##title:Blues o spolykaných slovech
##author:Michal Prokop
====

J[D]asně, že ti dlužím spoustu [G]hezkejch slov,
s[D]e mnou děvče nemáš na ně [C]kliku.[G]
D[D]ávno už je umím všechny [G]nazpaměť,
j[F]enomže mi váznou na ja[G]zyku.

Takový ty slova jako čmeláčci,
huňatý a milý, s kapkou medu.
Stokrát ti je v duchu šeptám do ucha,
ale znáš mě, řečnit nedovedu.
R:
[Ami]Tak mi promiň děvče, však to [G]napravím,
m[D]ůj ty smutku, já si dám tu [Ami]práci.
V[Hmi]yklopím je všechny aspoň [F]naposled,
[G]až si pro mě [Ami]přijdou,
[G]až si pro mě [Ami]přijdou,
[G]až si pro mě [Ami]přijdou funeb[D]ráci.
.3. 

R:
[Ami]Tak mi promiň děvče, však to [G]napravím,
m[D]ůj ty smutku, já si dám tu [Ami]práci,
V[Hmi]yklopím je všechny aspoň [F]naposled,
/: [G]až si pro mě [Ami]přijdou,
[G]až si pro mě [Ami]přijdou,
[G]až si pro mě [Ami]přijdou funeb[D]ráci. :/ [G]