##title:Fénix
##author:Nezmaři
====

Vl[G]ak smutně z[D/F#]ahoukal, čas [C]do klusu se d[G]ává,
[Ami7]osud se rozběhnul a [D]já to nevě[D7]děl,
m[G]arně jsem v [D/F#]okně čekal na [C]volání ´s[G]láva!´,
v nádr[Ami7]ažním bufetu pak jsem s[D9]ám posed[D7]ěl.
R:
Posíl[G]ám ti pozdrav z d[D]álky blázn[Emi]ivý
[C]a můj [Hmi]stín o tebe zako[Ami7]pává,[D7]
jsem tu s[G]ám, nad hlavou mr[D]aky šed[Emi]ivý,[A7]
a b[C]ůhví, je[D7]stli se vrátím k v[G]ám.

Mládí se zdá jak sluncem prozářený ráno,
sem-tam bouřka, ale to už k věci náleží,
a nikdo neví, že je v předpovědi psáno,
že se i před večerem někdy zešeří.
R:
Posílám ti pozdrav...

Já přesto věřím, co v moudrých knihách bývá,
i to, že naděje naposled umírá,
a že se ten, kdo v duši spáleniště mívá,
ze svého popela jak Fénix posbírá.
R:
Posílám ti pozdrav...