##title:Mávej
##author:Wabi Daněk
====
R:
M[E]ávej, mávej, mávej, mávej, mávej, mávej j[E7]en,
nic n[A]epomůže, že tu stojíš sama skoro celej d[E]en,
tak jen si m[H7]ávej, mávej, m[A]ávej, mávej a d[E]ávej sb[A]oh[E]em.

Jó, n[A]emáš, holka, páru, jakej pocit mám,
když pr[E]ásknu do kočáru a rukou zamávám
a c[H7]esta už mě zdraví a říká mi "těpic",
tak t[E]ohle je to pravý, jó, [H7]já už nechci v[E]íc.
R:
Mávej...

Jó, prošlapaný boty, pingl, tulácká hůl
a na jazyku noty a pod pažema sůl
a cesta, která mluví a říká: "jenom pluj",
a žlutý pero žlůví, jó, to je život můj.
R:
Mávej... + tak jen si m[H7]ávej, mávej, m[A]ávej, mávej a d[E]ávej sb[A]oh[E]em...