##title:Polámaný anděl touhy
##author:Jaromír Nohavica
====

Kd[A]yž padne noc, mé [Hadd9/A]srdce osiří,
[Hmi]na duši k[D]ámen mi s[A]edá,
po nebi letí [Hadd9/A]milostní verbíři,
[Hmi]mně to k nim př[E7]ipojit se n[A]edá,
spadl bych dolů na b[Hmi]etonovou zem
j[D]ak široký, tak dl[A]ouhý,
když padne noc, já [Hmi]bez tebe jsem
p[E7]olámaný anděl t[A]ouhy, na na na[Hmi]...[E7][A][Hmi][E7][A]

Když padne noc a tíží peřina
a z dálky jsou slyšet vlaky,
je jako věčnost každá vteřina,
a to mi nepřidává taky,
po městě chodí lační kocouři,
a mě to občas v duši sevře,
jsou noci, v kterých, kdo oči zamhouří,
ten už je neotevře, na na na...

Když padne noc na všechna nároží,
přemýšlím zběsile o tom,
kam bych teď svoje horké ruce položil
a co bych udělal potom:
spadl bych dolů na betonovou zem
jak široký, tak dlouhý,
když padne noc, já bez tebe jsem
polámaný anděl touhy, na na na...