##title:Jdou po mně jdou
##author:Jaromír Nohavica
====

Býval jsem c[D]hudý jak [G]kostelní m[D]yš,
na půdě [F#mi]půdy jsem m[G]íval svou skr[A]ýš,
/: p[G]ak jednou v l[D]étě ř[A]ek' jsem si: "[D]Ať,
svět fackuje tě, a t[G]ak mu to vr[D]ať." :/

Když mi dát nechceš, já vezmu si sám,
zámek jde lehce a adresu znám,
/: zlato jak zlato, dolar či frank,
tak jsem šel na to do National Bank. :/
R:
Jdou po mně, jd[D]ou, jd[G]ou, jd[D]ou,
na každém rohu ma[G]jí fotku m[A]ou,
kdyby mě [Hmi]chytli, j[G]ó, byl by r[D]ing,
tma jako v pytli je v c[C]elách Sing-[G]sin[A]g.[D][G][D][A][D]

Ve státě Iowa byl od poldů klid,
chudičká vdova mi nabídla byt,
/: jó, byla to kráska, já měl peníze,
tak začla láska jak z televize. :/

Však půl roku nato řekla mi: "Dost,
tobě došlo zlato, mně trpělivost,
/: sbal svých pár švestek a běž si, kam chceš."
Tak jsem na cestě a chudý jak veš. :/
R:
Jdou po mně...

Teď ve státě Utah žiju spokojen,
pípu jsem utáh' a straním se žen,
/: jó, kladou mi pasti a do pastí špek,
já na ně mastím, jen ať mají vztek. :/
R:
Jdou po mně jdou, jdou, jdou,
na nočních stolcích mají fotku mou,
kdyby mě klofly, jó, byl by ring,
být pod pantoflí je hůř než v Sing-sing.