##title:Hrášek
##author:Nedvědi
====

Jak v m[E]ořích slunce s tmou se ztrácí
a po[ ]křik racků šel už spát,
tak [Amaj7]utekla nám láska, jó, [E]to se stává,
a n[F#7]ajednou tě, holka, nemám [H7]rád.
Mám d[E]ost už těch tvejch věčnejch nářků
a prož[ ]árlenejch hloupejch scén,
tak n[Amaj7]ěkdy zase brnkni, jó, [E]to se stává,
prostě t[H7]áhne mě to z kruhu v[E]en.
R:
Já p[E]ůjdu až tam na místa, kde už to znám,
pár stromů, [Amaj7]ohniště a tunel a t[E]rať,
a ka[ ]šlu na celej svět, v něm v tobě zas jsem se splet',
a postý ř[Amaj7]eknu sobě: "Hloupneš, tak p[E]lať."

Jak nabobtnalý klíčky z hrášku
byly cíle tvý, a já chtěl víc,
já předělat chtěl svět, jó, to se stává,
kolik bylo nás, a stále nic.
Tak pozdravuj ty svoje šminky, lásko,
a do zrcadla zkoušej řvát,
holt utekla nám láska, jó, to se stává,
a najednou tě, holka, nemám rád.
R:
Já půjdu až tam... 2x