti z vesnické k[D7]utálky pod okny mi hr[G]ají:
tú tú t[Ami]ú ..[D7].[G][Emi][Ami][D7][G][Ami][D7][G][Emi][Ami][D7][G]

Má malá Lenko, co teď děláš, chápej, že čtyři roky, to jsou čtyři roky
a čas pádí a já jsem tady a ty zase jinde,
až nebudu, říkej, žes mě měla, to pro tebe jsem skládal tyhle sloky,
na hrachu klečel a hloupě brečel a světu dával kvinde.
R:
Rána jsou smutnější...