##title:Lodníkův lament
##author:Hop Trop
====

[Emi]Já snad hn[G]ed, když jsem se n[D]arodil, na bl[G]udnej k[D]ámen šl[G]áp',
a do školy moc n[D]echodil, i [Emi]tak je [D]ze mě c[Emi]hlap,
velký d[G]usno, který n[D]ad hlavou mi d[G]oma [D]vise[G]lo,
drsnýmu chlapu n[D]esvědčí, já [Emi]ťuk' si [D]na č[Emi]elo.[D G D G C G]
R:
Má[G]ma mě doma držela a t[D]áta na mě dřel,
já moh' jsem jít hned študovat, kdyb[G]ych jen trochu chtěl,
voženit se, vzít si ňákou tr[D]ajdu copatou
a za její lásku platit c[G]elou vejplatou, hó h[Emi]ou.

Potom do knajpy jsem zašel a tam uslyšel ten žvást,
že na lodích je veselo a fasujou tam chlast,
a tak honem jsem se nalodil na starej vratkej křáp,
kde kapitán byl kořala a řval na nás jak dráb.
R:
Máma mě doma držela...

Vlny s kocábkou si házely a každej dostal strach
a my lodníci se vsázeli, kdo přežije ten krach,
všechny krysy z lodi zmizely a v dálce maják zhas'
a první byl hned kapitán, kdo měl korkovej pás.
R:
Máma mě doma držela...

Kolem zubama už cvakali žraloci hladoví,
moc nikomu se nechtělo do vody ledový,
k ránu bouře trochu ustala, já mořskou nemoc měl,
všem, co můžou chodit po zemi, jsem tolik záviděl.
R:
Máma mě doma držela...

Jako zázrakem jsme dojeli, byl každý živ a zdráv
a všichni byli veselí, jen já jsem rukou máv',
na loď nikdy víc už nevlezu, to nesmí nikdo chtít,
teď lituju a vzpomínám, jak jen jsem se moh' mít.
R:
Máma mě doma držela...