##title:Montgomery (Jižní eskadrona)
##author:Savana / Goebel Reeves
====
.Rec:
Dávno utichly boje, i vítr odvál dunění kopyt někam tam, kde
se vyprahlá poušť trávy snoubí s obzorem, dávno pohasl lesk
v očích dívky, již osud zanechal tak samotnou, se srdcem
navždy, navždy prázdným.

D[D]éšť ti, holka, smáčel vl[G]asy,[Emi]
z tv[A7]ých očí zbyl prázdnej kr[D]uh,[A7]
k[D]de je zbytek tvojí kr[G]ásy,[Emi]
[A7]to ví dneska jenom B[D]ůh.[A7]
R:
A z celý jižní eskadrony
nezbyl ani jeden muž,
v Montgomery bijou zvony,
déšť ti smejvá ze rtů růž.

Na kopečku v prachu cesty
leží i tvůj generál,
v ruce šátek od nevěsty,
ale ruka leží dál.
R:
Z celé...

Tvář má zšedivělou strachem,
zbylo v ní pár dětskejch chvil,
proužek krve stéká prachem,
déšť mu slepil vlasy jak jíl.
R:
Z celé...
.Rec:
Nedočkáš se, holka, svý jižní eskadrony,
tý velký chlouby nás, mrtvejch všech,
dříve najdeš hroby mezi stromy
anebo šest stop hlíny tam, v těch smutnejch zdech.


.Rec:
Vím, že nejsem sama, které osud odepřel jedinou lásku, a
také vím, že tak jako mně, i mnoha jiným se stále vrací ono
tragické "proč".

Déšť ti šeptá jeho jméno, 
šeptá ho i listoví,
lásku měl rád víc než život, 
to ti nikdy nepoví. 
R:
Z celé...