##title:Krajina po bitvě
##author:Jaromír Nohavica
====

M[Dmi]íříme na sebe, míříme já a ty, [Ami]
t[Dmi]icho je kolem, jen pes štěká za vrat[F]y,
[Ami]na louce leží mrtví m[Dmi]otýli,
p[B]adá déšť [C]do esš[A7]álků,
[Gmi]jsme poslední dva, kteří př[Dmi]ežili
t[A7]uhletu dlouhou v[Dmi]álku.[Ami7][Dmi][Ami]

Míříme na sebe, míříme já a ty,
v uších nám ještě zní vybuchlé granáty
a smrtka s kosou dělá resumé,
prochází se v bílé róbě,
no a my dva teď tady ležíme
v zákopech proti sobě.

Míříme na sebe, míříme já a ty,
oba jsme utekli hrobníkům z lopaty,
ve stovkách velikánských útoků
štěstí nám oběma přálo,
a teď nás dělí jenom sto kroků
a je to moc, či málo?

Myslíme na sebe, myslíme já a ty,
co včera platilo, dneska už neplatí,
však hrůza ještě visí nad krajem,
těžké je mít se rádi,
když jsme si postříleli navzájem
své nejlepší kamarády.

Nevíme o sobě, nevíme vůbec nic,
vzduch krví prosycen dýcháme z plných plic,
pach smrti pod kůží je zarytý,
končí se dějství prvé,
ještě nám tady zbývá k prolití
dvakrát šest litrů krve.

A my míříme na sebe, míříme já a ty,
ospalí, žízniví, hladoví, vousatí,
nebe se šeří, už se blíží noc,
oči jsou těžké jako kámen,
ach, koho žádat o radu a o pomoc,
když oba usínáme.



A tak míříme na sebe, míříme já a ty,
padají hvězdy až obzor je hvězdnatý,
pod jedním nebem oba ležíme,
hřejivá je náruč matky země,
/: a jak tak spíme, oba ve snu kráčíme:
já k tobě a ty ke mně... :/