##title:Bylinky
##author:Hana a Petr Urlychovi
====

[E]Bylo mi bídně a z[Ami]ůstal jsem s[E]ám,
mosty jsem spálil a [Ami]šel bůhví k[E]am,
chytit se stébla už n[Ami]eměl jsem s[E]il,
prostě už dál nešlo [Ami]žít, jak jsem ž[E]il.
Najednou jsem ucítil d[Ami]ivoký k[E]mín, třezalku, lýkovec, [Ami]mátu a b[E]lín,
na louce dívka, já po[Ami]hnout se b[E]ál, bylinky sbírala, o[Ami]hýnek h[E]řál.
R:
[H7]Každý z n[E]ás hledá ten svůj lék, svůj balzám, co by svlék
jednou [Ami]žal, podruhé zas trá[E]pení
hledáš [Ami]dál v úhoru a ka[E]mení, v ka[H7]mení.
[E]Dál půjdeš bůhví kam, svůj lék si najdeš sám
rozk[Ami]vétá, kde to možná ne[E]čekáš
balzám [Ami]svůj najdeš v rukou čl[E]ověka, když ne[H7]čekáš ten d[E]ar.

Řekla mi vítej a přisedni blíž,
v dobrém jsi přišel, tak ochutnat smíš,
beze slov zbytečných pili jsme čaj,
chutnal jak louka a voněl v něm kraj.
Za všechno mohlo jen bylinek pár, vůně té louky a ohýnku žár
a já zas cítil, že začínám žít, co bylo dál, na tom nezáleží.
R:
Každý z nás hledá ten svůj lék...