##title:Manitu
##author:Nedvědi
====

Měsíc t[E]rpělivě poslouchal to,
čemu ještě včera říkali jsme zp[A]ívání,
už nás z[H7]ůstalo tak na trojhlas
a ptáci oznámili, že brzy přijde sv[E]ítání.

Ještě do žhavýho přidej trochu jehličí,
ať naposled to zavoní,
a na hodinky nekoukej,
spát půjdeme, až zvony ze vsi zazvoní.
R:
A pěkně p[E7]odle starejch zvyků,
i když je skoro ráno, dobrou noc si p[A]opřejem
a p[H7]oděkujem k východu,
že Manitu nám dopřál ještě j[E]eden den.

Spousta obyčejnejch věcí tady kolem
ještě dovede nás za srdce vzít,
starý pádlo, bůhví odkud,
a bílej šátek holky, co hledala v řece klid.

A ranní slunce, když se korunami stromů
v mlze mezi kmeny prodírá,
a šerif, že nemůže spát, tak vezme kytaru
a něco naschvál zazpívá.
R:
A pěkně...