##title:Jarní kurýr
##author:Miki Ryvola
====

Dunění k[C]opyt v[F]ečer slýcháv[C]ám,
údolím jarní [Emi]kurýr jede k n[E]ám,
v pe[Ami]řejích řeka zv[G]oní a j[F]arem vítr v[E7]oní,
p[Ami]řijíždí jarní k[G]urýr, [F]do[E7]bře ho z[Ami]nám,
ví, celej kr[G]aj to ví:
v[F]eze nám j[G]aro v br[F]ašně s[E7]edlo[Ami]vý.

Zase jdou krajem vánky voňavý,
vobouvám svoje boty toulavý,
dobře ví moje milá: i kdyby víla byla,
tyhle toulavý boty nezastaví,
mám boty toulavý,
ty ani kouzlem nezastaví.

Musím jít, mraky táhnou nad hlavou,
musím jít, stopou bílou, toulavou,
neplakej, že se ztratím, já do roka se vrátím,
prošlapám cestu domů jarní trávou,
víš, ty to dobře víš,
ty moje boty nezastavíš.